Kapitola 12

Kapitola 12 – Opozice

      Canterlot je veliké město. Veliké a různorodé. Najdete tu různé přistěhovalce, od gryfů až po arabské a asijské poníky. V jedné pochybné čtvrti v poněkud zapadlejší části Canterlotu se sešla zajímavá skupina. Gryfí pirátská dvojčata, nájemný vrah, skupina asijské mafie, pár odměřených chladných a systematických zabijáků a několik rváčů a hrdlořezů. Seděli v baru, tedy, tak se tento podnik nazýval. Ve skutečnosti to byl polorozpadlý dům, kde střecha sotva držela nad hlavou a nalévali zde opravdu nechutné pivo a rum. Na druhou stranu, bylo tam hodně alkoholu a to často k rozveselení stačilo.

      Gryfí dvojčata byli evidentně velitelé skupiny. Nejenže seděli v čele, ale z jejich slov byl cítit respekt a vážnost. Také když oni mluvili, ostatní byli zticha jako v té nejpřísnější škole. Nejdříve se ozval ten starší a moudřejší, Jasper.

„Takže pánové, naše převaha začíná postupně mizet a pokud se nechopíme příležitosti a usneme na vavřínech, můžeme očekávat prudký pokles zisků a především úbytek vážnosti a vlivu.“

      Pak vystoupil bankéř z asijské mafie, otřel si zpocené čelo a začal mluvit:

„Pokud ta expedice vyjde, budeme mít vedle sebe konkurenta s tunami vzácného paliva za poměrně nízkou cenu. Taková věc zamíchá celým trhem a zničí naše léta budované pozice.“

      Zvedl se druhý bratr, Gasper.

„Pánové, pokud nezajistíme neúspěch expedice, jsme všichni ztraceni. Já volám po nejlepší variantě. Sabotáži. Sabotáži diskrétní a především organizované.“

      Na podporu jeho řeči se ozval přívětivý ryk od stolu. Pak se o slovo přihlásil jeho bratr, Jasper, zvednutím pařátu.

„Na druhou stranu,“ počkal, až se všichni uklidní. „Při dobře zvládnuté infiltraci, lze z této expedice získat ještě větší zisky, než se nám kdy snilo. Neměli bychom pod palcem jenom stroje, které pohání Canterlot, ale i stroje, které pohání celou Equestrii a možná i celý svět!“

      Bankéř asijské mafie se začal potit, ale je vidět, že myšlenka na tolik peněz a vzácného paliva Izritu ho nenechávala chladným. Po skončení Jasperovy řeči se ozval potlesk a nadšený řev. Dokonce i na zbytku asijské mafie bylo vidět, že tento nápad je skvělý. Uznale přikyvovali a dívali se po ostatních, jestli také souhlasí. Jediný kdo byl v klidu, mlčel a měl zadní kopyta na stole, byl jeden poník v klobouku, nájezdnickém kabátě a velkých kožených botách. Přihlásil se o slovo. Všichni zmlkli a čekali, co se bude dít.

„Kdo bude infiltrátorem?“ řekl bez emocí.

       Strhla se o to hádka. Každý chtěl být ten, který odvede největší práci a dostane největší odměnu.

„Já,“ ozval se Gasper.

       Oba gryfí piráti byli velice váženými. Ne kvůli svému rodokmenu nebo bohatství, ale kvůli nespočtu vyhraných soubojů a hlavně kvůli tomu, že každému odpůrci zakroutí krkem a vyklovou oči. Jsou velice znalými v oblasti mučení.  Gasper byl na místě odsouhlasen a nikdo neprotestoval.

       Přišel jsem na Auroru. Dnes mám trénink se Screwem Hammerheadem. Ačkoliv mi prvně docela dost pocuchal tělo a hlavu, jakmile jsem byl propuštěn z nemocnice, opět jsem ho požádal o trénink bojového umění na blízko. Souhlasil. Asi mu kapitán promluvil do duše, protože pokud by záleželo jenom na něm, nikdy by k tomuhle nesvolil. Na začátku jsme trénovali hlavně výdrž, nakonec jsme přešli k trochu tvrdším cvikům a boji beze zbraní. Občas byl na mne trochu tvrdší a sem tam to odneslo moje tělo, ale rozhodně už to nebylo s takovou razancí jako prvně. Dokonce mne někdy i pochválil, ale nestávalo se to často. Bokem jsme se věnovali i cvičení s mečem. Tedy opravdovému cvičení, ne těm akrobatickým kouskům, které jsem se naučil v šermu a dle jeho slov, které jsou zbytečné a k ničemu v normálním boji.

„Pro dnešek končíme. Přijdete zítra?“

„Ano. A prosím, tykejte mi.“

       Naprosto jednoznačně zakroutil hlavou.

„To nemohu. Já si tykám pouze se svými přáteli a to vy nejste.“

„Dobře tedy…“ řeknu ne moc spokojeným hlasem, ale spíš aby řeč nestála. „Já už radši zmizím, na shledanou.“

     Jen na mne mávl kopytem. Odešel jsem na můstek, kde stála Helm Wane. Ještě si musím domluvit jednu věc.

„Prosím, mohu vás požádat o dvě věci?“

     Helm Wane ke mně přišla a jako správný voják mi zasalutovala.

