Kapitola 15

Kapitola 15 - Problémů není nikdy málo

Poslední záznam skončil. Za ním byla už jen prachem zanesená žalostně prázdná stránka. Kent zaklapl deník a strčil si ho do kapsy. Pak zakašlal. Svedl to na prach, který je všude kolem. Vzal si svoji pistoli a podíval se na stav. Baterie není ani na desíti procentech. Potežkal si ji v ruce a rozhodoval se nad dalšími kroky. Namířil jsi ji ke hlavě. Zavřel oči a pak ji dal zpátky.
,,Ještě nemůžu. Musím dokončit mé poslání. Všichni na mne spoléhají. Kouskovač. Houston. Pekelnej i Mravenec. David. Evelyn. Frank. Burák. Klára..."
Nad Klárou se Kent zaseknul. Jméno hořce převaloval na jazyku. Vzápětí mu na jazyk někdo nasypal kilové balení cukru. Jemně ho zašimralo v bradě a v koutcích rtů se mu objevil úsměv.
,,Klára."
Tentokrát to řekl úplně jinak. Vždyť to byla ta Klára, která mu furt pomáhá. Ta Klára, která se o něj stará jako kdyby byla jeho matka. Jak je asi stará? Kent se postavil.
,,Musím to udělat už kvůli nim."
Dotkl se kliky. Pistoli si připravil do druhé ruky a byl připraven rozstřílet kohokoliv uvidí. Klika vydala hlasité cvaknutí a dveře vrzaly tak silně, že to probudí celou stanici. Prudce otevřel dveře a uviděl totální prázdno. Po příšerách nebylo ani vidu ani slechu. Jen trocha nepříjemného zápachu. Kent spatřil příležitost k úniku. Výběhl prvními dveřmi které uviděl.