Kapitola 7

Kapitola 7 - Následky
 

„Ty idiote!“ křičel Strong Hoof.

     Screw stál proti němu napřímen.

„Chtěl přece zápas, Strongu, za to já nemohu.“

„Měl jsi s ním zápasit, ale ne se ho pokusit zabít. Pokud řekne, jdeš na popraviště, na to nezapomeň!“

     Strong Hoof byl ve tváři celý rudý. Byl naštvaný, že se jeho podřízený zachoval tak nezodpovědně.

„Co je to s tebou Strongu?! Já moc dobře vím, co dělám!“

„Ne! To nevíš!  Je to sice jen nezkušený mladíček, ale stále má obrovskou moc a to by sis měl uvědomit! Pokud on bude chtít, tak ty skončíš mrtvý a já s Helm bez práce! Takže si laskavě uvědom, že neohrožuješ pouze sebe!“

„Nehodlám být nikomu přítěží,“ odsekl mechanik a odešel ze strojovny.

„Screwe, počkej. Počkej!!“ stihl ještě kapitán zakřičet, ale prásknutí dveřmi jeho snahu nadobro zničilo. Strong se otočil a přiběhl k mému tělu.

„Mylorde, mylorde, jste v pořádku?“ proklepával mi obličej a snažil se mě přivést k vědomí. Když viděl, že to k ničemu nevede, přiběhl k malému zařízení na jednom nosném sloupu. Zatočil za kliku a vzal si malé mosazné sluchátko.

„Helm, okamžitě zaleť pro doktora, máme tu problém. Lord je v bezvědomí.“

     Aniž by čekal na odpověď, položil sluchátko, přiběhl ke mně a vzal mě na záda. Trvalo pár minut, než mě vynesl na palubu nahoru. V tu chvíli jsem se na chvíli probudil a viděl jsem, jak přilétá Helm a přiběhl nějaký doktor.
     Probudil jsem se v nemocničním pokoji v čisté bílé posteli, v nose jsem měl papírovou ucpávku a na hlavě jsem měl nějaký chladivý obvaz. Kromě mne v pokoji nikdo nebyl. Zazvonil jsem tedy na sestru. Stačilo párkrát zatočit páčkou. Sestra tu byla do několika sekund.

„Ach, jsem ráda, že jste vzhůru. Dám vědět doktorovi, že jste se probudil.“

     Opřel jsem se o polštář a nahmatal skleničku s vodou. Žíznivě jsem se napil a pak zase padl do peřím vydatně nacpaných polštářů. Byla docela zima a mě to nepříjemně otravovalo. Zavrtal jsem se hlouběji do peřin a snažil se, se trochu zahřát. Pak přišel doktor. Poslušně jsem vylezl ze svých peřin a ukázal mu hlavu. Změřil mi teplotu, prozkoumal svým rohem a pak začal mluvit.

„Prodělal jste velice ošklivý otřes mozku. Máme podezření i na amnézii. Co všechno si pamatujete?“

     Řekl jsem mu všechno o mém souboji se Screwem i další věci, co jsem si pamatoval, ale samozřejmě jsem vynechal detaily o lodi a o mém osobním a pracovním životě.

„Zdá se, že amnézií netrpíte, to ale nemění nic na tom, že musíte odpočívat a hlavně pokusit se na nic nemyslet. Alespoň pár dní,“ oznámil mi svoji diagnózu.

„Co jste na mě použili?“ zeptal jsem se ho slušně.

     Doktor se usmál.

„Léčivou magii druhé učební úrovně. Hodí se především na vnitřní zranění. Jsem v tom nejlepší a proto mě Princezna Celestie požádala, abych vás ošetřoval.“

     Trochu jsem sebou hrkl.

„Ona byla tady?“ zeptal jsem se trochu smutně a znepokojeně.

     Přikývl.

„Bylo tu více poníků. Také tu byla Princezna Luna, nějaký kapitán, klisna s mechanickými křídly a jedna červenovláska.“

„Jak se jmenovala ta červenovláska?“

„Jo, pane, to vám bohužel nepovím, protože to nevím. Byla tu asi před hodinou, dala vám tu lísteček a nějakou knihu.“

     Podíval jsem se na noční stolek a vzal si lístek se zprávou.

„Omluva přijata.“

     Víc na tom lístku nebylo, ale tohle mi bohatě stačilo.

„Nějaké dobré zprávy?“ zeptal se doktor zvědavě.

