Kapitola 10

Kapitola 10 - Otec

,,Garett byl můj táta?!"
Kent nevěřil vlastním očím. Byl v místnosti s únikovými moduly. Všude byly výsostné znaky JSF (Jupiter Supplies Factory) a spousta odpadků. Mrtvá stanice. Znovu si pročetl adresáta deníku. Garret Maxwell. Můj táta byl z Jupiteru? pomyslel si. Vždyť já jsem byl odjakživa na Zemi.
,,Nebyl."
Kent se otočil, za zvukem. Uviděl starého člověka v uniformě. Na ní bylo napsáno Maxwell. Nevěřícně ho sledoval. Pak se mu oči zalili slzami.
,,Tati..."
Starý muž rozpřáhl své ruce a objal svého ztraceného syna. Oba začali plakat.
,,Kde jsi byl tak dlouho."
,,Chránil jsem Zemi, otče."
,,Takže tam jsi tedy skončil a kde máš sestru?"
,,Já mám sestru?"
,,Byla s tebou v modulu. Kde je?"
,,Nevím, jsem odjakživa sám."
,,To přece není možné. Někde jste vyrůstat museli."
,,Nikdy jsem neměl rodinu. Vychovali mě v Dětské akademii." (vysvětlivky- Dětská akademie- školka pro budoucí astronauty)
,,Musíš ji najít Kente. Musíš."
,,Dobrá, ale prosímtě, odpověz mi. Jak jsi to mohl přežít?"
,,Schoval jsem se do lodě a vylít ven."
,,Měl Jupiter nějaké jiné lodě?"
,,No, byl tu prototyp lodě Dracanotha, ale dnes už je poměrně zastaralá...I když, je docelá rychlá."
,,Myslíš, že bys mi pomohl s přemontováním pohonu? Loď kterou mám já je neskutečně pomalá."
,,To nebude problém. Máme tu technika."
,,Opravdu? Vás je víc?"
,,Nás Kente, zbylo nás jen pár, ale ještě jsme naštěstí nevymřeli."
,,Mám toho tolik na srdci, myslíš, že bychom si mohli někde sednout? Rád bych si s tebou popovídal někde v klídku."
,,Samozřejmě, seznámím tě s ostatními."
,,Tak já mám pravou rodinu...," pomyslel si Kent. ,,Pravou rodinu..."