Kapitola 71

Kapitola 71 - Konec volá do temnoty 3

František Pečařík obdivoval rychlost, jakou přiletěla pomocná flotila. V současnosti stál na velitelském můstku, vedle měl velitele pomocné flotily Komandéra Povoruse a právě sledoval jak si dvě velké flotily dají férovku. Pokud vše dobře dopadne, dokáží zničit nepřátelskou flotilu. Neočekával, že vše půjde beze ztrát, ale pokud je Marsácký velitel nezkušený nováček, tak nebude žádný problém. Lodě se seřadily do formace klín. Klasická formace, kterou zná každý nováček. Nepřátelská formace se začala řadit jinak. Tento tah, ukaž karty a pak je změň, se začala vyplácet. Formace MMO se nazývala trychtýř. Křídla se vysunuly více do stran a lodě se nastavily bokem, takže v podstatě znásobily svou palebnou sílu.

„Doufám, že nemáte na lodích nevzdělané idioty, komandére. Potřebuju formaci, která jim dokáže vzdorovat.“

„Tyč?“

František přikývl.

„Potřebuju něco, co mi umožní dobře uhýbat nepřátelským střelám a jestli se mi nějaké lodě srazí, tak můžeme rovnou balit.“

Komandér poklepal prsty po opěrátku u židle.

„Nebojte se. Nic se nestane. Dohlédnu na to osobně,“ řekl a začal se věnovat vysílačce.

„To doufám,“ řekl si František spíš už jen pro sebe, neboť Povorus měl na hlavě sluchátka. Přikázal vytvořit formaci Tyč. Znamenalo to, že lodě se postaví střemhlav na sebe, takže se vytvoří jakási tyč. Lodě v ní se pak mohou posouvat nahoru, dolu a do stran. Kanony mají namířené na cokoliv nepřátelského v okolí a také mají zvýšenou výdrž a obranu. Je jen málo způsobů jak takovou formaci rozbít a František pevně doufá, že to nebude nikdo z jeho mužů, a že nepřátelský generál žádnou takovou nezná. 

*** 

Komando MMO dorazilo dovnitř. Těžká pancéřová výzbroj, laserové zbraně a magnetické boty, které nahrazují gravitaci. Loď byla ráda, že je ještě v celku, ale tu váhu navíc ještě snesla. Velitel rozdal rozkazy a sám se je vydal plnit. Je třeba získat databázi celé zbraně. Takže je několik možností. Výzkumná laboratoř, sklad, kapitánova kajuta nebo můstek. Velitel komanda řekl každému místo, které prozkoumá a sám se vydal do kapitánovy kajuty. Šel tam trochu i ze sobeckých důvodů. Ve vakuu vám vydrží poměrně dost potravin nezkažených a kapitáni lodí měli vždycky nějaké alkoholové rezervy. Pít třeba šedesátiletou whisky, to je něco, co by si ze své platové skupiny nemohl dovolit celé roky. Na druhou stranu, kdyby jí prodal na správných místech, mohl by si vzít hodně dlouhou dovolenou. Jakmile pak všichni odešli, vytáhl svou osobní schránku s dokumenty a podíval se na svou dcerku. Fotka je stará skoro dva roky.

„A nebo bych jí konečně mohl zařídit slušný život,“ řekl si pro sebe.

„Janete?“ zeptal se poručík, který šel zjistit, proč jejich velitel nejde plnit úkol.

„Ano, ona.“

Poručík odešel plnit úkol. Velitel zandal své dokumenty do pouzdra a zkontroloval zbraň. Pak běžel k svému cíli.

***

Kent opatrně přecházel přes jednotlivé pokoje a chodby a snažil se dorazit až do kapitánovy kajuty, kde tušil potřebné informace. Až doteď měl cestu v podstatě nalajnovanou. Nedá se říct, že by jel najisto, ale měl hodně dobré informace. Jenomže jeho dokumenty neříkali, kde přesně je ta databáze schovaná. Pokud tedy nějaká je. Musel vsázet na svoje štěstí, ale s tím, jak ho tak často čerpal během cesty, se jeho šance rovná zhruba stejně vysoké šanci, že vyhrajete ruskou ruletu s poloautomatem.

