Kapitola 19

Kapitola 19 - Nový kamarád nebo Pandořina skřínka?

Kent pohodově přistál a prošel obvyklou procedurou nutnou pro vstup. Nechal si zaregistrovat loď a vydal se do bludiště tržišť, harémů a náleven. Nejdříve zamířil do nějaké té nálevny. Cestou potkal asi deset prodavačů, kteří se mu snažili vnutit své zboží. Pak našel hospodu, která alespoň trochu vypadala jako opečovávaná. Přišel k výčepu.
,,Opium pane?" zeptal se ho chraplavým hlasem výčepní.
,,Ne, rád bych něco zakousl a zapil to pořádným douškem něčeho dobrého."
,,Nemáme jídlo, jen opium."
,,Tak si ho dál kuřte a mějte se."
Kent okamžitě opustil to hašišdoupě a byl rád, že ho nikdo nezastavil. Nehledal problémy, chtěl se jen najíst. Po chvilce hledání našel venkovní stravovnu i s dřevěnými lavicemi. Okamžitě zamířil k výdejně. Koupil si něco co vypadalo jako vývar a sedl si. Místa bylo požehnaně. Pustil se do jídla. Nechutnalo to špatně. Vařená mrkev a trocha dalších přísad a dokonce i maso. Na obloze se objevilo několik černých skvrn. Kolem začali lítat rakety. Domy bouchali, lidé utíkali a převraceli vše okolo. Kentovi bylo líto opouštět vývar, ale život byl důležitější. Pak se ale koukl na jednoho muže, který nedbal na lasery a rakety a dál jedl svoji polévku.
,,Kámo, musíme odtud vypadnout, jde tu o život!!!"
Chlap se na něj koukl a se smíchem odpověděl.
,,Co chceš dělat? Za chvíli se ulive vylidní a my pak zdrhnem. Párkrát jsem to už zažil."
Muž si vzal polévku od dalších lidí a nalil si ji do své misky.
,,Budeš to svoje jíst?"
,,Ruce pryč, s prázdným žaludkem se špatně zdrhá," odpověděl Kent.
Oba seděli a jedli svoje jídlo. Kent občas odvrátil pozornost od chutného pokrmu a podíval se jestli někdo nejde, nebo jestli nějaká raketa nemíří jejich směrem. Když oba dojedli na obloze se objevil obraz temné oblečeného generála s ruděčerným pozadím. Ozval se hluboký hlas.
,,Občané planety Ankara 3. Byli jste přičleněni k mocnému imperiu Mars. Všichni muži se dostaví na porty s červeným praporem, kde budou naloženi do lodí a odvezeni do našich dolů. Každý kdo bude odporovat, bude umravněn pořádkovými oddíly. Ať žije Mars."
,,Musíme zdrhnout. Pokud mě tu uvidí, na místě mě tu zastřelí," navrhl Kent.
,,Stejně už jsme dojedli."
Oba utekli do spleti orientálních budov a protloukali se směrem k portu stylem inkognito. Zázrak, že nikoho nepotkali. Dorazili až k budově portu. Ten byl ještě svobodný. Zřejmě byl poslední. Začali se prodírat davem uprchlíků. Dostali se až ke Kentově lodi.
,,Pěkná loď. Odleť na tyto souřadnice, setkáme se tam. Já musím najít tu svoji."
Budova hangáru vybouchla. Štěstí, že všechny lodě jsou venku. Kent popadl muže a strčil ho do své lodě. Byl v bezvědomí, asi ho něco trefilo. Koukl se na jeho hlavu. Trochu krvácel, ale puls měl a dýchal. Ohledal by ho líp, jenomže čas tlačil a on musel letět.