Kapitola 64

Kapitola 64 – Kozák a Naděje pokračuje

Klub Naděje vybral pro přistání stanici Blue Planet Pride. Vůbec nevěděli, že nějaká taková stanice tady je. Taky tudy nelétají často, maximálně jednou do roka.

„Taková krásná stanice a já o ní nevím,“ prozradil Krotitel.

„Nikdo z nás nevěděl, je to pro nás skoro spása. Mohli bychom tu uplatnit i naše hodnosti. Nejsem teď zrovna při penězích,“ řekl Krystal.

„Nemáš dost kreditů?“ zeptala se Freya.

„To ne, chybí mi uridium, toho je málo.“

„Uridia není nikdy dost,“ zasmál se Voyager.

„Takže se rozutečeme, za hodinu tu dáme sraz. Musíme tyhle lodě opravit. Nechte nabít štíty.“

Mravenec šel přímo do šroťárny. Říkal tak místu na tržišti, kde byly na hromadách náhradní díly a čekaly, jestli si je někdo rozebere. Občas se tam daly najít fajnové kousky a cena byla opravdu velice nízká. Když se tak přehraboval, našel vedle sebe jiného pilota. Podíval se na něj a zdál se mu nějaký povědomý.

„Neznáme se odněkud?“

Druhý pilot na něj koukal nejdřív podezřívavě, ale pak si uvědomil, že ten druhý má pravdu.

„Neznáš Kouskovače?“ zeptal se pak.

„Já jsem jeho zástupce.“

„Naděje?“

„No jasně že jo.“

„Znám se s Maxwellem a jeho jsem potkal. Je to fajn chlap, tedy alespoň co mi Kent říkal. Já jsem se s ním moc neseznamoval.“

„Jmenuješ se Kozák, že jo?“

„Ano, to jsem já.“

„Výborně, copak tu děláš?“

„Opravuju loď, musím najít Kenta.“

„No to je náhoda, my děláme to samý.“

„My? Kolik vás tu je?“

„Většina naděje a Krotitel, taky jsme zastavili na opravu. Chceš se přidat?“

„Loď mám v havarijním stavu, starou mi zničili a za poškozenou Vegu toho moc nekoupíš. Ten co mám teď, drží u sebe jen silou vůle.“

„Opravdu je tak špatný?“

„Rozhodně se nehodí do boje a na opravdu dlouhé cesty.“

„No, každopádně, odlítáme za dvě až tři hodiny, podle toho, jak všechno zařídíme. Kdybys změnil názor, tak nás najdeš v hangáru Theta 07.“

„Nejspíš ne, ale díky za info.“

Ještě chvíli vedle sebe hrabali, ale pak se Kozák odpojil. Mravenec dál hledal. Pak si vzal pár nalezených dílů, zaplatil drobnými a šel do hangáru. Byl tu první. Vzal z poličky několik nástrojů a začal se vrtat v strojovně své lodě. 

*** 

„Tak, konečně jsme pryč z území MMO,“ řekl jsem Maxwellovi.

„Aspoň něco.“

„Nejseš rád?“

„Byl bych mnohem radši, kdybych měl vlastní loď.“

„To už jsme probrali, nejde to. Buď rád, že se vezeš a nemudruj. Taky bych tě mohl odvézt na druhou stranu galaxie, vyhodit tě v igelitovém pytli a pak si zachraňuj EIC. Pořád je to krok kupředu ne?“ zasmál jsem se sarkasticky.

Kent musel uznat, že na tom předchozím monologu bylo zrnko pravdy.

„Něco na tom bude.“

„No tak vidíš, stačí, když se na to mrkneš trochu optimisticky a všechno bude lepší.“

„Kam poletíme teď?“

„Planeta se jmenuje Glory for the Empire. Pořád patří mezi imperiální, ale je to hraniční planeta. Pluje tudy kontraband celé východní poloviny Čínského císařství.“

„Tam budeme dělat co?“

„To se dozvíš včas, teď by se ti to akorát vrtalo v hlavě a zkazil by sis poslední chvilky.“

„Před smrtí?“

„Před svobodou. Alespoň na nějakou dobu.“