Kapitola 26

Kapitola 26 – Když se skupina rozdělí, může útočit z více stran

,,Hele, už vidím město, takže si zapni kamufláž a pohybuj se za mnou.“

Oba dva si zapnuli tlačítko u pasu a změnili se v další všudypřítomný písek a tetelící se vzduch. Kent Kouskovače ztratil, maskování zakrývalo i stopy na písku. Pak se na písku začal objevovat nápis.

ROZDĚLÍME SE. BĚŽ PŘÍMO DO MĚSTA, JÁ SI TĚ PAK NAJDU. MASKOVÁNÍ SE MĚNÍ PODLE TOHO, KDE ZROVNA JSI. NEMLUV, JINAK SE PROZRADÍŠ.

Kent pod to napsal.

DÍKY ZA RADU, OPATRUJ SE.

Opatrně kráčel rovnou do města. Schoval se v jednom domě. Byly zde jasně vidět orientální prvky. Zvláštní v domě bylo minimum elektroniky. Technický vrchol tu byly staré ručičkové hodiny. Jak tady v téhle díře můžou normálně žít? Uslyšel dva hlasy.

Přišel k oknu a viděl dva marsovské gardisty. V ruce měli Laserové karabiny a byli ověšeni spoustou granátů.

,,Víš, jak zní plán. Za dvě hodinky musí všichni vypadnout. Pak se to tu rozstřílí velkorážnými pumami a kompletně vytěží. Nerad bych se stal palivem v motoru, takže nezapomeňme na čas. Zatím se tu porozhlédnem, jestli tu ti arabáči neměli něco pěkného.“

,,Moc bych s tím nepočítal, jsou docela zaostalí.“

,,Ale stejně, někdo by ve vetešnictví mohl dát pár kreditů za krásnou sošku nebo tak něco.“

,,Spíš za krásnou manželku.“

,,Člověče o tom mi ani nemluv, já bych píchal až bych brečel.“

,,Já taky, ale kudlou.“

Oba se zasmáli.

,,Rychle, čas se krátí, tak přeji dobrý lup.“

Kent utekl z budovy do parku vedle. Pár palem, kterým zbývá poslední dvouhodinovka života. Proběhl parkem a dostal se až do jídelny, kde před tím jedl s Kozákem polívku. Město nebylo veliké, takže byl neúspěch vyloučený. Určitě to byla ona. Odtud je cesta jednoduchá. Dorazil až ke Kozákově lodi. Jenomže maskování začalo divně poblikávat.

,,A kruci.“

Jeden muž ho uviděl. Vzal laserovku a namířil na něj.

,,Vypni to maskování, nebo si začni říkat nekrolog.“

Kent udělal co marsák chtěl.

,,Cože to jseš zase ty? To už jdi fakt do prdele.“

Tím marsákem byl Jezdec.