Kapitola 68

Kapitola 68 – Nerovný souboj

Nový úděl… Nesetkali se už s tím někdy? Asi ne. Každopádně jejich Goliath okamžitě začal masakrovat vše co mu přišlo pod zaměřovač. Jeho lasery měli doslova ničitelskou účinnost. Štíty nepřátelských lodí neměly šanci.

„Masky, mizíme.“

Naděje se okamžitě stáhla, ale neobešlo se to beze ztrát. Krystalovy štíty povolily a do jeho palivových článků se trefila raketa. Nemohl přežít. Goliath Nového údělu dokonal své dílo, přiletěl se podívat na tu zkázu a posbíral užitečné věci. Pak odletěl zase svou cestou.

„Musel o nás vědět,“ řekl Mravenec.

O smrt Krystala se nikdo nestaral. Bylo to smutné, ale k tomuhle povolání to patřilo.

„Proč myslíš?“ zeptal se Kozák. „Vždyť na nás nakonec neútočil.“

„To ne,“ přitakal Krotitel. „Na druhou stranu, měl dost zajímavý materiál na své lodi. Takže mi neříkej, že by si tam nedal nějaký šikovný detektor? Jeho střelba byla přesná a i když zabila Krystala, tak marsáky zlikvidoval. Měli skoro padesátinásobnou převahu a přesto vyhrál? Kdo z vás by tohle dokázal?“

Mravenec se trochu urazil.

„S tím co měl, bych to dokázal taky.“

„Nedokázal, tohle by nedokázal téměř nikdo. Musel mít vylepšené implantáty, kyborg.“

Všichni to považovali za nemožné. O to víc je znepokojovalo, že tohle řekl Krotitel a ne třeba Pekelnej.

„Co chceš dělat teď?“ zeptal se NASA.

„Pokračovat k cíli. Už jsme ztratili příliš času. Kozáku, jseš tam?“ zeptal se Krotitel.

„Jo, jsem připravenej,“ přišla mu odpověď.

„Tak letíme.“

Motory zašlehly a lodě se daly zase do pohybu. Nedaleko odsud je brána. Je pod kontrolou MMO, ale mohli by získat cenné dny k dobru. 

*** 

V zátiší městské džungle existují různé zapadlé uličky. Mají různé příběhy, ale svým způsobem jsou všechny stejné. V jedné takové ulici se setkali tři muži. Jeden měl kápi, druhý masku a třetí měl kabát a klobouk. Viděli si do očí, ale ne do celého obličeje. Ten s kloboukem típnul cigaretu a zeptal se.

„Kde jsou peníze?“

Muž v kápi vyndal svazek bankovek, předhodil je muži s maskou před nohy a čekal. Maskáč skočil po svazku bankovek a třesoucíma rukama jí zvedl. Ten v klobouku kývl na toho s kápí, který vytáhl revolver a muže zastřelil. 

*** 

„Tenhle film o detektivech je naprostá kravina. Tebe to baví?“ prohlásila Klára.

„Docela jo,“ řekl Kent nejistě.

„Beztak koukáš jen na tu blonďatou sexbombu, která tam je skoro polonahá.“

Kent se podivil.

„Ne, tak to doopravdy není.“

Klára měla na své lodi nainstalovaný AVI přehrávač. Něco kolem šestnácti tisíc filmů na jednom disku.

„Ale to víš, že jo.“

Oba pak sledovali dál, dokud nezapípala kontrolka.

„Zdá se, že už jsme tady,“ řekla.

„Kde?“

„Ach, Kente, ty jediný bys měl vědět, co to doopravdy je.“

„Je to, … , loď.“

Klára kývla hlavou.

„Ta loď byla součástí projektu MASOX. Jedná se o cíl tvé cesty.“

„Ale, vždyť souřadnice mám jen já…“

„V paměťovém čipu ve své hlavě?“ zeptala se opatrně.

„Ano, nikomu jsem je nedal!“ skoro vykřikl.

Klára si povzdechla.

„Ach, kdypak jsi naposledy spal?“

„U Froldy na lodi.“

„A?“

„No, ráno mě trochu bolela a … Ten parchant zkurvenej. On ho hacknul a poslal ti je.“

„Nebylo to bohužel zadarmo, ale jsme tady.“

„To snad není pravda,“ rezignoval.

Loď vypadala jako černá Devolarianská loď. Měla prasklá skla, starý design a z kanonů se nestřílelo tak půl století.

„Jsem konečně u cíle,“ vydechl Kent.

„A co se říká?“ přidala svou trošku do mlýnku i Klára.

„Hurá?“

„Ne, říká se díky, pomohla jsem ti se sem dostat a ty mi nepoděkuješ? Ty jseš nenapravitelnej.“

Konečně u cíle. Už je jen otázkou času, kdy sežene superzbraň a EIC bude opět mířit na vrchol.