Alespoň už se nemusel bát o kyslík. Snažil se vymyslet něco, co mělo hlavu a patu, ale v mozku měl vymeteno jako po průjezdu deratizační služby a uplatnění poukázky na jednu akci zet. Na náladě mu nepřidaly ani předchozí události, které ho doslova vyfoukli. Připadal si hrozně bezmocný, i když to tak samozřejmě nebylo. Pomalu kráčel mrtvou lodí a doufal, že ho nějaký zázrak zachrání. Zázrak bohužel nepřišel. Místo toho se věci vyvinuly trochu jinak. Za rohem uslyšel hlasy. Další halucinace? Pomyslel si. Ne, to je blbost, tihle se baví jinak. Živě, o věcech o kterých nikdy neslyšel. Přitiskl se na stěnu a začal poslouchat.
„….generál…lodě.“

„Přijdou….nejsme…sami. Nakopeme…zadky.“

Žádné použitelné informace. Hlasy se vzdalovaly a on jen doufal, že si to nerozmyslí a nepřijdou za ním. Kdyby tak měl jen nějaké zbraně. Mohl by je leda poprosit, ať nestřílejí, což má jasný výsledek. Každopádně, patrně se schyluje k nějaké bitvě a Kent jen doufá, že se MMO, VRU nebo neskutečné množství žoldáků nerozhodlo smlsnout si na jednom pilotovi, který letěl trochu dál, než byly hranice.

*** 

Lodě MMO dostávaly pořádně zabrat, nicméně vlajkovou loď Admirála Markleva zasáhlo jen pár náhodných střel. Protivník je šikovný stratég a jeho lodě jsou poměrně dobře sehrané. Nastala patová situace. Obě strany jsou na tom silově stejně a čeká se jen na chybu toho druhého. Vše je napjaté jak struna na kytaře.

„Vypadáte kapku nervózní kapitáne,“ zeptal se John Furton, který seděl rozvalený na pohodlném polstrovaném křesle a jedl z malé misky hroznové víno. Marklev se na něj naštvaně podíval. Pak svůj výraz změnil do obvyklé klidové polohy.

„Služba mě naučila vážit si toho, co mám a já mám spoustu dobrých mužů, kteří na mě spoléhají a věří, že je tu nenechám chcípnout.“

John si nechutně odfrkl. Z pusy mu vylétla trocha dužiny z hroznů.

„Měl byste jim říct radši důvod té cesty, když jste tak upřímný.“

Odpověď byla rychlá a rázná.

„Já jim nelhal. Věří, že tu jsou pro pomoc Impériu a to je taky pravda.“

Jeho společník se sarkasticky zasmál.

„Chcete tvrdit, že za to dostanou stejný prachy jako vy?“

Admirál zatnul ruce a doufal, že nepříjemný rozhovor bude brzy ukončen. Přesto odpověděl.

„Rozdělíme se rovným dílem bez rozdílu hodnosti.“

John Furton odložil misku. Začal sarkasticky tleskat a smát se na celé kolo.

„Teda, Admirále, vy máte ale smysl pro humor.“

Marklev už to nehodlal dál tolerovat. Přišel k Furtonovi, plášť mu vlál jako rudá vlajka a těžké kovové boty a vysoké nárameníky jen dodávaly na vážnosti. Oproti Furtonovi, který měl jenom malé sako a celkově byl spíše titěrnější postavy, byl o hlavu větší a také jeho ruce byly jako dvojnásobný objem Furtonových stehen. Možná je to kancelářská krysa, ale na tři hodiny denního posilování si čas najde. Se svou posádkou samozřejmě. Na lodích není tolik místa, aby někdo mohl mít soukromou posilovnu. Zkroutil Furtonovu bílou košili a posunul si ho blíž k svému obličeji, tak aby mezi nimi vznikl psychický kontakt.

