Kapitola 22

Kapitola 22 – Ve špatnou dobu na špatném místě

,,To ses nepochlubil, že jsi tak dobrej pilot. Kdybych to věděl, na tý základně bych tě nechal a byl by pokoj. Já ti zachránil život a tys mě takhle zlikvidoval,“ odsekával.

,,Nevěděl jsem, že jseš to ty…“

,,Změnilo by se na tom kurva něco?! Hrdý vlastenec a zachránce utlačovaných nenechá nikoho bejt. Zvlášť když útočí na zdravotní stanici.“

,,Tak proč na ni útočíš? Není to nic lidského…“

,,Ty mi budeš vykládat něco o lidskosti? No jasně, rozpoznávám zde styl EIC. Lidskost. Nejste lidi, co se týče poslání. Posláním nás lidí je chránit lidstvo a osídlit jím vesmír. Tato cesta musí jít přes mrtvoly. Jinak se to nepodaří. Neustále nám v tomto cíli bráníte. Ubožáci...“

,,Nevíš co říkáš, vymyli ti mozek.“

,,Sbohem Kente a nečekej, že mě příště potkáš v dobrém!“

Jezdec zmizel v dáli vesmíru. Nejdříve vizuálně, pak i na senzorech. Kent si několikrát přehrál předchozí rozhovor a nakonec došel k rozhodnutí, že je v právu. V tomto rozhodnutí ho podpořil i fakt, že měl na jipce kamaráda Kozáka, se kterým si musel ještě popovídat.

,,No jo vlastně Kozák,“ zasmál se, ,,vždyť já na něj úplně zapomněl.“

Kent přiletěl zpět na stanici a přistál. Nevítal ho jásající dav, nevítal ho ani personál stanice. Všichni si všímali vlastních problémů. Co na tom, že je zachránil, mají tu snad před ním klekat na kolena?

,,Dobrá práce,“ ozval se někdo za ním.

Kent se za tím hlasem otočil. Viděl průměrného chlapíka s legračním kloboukem z juty a havajskou košilí. Tepláky měl naštěstí normální. První věc co Kenta napadla, byla o těch teplácích. Ještěže neměl slipy z listí, to by tady padl na zem a smál by se až by ohluchl.

,,Díky,“ odpověděl Kent a chtěl odejít.

,,Moc lidí vám tu negratulovalo co?“ zeptal se Frajer, jak si ho pro sebe Kent překřtil.

,,Jsem tu jen krátce,“ zavtipkoval.

,,Až vás tu lidi poznají, budou vědět jak vám líbat nohy.“

,,Proč myslíte?“

,,To je jednoduché. Začínají se o vás povídat legendy. Prý jste objevil Amazonky?“

,,Ano objevil. No, spíš oni objevili mě.“

,,A to jste přežil?“

,,No, neměli na mě moc času.“

,,Víte, měl jste obrovské štěstí. Běžně by vás vykastrovali.“

Kent vybuchl smíchy.

,,Cože by udělali?“

,,Vykastrovali, vím, zní to divně, ale mě to málem udělali.“

,,Hele trochu pospíchám, jak se jmenuješ? Někdy si tě najdu a dáme řeč.“

,,Jmenuji se Jamajčan, určitě se někdy potkáme.“

Kent pokračoval ke Kozákovi. Našel ho v docela dobré náladě. Operace se podařila skvěle, takže v lepším stavu nemohl být. Kozák byl rád, že ho Kent navštívil.

,,Pěkně jsi s nima zatočil.“

,,Hlavně, že jsme oba zdraví.“

,,Člověče tak mě napadá. Proč jsi toho posledního nechal žít?“

,,To je trochu složitější. Třeba ti to jednou řeknu.“