Kapitola 44

Kapitola 44 – Střet zájmu

„Nějak se to tu uklidnilo,“ ozvalo se ve vysílačce.

„To si teda piš a mě se to doopravdy nelíbí,“ zazněla odpověď.

Malá skupina lodí EIC, která bránila stanici před piráty Reapers se zformovala. Klub Naděje nezaznamenal žádné ztráty na životech, kdežto na lodích bylo poznat, že bojovali s přesilou.

„Hele, doufám, že si tamten pospíší, jinak budou doma odhalovat pomníčky,“ poznamenal NASA.

„Leda kulový, doma po nás neštěkne ani pes,“ odsekl Mravenec.

„Mlčte všichni, Venuše se dává do pohybu!“ okřikl je Kouskovač.

Měl pravdu, křižníky VRU odletěli hyperprostorovým oknem do neznámých koutů vesmíru.

„Kousku, tohle se mi nelíbí, vždyť přece sem nepřiletěli jen tak na výlet. Museli tu splnit svůj úkol, jinak si to nedokážu vysvětlit.“

„Také se mi to nelíbí, nechte se provizorně opravit, já jdu do stanice.“

„Není problém do ní vejít, ale hlavně se vrať zpátky!“ prohlásil Pekelnej. 

***

„Chci ho vidět!“ ozval se ženský hlas.

„Madam, jsem si jist, že by to vaše matka nedovolila, a …“

„Chci ho vidět!!!“ zakřičela.

„Slyšel jste, co říká. Dělejte!“ ozval se tentokrát hlas mužský.

„Dle rozkazu.“

Dveře se otevřely. Přišla středně velká dívka se zrzavými vlasy a sebevědomou postavou. Vedle ní byl nějaký admirál v sytě zelené uniformě, trénovanou postavou a černými vlasy. Ona promluvila jako první, čekalo se to.

„Není ti nic?“

Kent tohle nečekal. Chvilku se vzpamatovával, ale pak zakýval hlavou.

„Jistě se chceš na mnoho zeptat, smíš se ale zeptat pouze na jedinou věc.“

„Kam mě povezete?“

Dívka se podívala na muže vedle sebe. Ten odpověděl za ni.

„Blahopřeji, staneš se členem úzkého okruhu cizinců, kteří poznají pohostinnost VRU.“

Otočili se, oba. Odešli zpět stejnými dveřmi, kterými přišli. Dveře se za nimi zavřely a Kent byl ponechán temné prázdnotě. V hlavě mu zněla pouze jediná otázka. Proč?