„Držte hubu,“ řekl admirál klidně „nebo vás posadím do jednomístného člunu a vykopnu vás do nejbližší hvězdy, kterou najdeme.“

„A kdo vás bude platit?“ zkusil Furton ještě zahrát tvrďáka.
„Peněz bude dost. Jen co vyzvedneme databázi. Vás už v podstatě nepotřebujeme.“

Furton nenuceně polkl.

„Co tedy se mnou bude?“

Admirál ho pustil a on spadl na zem.

„Uvidíme, jak budete ještě užitečný.“

John Furton si sedl na křeslo a jedl dál hroznové víno. Věděl, že pokud si bude ještě dovolovat, tak to nedopadne dobře, ale raději už Admirála nijak neprovokoval. Bude to tak lepší.

*** 

Kent se dostal do kapitánovy kajuty. Musel pospíchat, neboť pravděpodobně tamti pravděpodobně nebyli samotáři. Hledal v šuplících, skříňkách i na poličkách. Pak ho napadl starý trik. Odkryl obraz, ale nebyl tam žádný sejf. Zaklel. Hledal dál, ale už mu došli nápady. Našel akorát láhev rumu na poličce. Vzal jí s myšlenkou, že takhle drahý starý rum mu zaplatí alespoň část nákladů. Pak si všiml, že za lahví byl malý kapesní počítač. Okamžitě ho vzal a když zjistil, že ještě trochu funguje, setřel plach z monitoru a okamžitě zkopíroval data z něj do svého paměťového čipu. Jakmile se objevilo slovo Hotovo, tak do pokoje vešli tři vojáci, všimli si ho jak má v ruce počítač, a okamžitě na něj namířili. Patrně jejich velitel, který měl oproti ostatním tři pruhy na loketním pancíři, ho střelil laserovou pistolí do nohy. Spadl na zem a upustil počítač, ten spadl na zem a rozbil se. Velitel k němu přišel, sebral zbytky přístroje.

„Pokud se rozbil natrvalo. Tak si chystej nekrolog,“ řekl. Pak se otočil na své podřízené.

„Jde s náma.“

Kent se pořád nemohl vzpamatovat s popálené nohy. Skafandr se mu seškvařil s kůží a masem, ale patrně mu moc neunikal kyslík. Jeden voják k němu přistoupil, postříkal mu zranění nějakým chladivým sprejem a pak ho vzal za ramena. Měl ten oblek nějak hydraulicky posílený, neboť ho táhl i se skafandrem jako lehké pírko. Ještě zaslechl, jak druhý voják vysílačkou ohlásil nalezení cíle a pak už jen omdlel. 

*** 

František Pečařík si nevěděl rady. Marsácký generál byl až příliš zkušený. Pokud se okamžitě něco nestane, tak o výsledku bitvy rozhodne náhoda. Jak takovýhle sviňárny nesnáší. Nejradši by si to rozdal s kapitánem na férovku, ale to bohužel nejde.

„Ohlásit stav!“ vykřikl rozkaz.

„Štíty na různých výškách, prozatím žádné ztráty. Nepřítel je na tom stejně.“

František zaklel. Tady začíná jít o kejhák. V jeho hlavě začaly proudit masivní mozkové impulsy. Musí vymyslet nějaké východisko, ale každý nápad se mu zdá beznadějný a vymyslí na něj stovky odpovědí. Výsledek nakonec dorazí sám.

„Pane, objevilo se okno z hyperprostoru. Mnoho lodí, nepřátelské.“

Další zaklení.

„Jejich posily?“

„Negativní pane. Je to VRU, Venuše.“

„V jaké jsou vůči nám a Marsákům pozici?“

„Jsme přímo mezi nima,“ řekl vystrašeně navigátoř.

Existovalo jediné řešení.

„Rozptýlit. Formace zrušena. Dostaňte se odsud.“

Lodě se začaly oddalovat, ale první střely přesto několik modrých zasáhly.

„Jak je na tom ten Goliath?“ zeptal se navigátora.

