Kapitola 23

Kapitola 23 – Hangár

,,Já ti rozumím. Teď o tom nechceš moc mluvit a vůbec jsem to nezdvořák, ani jsem ti nenabídl tu ochucenou vodu, jak tu nazývají tenhle čaj. Někdy tě musím vzít k Čínské soustavě. Tam pěstujou čaj panečku. Ne tenhle odpad z nádobí,“ básnil Kozák.

,,Člověče brzdi, mám žízeň, že bych vypil mrtvýmu voko,“ uklidnil ho Kent.

,,Chceš?“ zlomyslně se usmál a nabídl mu hrnek s předtím znehodnoceným nápojem.

,,Ne, díky. Jestli to chutná stejně jaks to popsal, seženu si něco jinde.“

,,Jak chceš.“

Kozák se trochu zamyslel a pokračoval v rozhovoru.

,,Potřeboval bych s tebou něco projednat. Jak jsme zdrhli z planety hrabáčů, nechali jsme tam moji loď. Chtěl jsem tě požádat o to, aby ses tam mrknul a zjistil, jestli je moje loď v pořádku. Samozřejmě nebudu škodnej.“

,,Jasně to je maličkost.“

,,Fakt? Čekal jsem, že tě budu přemlouvat, škemrat a žadonit a ty se podvolíš takhle snadno? To je skvělý. Díky chlape, máš to u mě,“ radost z Kozáka doslova kapala.

Kent zamířil do hangáru doplnit střelivo a podobně. V hangáru se vše vrátilo do rutiny astronauta. Piloti kupující vybavení, na podobných stanicích ne moc dobré kvality, obchodníci nabízející novinky i absolutní šrot, který vnucují naprostým důvěřivcům jako naprosto spolehlivý materiál a pak tu jsou samozřejmě zákazníci, kteří mají hluboko do kapsy a škemrají o různé slevy. Celý systém má velkou nevýhodu. Fronty. Kam se v hangáru podíváte, všude samé fronty. Důvěřivci v systém a pořádek poslušně vystojí obrovského hada čekání a omdlévání a nakonec nakoupí drahý šrot schválený již neplatícími zákony od dávno neexistujících států.

Zkušení piloti si vyhlídnou podezřele stojícího chlápka poblíž hangárovýho skladiště. Jedná se o novou profesi známou jako tunelář. Tuneláři ví vše o svém skladu a tuto vědomost náležitě zpeněží. Je těžké najít dobrého tuneláře, ale když je nouze, nesmí se s nimi pohrdat. Kent si jednoho takového vyhlédl. Toho muže odněkud znal, ale zaboha si nemohl vzpomenout odkaď. Nevzpomněl si.

,,Pane Maxwelli. Těší mě, že vás opět vidím. Přišel jste si nakoupit?“

,,Neznáme se odněkud?“

,,To je vyloučené. Nikdy jsem vás neviděl a já si lidí všímám.“

Kent si matně vzpomněl na Jupiterskou stanici.

,,Nebyl jste někdy na stanici u Jupiterova měsíce Ganymeda?“

,,Tak daleko? Ne, ujišťuji vás, že tam jsem nikdy nebyl.“

,,Moment. Jestli jste mě nikdy neviděl, jak jste mohl znát mé jméno?“

,,Víš, tebe přímo neznám, ale velmi dobře znám někoho, koho znáš ty. Takže jestli se chceš dozvědět, co skrývám, měl bys mě následovat.“

,,Mluvíte skoro jak básník.“

Tahle poznámka vyzněla do ztracena. Kent šel za tunelářem do útrob skladu. Došli až někam do dalekých neznámých koutů, kde i zkušení tuneláři se neobejdou bez mapy. Chvilku bloudili tím labyrintem, až dorazili k menší buňce s konferenčním stolkem, třemi židlemi a minibarem. Jedna byla pro Kenta, jedna pro tuneláře a ta poslední. Ta už svého majitele měla.

,,Zdravím tě Kente,“ řekl neznámý s hrobovým klidem.

,,No ne Kouskovač, kde ty se tady bereš?“