Kapitola 60

Kapitola 60 – Imperium Mars

Protektor zastavil na hranicích. Celá AMD pozorovala hranice Imperia MMO. Jen já jsem stál za nimi s velice znepokojeným výrazem na obličeji. První si mě všiml Záškodník.

„Co se děje?“

„MMO muselo expandovat rychle, tady dřív hranice nebyly. Byl tu volný prostor,“ oznámil jsem důvod svých obav.

„Mění to nějak naše plány?“ zeptala se Líbivá.

„Jen je to komplikace, která nás může všechny zabít. Musím víc probrat detaily.“

„Jak to myslí životy?“ zašeptal Maxwell Záškodníkovi.

„Protektor je přepravní loď, i když má malou ochranu proti stíhačkám, tak proti fregatám MMO nemá sebemenší šanci.“

„Nemůže třeba manévrovat nebo tak?“

„Ne, může jedině umřít.“

„Že máš nějaký plán?“ zeptal se Nosorožec.

„Mám, poslat protektora zpátky a dopředu vyrazím jen já a Maxwell.“

„A co odměna?“ namítl Kurzor.

„Rozdělíme se všichni rovným dílem.“

Všem to připadalo jako schůdné řešení.

„Dobře, ty jsi tady šéf,“ řekl Záškodník.

Na názor Maxwella se nikdo neptal. 

*** 

„Před námi je hranice,“ oznámil Féďa. Hranice byla vyznačena jen několika ukazateli, jinak nebyla moc střežená. Zřejmě tudy nepůjdou žádné oficiální útoky, jinak by tu byla připravena plně vyzbrojená flotila.

„To ti řekla tvoje kalkulačka?“ zeptal se Masomlejnek.

„Jmenuje se Velloce, a ano, řekla mi to ona.“

„Ten tvůj kompjůtr se spletl. Podle mapy tu je volný prostor.“

„Je možné, že MMO expandovalo?“

„Nejspíš to tak bude.“

„Zapněme pro jistotu masky. Nerad bych měl nějaké lovce za zády.“

Tři lodě zmizely ze senzorů a pravděpodobnost možného vizuálního kontaktu se rovnala nule. Jen na senzoru přátelských lodí byly modré tečky. Ty se postupně přehoupli přes hranici a pak zmizely v hlubinách Impéria. 

*** 

„Jsme tady,“ vyjekla Nekonečná radostí.

Harlagan Red byla stanice na velkém asteroidu, který se téměř nepohyboval. Jednalo se o jeden z mála asteroidů, který se nerozprskl na milion menších a neustálými drobnými nárazy jiných těles ztratil svoji rychlost a už se jen vlekl minimálním tempem několika desítek kilometrů za hodinu. Bude trvat tisíciletí, než se pohne o několik světelných let dál.

„Vítej doma, Ležatá osmičko.“

„Víš co, koláčku? Nech si toho jo?“

„Koláčku? Jak to myslíš.“

„Ti co to znají, ví, o čem mluvím,“ zasmála se.

„Říkala jsi, že chceš vystupovat.“

„Nejprve musíme najít mého známého. Ten ti pak dá tu propustku.“

„Tak přistaneme. Mluvit budeš ty, ok?“

„Jo, neboj.“

„Jak se vůbec jmenuje?“

„Nedávno přestal lítat a odešel do ilegality. Málem ho zabil nějaký šílený pilot. Zmasakroval mu jednotku a málem i jeho.“

„Jak se jmenuje? Možná ho znám.“

„Jmenuje se Jezdec.“