Kapitola 37

Kapitola 37 – Ve hře jsou i další hráči

Skoro to vypadalo jako nějaká komická situace z kresleného seriálu. Vypadl z ventilace a padal na hromadu beden z výšky skoro tří metrů. Instinktivně před sebe vymrštil ruce, které zabrzdily pád, ale před pěknou ranou do čela ho nezachránily. Oči se mu zaplavily trochou krve, která z rozraženého čela stekla odstředivou silou. Po nárazu přepadl dozadu a narazil si záda o náhradní generátor, poté kousek vedle vypadla bedna se zásobou Durania, které se používalo jako velice levné palivo. Kent byl zničený, naštvaný a již podruhé při své cestě za znovuzrozením EIC chtěl vypadnout z prokleté stanice.

,,Hej, kdo je tam!“ zakřičel kdosi z chodby.

,,Nestřílejte.“

Neznámý k němu přišel. Prohlédl si Kenta na zemi a nezastřelil ho. Bohužel ho omráčil ranou pěstí.

***

,,Takže nezapomeňte na plán, na kterém jsme se dohodli.“

Skupina Goliathů byla připravena k výletu z křižníku. Jejich velitel pozvedl symbolicky ruku.

,,Naděje umírá poslední.“

,,Naděje!!“ zakřičeli všichni.

Skupina vyletěla ven. Čekala na ni spousta práce, kterou nikdo jiný neudělá.

*** 

Přepravník přistál. Patnáctičlenné plně vyzbrojené komando vystartovalo ven.

James Carter byl jeho velitelem. Nasadili jednoduchou taktiku, spálená země.

Pozabíjet vše co jde a příležitostně se trochu napakovat. Od toho tu s sebou měli dva nejlepší čističe černých peněz a hackerů zároveň. Převedou těžce střežené úspory všech, co najdou. Dle dohody část z nich převezou na účet jejich šéfa. Nikoliv Cartera, ale Rumtiho. Ten je platí a tohle je jeho částečná odměna. Do přechodové komory vešel jeden z přeživších.  

,,Ach, díky bohu, záchranné komando. Konečně nám pomů,…“ věta zůstala nedokončena. Carter mu cvičeným tahem prořízl hrdlo a přeživší padl s nechápavým výrazem k zemi.

James zkontroloval ostatní, pár přelomených vazů a prořízlých krků. Komando začalo pracovat.

,,Zatím máme padesát táců, byli to jen piloti.“

,,Pokračujem,“ rozhodl.