Kapitola 50

Kapitola 50  – Aliance Mléčné Dráhy

Na Kouskovačově přijímači zapípala červená kontrolka se zvukem. „Najdi si chvilku“.

Původně tam žádné takové upozornění nechtěl, ale jiné nebylo k dispozici. Sice byl zrovna pod útokem, ale štítů bylo dost a kolem sebe měl ještě spoustu spojenců.

Maxwella ti pohlídám, poutej na sebe pozornost. Odměna bude nás obou.

Vedle Kouskovačovy lodě bouchla raketa, takže musel uhnout. Nestihl si přečíst, kdo zprávu napsal. Komunikační modul se rozbil. Kdo byl ten tajemný, který tu zprávu poslal?

„Pánové, zaměřte se na loď napravo. Prostředek je klamný cíl,“ vykřikl okamžitě.

Pro potvrzení svých slov vystřelil několik raket. Salvy od dalších lodí se zaměřili na zmíněný křižník a začali ho likvidovat. Zničili mu hyperprostorové motory, takže nemohl utéct a ostatní dvě lodě ho nemohli ubránit. Křižník vybuchl, další dva se stáhly. Propukla vlna jásotu, ale téměř každý velitel věděl, že tam umřelo jen pár nešťastníků. VRU se o své lidi stará a jistě se mnoho lidí stačilo přepravit do zbývajících dvou lodí. 

*** 

Dvě osamělé lodě prolétávaly vesmírným vakuem. Na sobě měli modré značení EIC a obrázek modrobílé spirály s černými písmeny AMD. Tento klub nebyl nejlépe organizovaný, ale byli to právě jeho členové, kteří ho dokázali pozvednout. „Záškodník“ patřil mezi obzvlášť schopné jedince. Sám velice zkušený bojovník mnohokrát prokázal své schopnosti v boji a stal se velice cenným členem. A ten druhý pilot? Vždyť to není nikdo jiný, než…
„Už jsme skoro tam.“

„Jo, už to taky vidím,“ odpověděl jsem.

„Smůla, že „Líbivá“ nemohla přiletět.“

„Měla nějaké neodkladné záležitosti.“

„Ostatní prý jsou na místě, „Nosorožec“, „Barman“ a prý dorazí i „Kurzor“.“

„“Kurzor“ nebyl na akci již několik měsíců.“

„Myslíš si, že se to nezmění?“

„Nevím, býval opravdu dobrým členem, ale já ho do bitvy nahnat nemůžu a nechci.“

„Pročpak?“

„Je to pod moji úroveň, nechce bojovat? Ať se zničí třeba drogama, mě je to jedno.“

Na obzoru se objevila zelená planeta. Domovská planeta VRU.

„Myslíš si, že tě staří kamarádi z VRU přijmou?“

„Hodně se toho změnilo, snad si na mě Radetzký stále pamatuje.“ 

*** 

„Princezno?“ zeptala se komorná Týna.

„Ano?“

„Není vám nic? Vypadáte taková pobledlá?“

Princezna se na svou komornou podívala naštvaným pohledem.

„Už mlčím.“

Pohled se vrátil do původní podoby.

„To nic. Nevíš, kde je Maršál Radetzký?“

„Ve své pracovně.“

„Zavolejte ho sem prosím.“

Maršál dorazil během chvilky.

„Co se děje?“

„Je blízko, cítím ho.“

Maršál ztuhl.

„Jsi si jistá?“

„V tomhle bych nelhala. Je tady. Přišel.“

„Co bude dál?“

Princezna se k němu přitiskla.

„To nevím, ale nesmí umřít. Helena na něj pošle zabijáky. On odsud Maxwella dostane, věřím v to.“

„Proč mu vůbec pomáháš?“

„Mám pro to své důvody. Třeba ti je jednou řeknu.“