Kapitola 9

Kapitola 9 - Nejsi sám

Všude vybuchují chladící trubky plné glycerinu. Tato látka je nejdostupnější a nejlepší chladidlo v celém sektoru. Lidé se snaží zachránit si život a pokud to jde, tak i svým blízkým. Jeden chlápek držící za ruku svojí ženu s dítětem v náručí se snaží dostat se napříč davem panických lidí. Muž ztratí ženinu ruku. Rychle se otočí. Žena na něj něco křičí, ale on slyší jen útržky.
,,Zachraň...Já...nezvládnu!"
Muž rychle uchopí batole a běží pryč. Ví, že by si to tak žena přála. Batole jen roztomile zamává své matce, která byla ušlapána davem. Nikdo neměl čas, dívat se kam šlape. Hlavně když se dostanou pryč. Muž běží dál a snaží se najít nějaký volný únikový modul. Všude je plno. U jednoho volného stojí dva vojáci, kteří mávají na muže s dítětem.
,,Pane čekali jsme na vás. Dejte do modulu to dítě."
,,Ovšem."
,,Pamatuj chlapče, ve vesmíru nebudeš nikdy sám. Stejně jako zde v modulu. Je tu tvoje sestra."
Muž se rozbrečí.
,,Neboj se, Kente, já i tvoje matka. Budeme vždycky s tebou."
Modul se uzavře a odletí. Muž si nemohl všimnout, že mu batole zamávalo, stejně jako své matce.

***

Kent otevře oči a začne se rozkoukávat po okolí. Goliath, kterého dostal od Naděje fungoval pořád stejně. Jediné co bylo v nepořádku byl Kentův sen. Nebo to byly jen staré vzpomínky?

***

Kenta probudila červená kontrolka. Kent se probudil a uviděl podivně velkou planetu s mnoha měsíci a flotilu Devolariánů. Jeden boss a čtyři normálové.
,,Uvidíme jak tenhle stroj ,,Kouskovač" vymazlil," prohlásil Kent.
Kent přepnul na manuální řízení a dal plný chod. Nalétl na jednoho normála a vystřelil laserem. Modrá salva brutálně znevýhodněla Devolariánský křižník a zničila ho. Kent nevycházel z údivu. Nalétl na dalšího a střelbou do motorů zajistil výbuch.
,,Tak nesportovní."
Udělal vývrtku a vyhnul se dvěma ranám od křižníků. Vymanévroval tak dobře, že křižníky do sebe narazili.
,,A teď ty."
Zaměřil se na bosse a použil novou zbraň, kterou před tím neviděl. Rotační raketomet. Udělal krátkou slavu. Rakety Hercules vyletěli z hlavní a z bosse udělali ementál.
,,Simple," řekl Kent.
,,Někdy za to musím ,,Naději" poděkovat."
Kent plánoval letět původním směrem. Jenomže na jednom měsíci uviděl pozůstatky lidské činnosti. Zvědavost vzala za své a donutila ho tam přistát. Byla to opuštěná lidská základna. Hodně stará. Kent vešel hlavními dveřmi a doufal, že někde objeví logo firmy, která tuhle základnu vybudovala. Kentovi se to tu zdálo nějaké povědomé. Všude leželi lidské pozůstatky. Evidentně se tahle základna stala narychlo neobyvatelná. Kent šel dál a uviděl místa na únikové moduly. Byly prázdné. Až na jeden. Ten tam nebyl vůbec. Byl hodně malý. Tak pro jednoho člověka, nebo pro dvě děti. Kent se koukl pod sebe, neboť na něco asi šlápl. Hromádka prachu a nějaký malý sešítek. Deníček, opravil se Kent po chvilce. Zvednul ho a otevřel. Deník byl adresován Vrchnímu radovi Jupiterské těžební firmě, Garettu Maxwellovi...