Kapitola 28
Kapitola 28 – Staří známí
Pomalu vyškraboval jakousi nesrozumitelnou plácaninu na zeď a snažil se nemyslet jak všechno tak dokonale zničil. Veškerou snahu, kterou dal do této výpravy, veškeré investice, které do něj dali jiní. Prostě všechno zkazil. Naděje na záchranu je téměř nulová. Pokusil se vymyslet něco, co by ho zachránilo. Nepřišel absolutně na nic. I po výbuchu atomovky je větší sranda. K jeho cele přišel žalářník a otevřel jeho dveře.
,,Chtěj tě vidět.“
,,Kdo?“
,,Šéfové.“
Žalářník chytl Kenta za flígr a hodil ho na schody. Neohrabaně ho postavil a zavázal mu oči šátkem.
,,Mazej nahoru.“
Snažil se ho uposlechnout, ale byl vyčerpaný a nešlo to. Občas zakopl, občas se zastavil a schytal ránu přes záda obuškem. Slyšel otevření dveří a bolestivé posazení na židli. Strhli mu pásku přes oči. Chvilku měl mžitky před očima, poté konečně zaostřil a uviděl kancelář. Byla to malá temná místnůstka z rezavějícími kovovými zdmi, jako v celém vězení. Uprostřed byla malá dřevěná židle, dále zde byl majestátní stůl a za ním obrovské křeslo, kde uviděl vysokého hodnostáře.
,,Na první schůzce bývá zvykem se představit,“ řekl Kent.
Schytal ránu do obličeje, prokousl si ret a začal plivat krev.
,,Jmenuji se John Furton. Vaše rodina ke mně chová velice zajímavý vztah. Určitě jste o mně leccos zaslechl.“
Kent si snažil vybavit cokoliv o tomto chlapovi nebo jménu. Pak si vzpomněl, že na stanici četl tátův deník, kde John Furton vystupoval vyloženě nepřátelsky.
,,Možná.“
,,Byl jsem to já, kdo svým dokonalým mozkem zlikvidoval JSF.“
,,JSF bylo zničeno z mnoha příčin. Ta vaše byla jen kapka v moři.“
Za tuhle poznámku schytal ránu od stráže, která stála vedle.
,,Byla zničena výhradně mnou a nikým jiným. Zapamatujte si to, jsem prostě nejlepší. Nikomu jinému se nepodařilo zničit celou firmu.
,,Polib si prdel.“
Čekal další ránu. Jenomže ta nepřišla. Koukl se na stráž. Někdo v pilotní uniformě s modrým značením držel stráž za hrudník a nožem mu podřízl krk. Odhodil ho na zem a chystal se i na Furtona. Jenomže ten aktivoval tajné dveře ve zdi za stolem. Dveře se po jeho útěku zavřeli a přesně do nich se zabodl hozený nůž.
,,Vstávej, za chvíli to tu všechno rozsekaj,“ řekl mu ten neznámý.
,,Počkej tenhle hlas si pamatuju. Ty jseš Mravenec z klubu Naděje, že jo?“
,,Jo jsem to já, teď rychle, ta svině nám nesmí uniknout.“
Oba okamžitě vyběhli ven z kanceláře. Stačilo jít po krvavých stopách. V jedné uličce s celami se pořád bojovalo. Za bednami se krčili tři stráže a všichni pálili po Kentovi a Mravencovi. Oba skočili za bedny, které zde byly. Kent trošičku vykoukl a viděl jednoho muže za třemi muži, jak na ně hází granát. Granát vybouchl a muži byli zneškodněni. Kent si vzal pušku jednoho z nich a utíkal dál s Mravencem a třetím mužem.
,,Já jsem nějakej Voyager.“
,,Maxwell teší mě.“
,,Takže Maxíku, musíme všichni tři okamžitě vypadnout. Takže hejbni kostrou.“
Všichni tři se dostali konečně ven. Kenta na okamžik oslepilo světlo a odraz dalšího světla od všudypřítomného písku. Uprostřed ulice viděl Kouskovače, který navigoval přistávající transportér.
,,Máme naložený lodě a teď se musíme naložit my, tak dělej, ať tu nezůstaneš. Nahoře se dlouho neudrží.“
,,Kdo?“
,,Lodě EIC, přiletěli nás zachránit.“