Kapitola 56

Kapitola 56 – Zóna nikoho

Neozvalo se žádné uvítání. Stanice Rex Factor patřila pašerákům a žoldákům, takže se hrálo na anonymitu a na styl: Utrať prachy a vypadni. Kouskovač potřeboval nové generátory a trochu nabrat nějaké zásoby. Nejprve navštívil místního mechanika. Mechanik byl slušný člověk. Krátké blonďaté vlasy, silné paže a modré montérky. Se stroji to uměl.

„Žádný strach, za dvě hodinky je jako nová. Objednejte generátory, pokud tedy nějaké najdete a pošlete mi je pak sem. Já už se na to mrknu.“

„Chtěl bych si je namontovat sám. Mám v tom systém.“

„Rozumím, takže pouze vyměnit poškozený pancíř a provést standardní technickou kontrolu.“

„Správně.“

„Zaplatíte mi padesát procent zálohu a zbytek až po práci.“

Kouskovač přepsal peníze na mechanikův účet a pak odešel do nákupní Zóny. Na téhle stanici neměl žádného známého, takže nemohl čekat s velkou slevou. Relativně nové generátory štítů se mu podařilo sehnat teprve ve třetím obchodě a to za dvojnásobnou cenu. Jakže to kdysi říkal Maxwellovi, když sestřeloval Devolariánský křižník? Peníze se vždycky hodí? Nepamatoval si. Řekl prodejci do jakého hangáru je má poslat a vydal se dál hledat. Potřeboval nějakou podpásovku. Raketomety už dávno nepatřili mezi pilotův sen a LF3 je běžná záležitost. Boostery? Ty se musí správně načasovat a to by mohl být problém. Potřeboval něco trvalého. Chytré miny, ty se zase nedají použít v přímém boji.

Zastavil se u jednoho obchodu, který vypadal neupravený. Tedy, neupravený dokonce i na zdejší poměry. Vešel dovnitř a uviděl mladého doslova šíleného muže. Neučesané dlouhé vlasy, velké brýle jako pro piloty a vyceněné žluté zuby. Šílenec. Jeho krámek byl doslova přeplněn různými technickými udělátky a elektronickými přístroji.

„Čímpak posloužím?“ řekl natěšeným hlasem.

„Já se ještě rozhlédnu.“

Různě si pohrával s ručně dělanými přístrojky a nakonec ho zaujal jeden malý krystal.

„Mohu se zeptat co to je?“

„Tohle je zkrystalizovaný nový zdroj. Nazval jsem ho Lutanium. Nemožné vyrábět ve velkém množství. Je extrémně vzácný a také silný. Prakticky zdvojnásobuje sílu laserů.“

„Kolik stojí?“

„Milion.“

Kouskovač vyhrkl. No, to snad ne, řekl si v duchu.

„Razie!“ vykřikl někdo venku.

Prodavač byl netrpělivý.

„No tak, vezmete si ho tedy?“

Evidentně potřeboval uklízet.

„Ano, vezmu.“

Kouskovač vyběhl ven z obchodu a rozběhl se směrem do hangáru. Chlapík vyběhl za ním a křičel na žoldáky, kteří prováděli zmíněnou razii.

„Zloděj, chyťte ho!“

Jestli žoldáci nesnášeli něco víc než nepovolené zboží, tak to jsou zloději. Kazí obchod, jak se říká. Za Kouskovačem vystartoval roj kulek a laserů. Žoldáci měli kombinovanou výzbroj. Zabočil tedy do postraní uličky, ale doběhl do dvorku, kam vedla jen jedna cesta. A tou přišel. Řešení přišlo samo. Někdo mu zacpal pusu a skryl se s ním ve stínu jednoho už nepoužívaného skladu. Žoldáci přiběhli, chvíli koukali a pak naštvaně odešli. 

*** 

Kent se šel podívat na oslavnou párty. Kdyby takhle vypadal život všech pilotů, nikdo by dneska nestřílel. Na druhou stranu je docela chápal. Mohli umřít prakticky každou chvíli, chtějí si užít život, jak to jen jde. U Kouskovače to vlastně viděl taky. Naděje má podobný křižník. Jen si už nepamatuje, jak se jmenoval. Osmělil se jednoho z pilotů zeptat.

„Promiň, prosím tě, jak se jmenoval křižník Naděje?“

Byl to Záškodník.

„Nevím na co myslíš, ale loď se jmenuje Aliance.“ Dal najevo, že se už nechce dál bavit.

„Jo, díky.“

Maxwell odešel zase do kouta. Nikdo se o něj nestaral, ale aspoň neměl pouta. Byl to rozhodně větší pokrok než ve vězení VRU.

„Proč jsi to chtěl vědět?“ zeptal se Záškodník, který k němu přišel.

„Jen mě to tak napadlo. Je to tu dost podobné.“

„No, celkem vzato, je to úplně jiné, ale může se to zdát podobné. Jejich loď je úplně jiná než naše. Ty jsi s ní někdy letěl?“

„Jednou mě krátce vezli.“

„Pár hodin?“

„Jo.“

„Tak to nevíš vůbec nic o dalekém cestování. Zkus si takhle cestovat dva týdny. Sice se to nezdá, ale může to být opravdu průšvih.“

Ozvalo se zabzučení na Záškodníkově komlinku.

„Slyším…a do háje…hned to řeknu ostatním…neboj.“

„Co se děje?“

„Jsme u planety Amazonek. Takže se to pokusíme proletět, ale stejně nás čeká slušná přestřelka.“

„Amazonky? S těmi už jsem se jednou setkal.“

„Tak to bezpochyby víš, že s nimi si zahrávat nemáš. Ne, pokud chceš žít.“