„Je pořád u toho vraku, veliteli.“

„Pokud do deseti minut nepřiletí s tou zásilkou, tak to můžeme zabalit.“

„Pane, jsou nahlášeny první ztráty, ale většina lodí se dostala z palebného vějíře, teď letí všechno na Marsáky.“ 

*** 

Komando MMO muselo zrychlit. Prý se objevily lodě Venuše a pokud sem nepošlou svojí údernou jednotku, tak loď rozstřílí na kusy. K výsadkové lodi zbývalo už jen pár chodeb. Vzápětí jí měli skoro na dosah ruky. Velitel už byl dávno uvnitř i s rozbitým počítačem a stačilo jen donést Maxwella a odletět. Radista už byl také uvnitř. Druhý voják musel svého svěřence pustit a dotáhnout ho do lodě. Kdyby ho měl na zádech, nevešli by se do dveří. Už byl jednou nohou uvnitř. Zapřel se, ale nedokázal to dokončit. Pustil ho, výsadkový člun odletěl. Když se voják rychle podíval co se děje, velitel něco křičel.

„Jsme pod palbou!!“

Teprve teď si všiml, že je honil Goliath a střílel po nich laserama a rotačním raketometem. Dveře se zaklaply. Voják si sedl na své místo a zacvakl si pásy. 

*** 

Klářin Goliath nabral Kenta, který jen prolétal vakuem. Když se ujistila, že je uvnitř. Odletěla rovnou na loď Františka Pečaříka, s kterým před tím komunikovala. Bitva, která všude kulminovala, je naštěstí tolik neohrožovala. Nestřílelo se jejich směrem a pokud ano, tak jen ojediněle. Byli pod maskem, ale stejně je mohl někdo vidět na senzorech. Nejspíš se tak nestalo. Jakmile Klára přistála v hangáru lodě, okamžitě se rozběhla ke Kentovi. Sundala mu skafandr a snažila se ho probudit. Jeho noha byla pořád ošklivě zraněná. Vyndala lékárnu první pomoci a mazala mu ránu mastí. Do lodě přiběhl personál z hangáru. Jeden okamžitě zavolal doktora, druhý pomohl Kláře ho odnést ven z lodě.

„Budeme odlétat do hyperprostoru.“

Za chvilku lodí proběhl takový ten skok.

„Už jsme tam.“

Přiběhl doktor, napumpoval do něj adrenalin a další léčivé pomůcky a dalo by se říct, že mu zachránil život.

Epilog

„…každopádně, těším se, až se uzdravíš. Našel jsem tu docela slušný bar, ve kterém je úžasná barmanka. Nemůžu se dočkat, až ti jí ukážu. Vím, že teď už tě bude zajímat spíš ten chlast, ale proč by člověk nemohl uspokojit alespoň své oči že? První runda je na mě.

Brzy se uvidíme, lazare

Kozák“

Kent odložil dopis přesně ve chvíli, kdy do nemocničního pokoje přišla Klára. Byli tu sami. Klára vzala klíč a zamkla dveře. Přišla až k němu, pohladila ho po tváři.

„Kdy tě nakonec pustí?“

Kent jí držel za ruce.

„Za dva dny.“

„To je docela dost dlouhá doba. Půjčil bys mi z ní pár minut?“

„Klidně všechny,“ mrkl na ní. Nahnula se k němu a líbla ho na rty. Nezůstalo jen u toho.

„Ještě sis to nerozmyslel?“ zeptala se po chvíli.

„Ne, neboj.“

Usmála se.

„Klára Maxwellová, to nezní špatně.“

„To si piš, kobřičko.“

Znovu se usmála. Pak k němu zase sklouzla.

„To byl ale dlouhý let co?“

Citáty z novin

Maxwell reprezentoval Earth Industries Corporation, tak jak by měl každý.

Započala nová éra slávy Země.

Během této cesty získal tolik zkušeností a poznatků, kolik jiní nezískají za celý život.

Existuje mnoho skvělých pilotů. Jedním z nich je Kent Maxwell.

Srdečně vám oznamujeme, že na 18. 10. je ohlášena svatba dvou skvělých pilotů Kenta Maxwella a Kláry Cortex.