„Samozřejmě, mylorde.“

„Víte, jak jste si mohla všimnout, já jsem zemský poník.“

      Usmála se.

„Chcete se naučit létat?“

„Ano, ale nerad bych svěřil svůj život do náručí tzv. odborníků. Chci někoho, kdo opravdu umí létat a to jak jsem si všiml, vy létat umíte,“ přirovnání: jako kdybyste byla rozený pegas, jsem na poslední chvíli spolkl. Vzpomněl jsem si, že Helm má křídla nedobrovolně přivařená k tělu.

„Ale samozřejmě. Máte křídla?“

      Přikývl jsem.

„Mám je v paláci. Donesu si je co nejdřív.“

„Pokud na to nespěcháte, doneste si je až zítra. Dnes není dobrý den na lety. Počasí je netrpělivé.“

„Dobře, přinesu si je tedy jindy, třeba pozítří. Zítra bohužel nemám moc času.“

      S úsměvem přitakala.

„Jak je libo. A ta druhá věc?“

„Mohl bych vás poprosit, ať mi tykáte? Snažím se takhle přesvědčit všechny z posádky, ale kromě kapitána se mi to ještě nepodařilo.“

„Já budu tedy druhá, tohle je pro mne maličkost,“ mrkla.

      Rozloučil jsem se a odešel jsem do města. Když jsem ale procházel jednou obchodní čtvrtí, měl jsem pocit, že mne někdo sleduje. Tento pocit se stal tak silný, že jsem se ho rozhodl trochu prověřit. Začal jsem kličkovat ulicemi a to zcela náhodně, dostal jsem se do kovotepecké ulice a mezi parní kotelny. Teď už jsem si byl jistý. Ten někdo je gryfí pirát. Zalezl jsem do jedné postranní uličky a rozhodl se, že na něj počkám na rohu a vrazím do něj. Počkal jsem, odpočítal si vteřiny, které jsem tipoval k jeho příchodu a vyběhl jsem. Vrazil jsem do jiného poníka a gryf, aniž by změnil tempo, přeběhl kolem a zabočil do ulice, kde jsem na něj čekal. Než jsem stačil cokoliv udělat, byl pryč. Podíval jsem se zle na poníka a křikl:

„Jsi slepej nebo co?“

       Pak jsem se podíval pořádně, ten hřebec měl divné modré oči a byly slepé. Dal jsem si kopyto před pusu a omluvil se.

„To nevadí, já vidím dobře. Jen jsem nevrazil já do vás, ale vy do mne,“ řekl, aniž by ztratil úsměv z tváře.

„Je mi to moc líto, ale měl jsem takový pocit…“

„Stalo se. Mne to nevadí, ale nemuseli bychom tu na sobě takhle ležet.“

       Vstali jsme a potřásli si kopytem.

„Jmenuji se Lord Frolda val Hallen.“

„Crystal Eye. To kvůli těm očím,“ řekl a pyšně si na ně ukázal kopytem.

„Ještě jednou se omlouvám, bylo to velice nepříjemné nedorozumění.“

      Usmál se.

„V pořádku, jedno naražení na chodník mne nerozhází. Zažil jsem už horší věci,“ řekl s optimistickým výrazem v obličeji.

„Určitě se ještě někdy setkáme, mám takové tušení.“

„Tentokrát bude určitě správné, nemůžete se přece mýlit dvakrát za sebou.“

     S radostným výrazem jsme se rozloučili a každý šel svou cestou. Byl jsem sice trochu zklamaný, ale setkat se z tak pozitivně naladěným poníkem, to se nestává každý den. Zamířil jsem do paláce a poprosil tetu Celestii jestli nemá nějaká mechanická křídla. Měl jsem štěstí, měla zrovna jedny, které mi padly, ale podle mne už měla vše připravené, protože na sebe s Lunou nějak podezřele mrkli. 

***

      Helm Wane byla opět ve strojovně se Screwem. Dopřáli si trochu romantickou chvíli a také mezi sebou mluvili o svých zážitcích. Dostali se na téma mladého lorda, a i když to bylo Screwovi nepříjemné, tak mluvil.

„Je mi nesympatický. Necítím k němu takovou nenávist jako před tím, ale ten jeho přístup. Ten mi prostě vadí. Hraje si s námi na kamarády, ačkoliv je jasné, že jimi nikdy být nemůžeme.“

     Navigátorka naopak mluvila pro lorda.

„Prostě se jen snaží zapadnout. Dokonce mne požádal, abych ho učila létat.“

„Jde po tobě, protože jseš klisna. Jen počkej, až si něco zkusí. Dostane další výprask.“

     Helm se za tohle docela naštvala.

„Prosím tě nech toho jo? Jenom protože tě jeho otec chtěl zabít, neznamená, že on chce taky. Nebýt Stronga nejseš dokonce ani tady. Měl bys být víc opatrný.“

„Na co? Na to, že se nebojím projevit vlastní názor.“

„Screwe. Dej mu šanci. Nedělej to pro něj, ale udělej to pro mě.“

      Screw nechtěl, ale Helm nedokázal odolat a ona to věděla.

„No teda dobře, ale jen ať si něco zkusí.“