Kapitola 67

Kapitola 67 – Překvapení!

„Jsme tady,“ řekl jsem.

„Prozradíš mi tedy už konečně, kdo je tedy ten, kdo mě má převzít?“

„Ne, uvidíš ho na vlastní oči.“

Vzal jsem vysílačku, kterou jsem měl schovanou a řekl: „Už jsme tady.“

Nikdo neodpověděl. Nevadí. Počkáme, uvidíme.

Nakonec to trvalo skoro hodinu. Kent konečně uviděl toho, kdo měl pro něj přijít.

„Víš, trochu jsem ti zalhal. Žádná odměna za tvé přežití nebude. Chtěl jsem tě nechat ve strachu, aby ses nepokusil o nějakou kravinu.“

Před vyjeveným Maxwellem se objevila Klára Kortex alias „Kobra“.

„Vidím, že překvapení opravdu působí,“ řekla.

„Kde ses…“

„…tady vzala? To je jednoduchý, v EIC se nic neutají. Kouskovač a pak i tady Frolda, dalo by se říci, že pracovali pro mě.“

„Tohle nemohlo být levné.“

„To je první co tě napadne?“ Klára se trochu urazila. „Jasně, že to nebylo levné, ale kde myslíš, že se vzaly peníze na nové lodě, které jsi cestou dostal a také, jak se zaplatilo tvým novým spojencům a tak dále?“

„Kozák taky?“

„Ne, ten jediný je možná tvůj přítel, ale kdepak ho máš teď co?“ dostala se do ráže.

Trpělivě jsem vyčkával a sledoval celou hádku jako divadlo.

„Když mě unesl tenhle, tak jsem nemohl dělat nic jiného.“

„Tohle všechno bylo naplánované.“

Teď jsem se do toho vložil.

„Hele, já nevím jak vy, ale já tu nechci být, až tu bude písečná bouře nebo tak něco. Maxwella máš tady, já se vracím zpátky. Zbytek peněz pošli na obvyklý účet. Zatím se mějte.“

Klára vyndala tablet a pomocí komunikátoru ve své lodi, která byla schovaná za dunou, odeslala platbu na můj účet a kývla.

„Kolik jsem tě stál?“ zeptal se Maxwell.

„Milion, chlapče, tvá holka za tebe vyplázla milion uridia. Byla radost s tebou obchodovat kotě,“ křikl jsem ještě na ně a pak jsem odešel. Dorazil jsem až do svého Goliatha a pak odletěl. Mám před sebou ještě dlouhou cestu. 

*** 

Klára si znechuceně odplivla.

„Parchant jeden.“

Kent nevěděl co na to říct. Pak ze sebe vykoktal první větu, která ho napadla.

„Moje holka? A co Markéta?“

Tohle nebylo téma pro ní. Ukázala směr, kde je schovaný její a Kentův nový Goliath, pak chtěla jít dál, ale Kent ji držel za rameno.

„Co se stalo s Markétou?“

Klára znechuceně kývla stranou.

„Vdala se. Už není tvoje.“

Kenta to ani moc netrápilo, neviděl se s ní už opravdu dlouho a za tu dobu se prostě stalo příliš mnoho jiných událostí. Chytil Kláru oběma rukama a díval se jí do očí.

„A co ty?“

„Co? Jiná ti dala košem, tak se obracíš za mnou? Zapomeň,“ řekla a vytrhla se z jeho rukou. Šla přímo ke své lodi a na Kenta nedbala. On popoběhl před ní a zase jí zastavil.

„Jsi šťastná?“

Vrazila mu facku. On spadl na zem do písku, který kolem něj udělal menší gejzír. Začala brečet a utekla do lodě. Kent si promasíroval červenou tvář a se slovem: „Ženský, kurvy jedny pitomí.“ Odešel pomalu do své lodě. 

*** 

Kouskovač se potkal se mnou, když jsem se právě vracel z planety.

„Maxwell je předaný, jak jsem slíbil,“ řekl jsem.

„Super, já si koupím novou loď a pak ho trochu popoženu. Už se to vleče na můj vkus moc dlouho.“

„Jop to mi povídej. Zatím se měj.“

Kouskovač pokračoval dál, schoval se za měsíc a čekal, až Kent vyletí. Nekonečná se ho po chvíli zeptala.

„Starý přítel?“

„Starý ani ne, ale je to můj dobrý známý.“

„Jak jste se seznámili?“

„Píše úžasné básně, jednou ti je ukážu, když bude čas. Je to fakt super.“

„Ty a básně? Děláš si legraci?“

„Dělám, nejsou to básně, ale příběhy.“

„Tak to jo,“ řekla Nekonečná, ale stále nevěřila vlastním uším. 

*** 

Kozák, Krotitel a zbytek Naděje vylétli ze základny. Už bylo načase pohnout se zase dál. Štíty byly doplněné, lodě opravené, tedy až na tu Kozákovu, která držela pohromadě jen díky síle vůle a díky jeho mechanickému umu. Krotitel měl dobrou náladu a Kozák taky. Ten první se dozvěděl, že mu nějakou chybou přibylo na účtu půl milionu kreditů, ten druhý strávil dvě hodiny romantickou večeří s tou velitelovou holkou, Celestýnou. Ta teď letěla s ním. Tajně utekla svému otci, Kozák je prostě neodolatelný. Když jí uviděl, tak tomu nejprve nechtěl věřit a byl přísně proti tomu, ale nakonec ho přemluvila.

„Hele, ne, že bych vás dvě hrdličky chtěl rušit, ale máme tu problém,“ zarachotila vysílačka.

„Co se děje?“ zeptal se Kozák.

„Jsme na hranicích Impéria Mars a před náma je něco kolem padesáti Goliathů, plně vyzbrojených a ochotných rozsekat nás na hadry. Drž se radši vzadu.“

Kozák mohl jedině poslechnout. Z pozadí sledoval jak Naděje vede nerovný boj, všelijaké manévry a výkruty. Pak uviděl něco, co naprosto zamíchalo celým bojem. Jako když vezmete šachy a roztočíte desku. Co kde zůstane je otázkou dlouhého seznamu náhod. Přiletěl Goliath jehož štíty zářili jasně zeleně. Takže používá Boostery. Jeho zbraně vykazovaly jasnou známku velké elity a také lze očekávat, že i ty byly dost natuněné.

Na straně lodě byl jasný nápis.
„Nový Úděl.“