„Lepší než si myslíte,“ usmál jsem se, padl zpátky do polštáře a lístek si držel na hrudi.

     Doktor se usmál a pak si vzpomněl.

„Ještě mě napadlo, v čekárně sedí jeden kapitán, který s vámi chtěl mluvit, mohu ho pustit dovnitř?“

    Přikývnu.

„Zajisté.“

     Doktor na chvíli odešel a pak se vrátil i s kapitánem Strong Hoofem. Kapitán byl docela nervózní a ztrápený.

„Dobrý den, mylorde.“

„Dobrý den, kapitáne. Než začneme, rád bych vám sdělil, že ten seznam posádky a technické detaily lodi jak jsem vás žádal, mi můžete předat, až se uzdravím, což bude až za pár dní. Inu, čeho si žádáte?“

     Kapitán se podíval na doktora a poprosil ho o soukromí. Doktor sice neochotně, ale odešel. Jakmile se zavřely dveře, Strong Hoof začal mluvit.

„Mylorde, je mi opravdu velice líto, co se stalo. Jsem si jist, že to tak Screw Hammerhead nemyslel, prostě neudržel svoje emoce. Prosím vás, třeba i na kolenou. Je to nejlepší mechanik a můj dobrý přítel, netrestejte ho nijak. Již jsem ho pokáral a přesvědčil ho. On si uvědomí, co udělal a odčiní to. Za to se zaručuji.“

     Trpělivě jsem si vyslechl, celou kapitánovu řeč a pak chvíli přemýšlel. V podstatě jsem byl už od začátku rozhodnutý, ale nechtěl jsem to dát hned najevo.

„Nepotrestám ho.“

     Kapitán si oddechl.

„Ale chci jiného mechanika,“ dodal jsem. Strong Hoof se lekl. Chvíli čekal, ale pak se uklonil a mlčky odešel. Doktor se pak vrátil do pokoje.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se.

     Přikývl jsem.

„Půjdu spát. Vzbuďte mne jen při důležité návštěvě.“

     Doktor také přikývl, zavřel dveře a odešel. Pár minut jsem ještě přemýšlel, ale pak jsem zavřel oči a usnul. Probudil jsem se až v noci. Všude byl klid a ticho. Díval jsem se z okna a sledoval noční oblohu. Měl jsem postel hned vedle, takže jsem viděl dobře. Cítil jsem, že venku je ale někdo, mně dobře známý i z té osobní stránky. Pak se objevila. Doufal jsem v to, protože jsem se potřeboval na něco zeptat. Princezna Luna se objevila hned vedle mé postele. Vylekalo mě to. Ne, protože bych se bál, ale protože jsem to nečekal.

„Čekal jsem na vás,“ řekl jsem.

„Tedy, jsem zde,“ odpověděla.

     Polkl jsem. K Luně jsem se vždy choval trochu jinak než k Celestii. Teta Celestie pro mne byla takovou náhradní matkou, kdežto Princezna Luna pro mne představovala duchovní osvětu a hlavně vzdělanou a majestátní vládkyni noci a temnoty. Choval jsem k ní úctu a nedovolil bych si některé věci, které teta promíjela. Na druhou stranu, obě jsou svým způsobem hravé a rádi se baví, už jsem to zažil mnohokrát. Například před dvěma dny v paláci.

„Screw Hammerhead. Nevím jak se k němu mám zachovat. Pamatuji si, že můj otec byl proti němu vždy radikální. Chtěl ho pověsit za každou cenu, ale nedařilo se mu to. Já ty záznamy ze soudů četl a v tomhle musím svému otci oponovat. Screw mnohokrát prokázal svojí loajalitu k vám i vaší sestře. Je to jeden z nejlepších mechaniků, které naše letecké sbory mají. Já osobně mu nic neudělal a přesto nedokázal udržet své emoce a způsobil mi tohle. Neustále mi vrtá hlavou, proč to udělal.“

     Princezna Luna se podívala ven.

„Je nádherná noc. Jasná. Stejně jasné jsou i emoce Screwa Hammerheada. Pokud vím, mladý lorde, vy jste s ním bojoval.“

„Ano.“

„Screw Hammerhead strávil bojem většinu svého života. Kdežto vy se o boji teprve učíte. Nemohl jste vědět, že v tu chvíli se občas ventilují některé emoce a nelze je držet. Prostě jste byl ve špatnou dobu na špatném místě.“

„Jak si zajistím jeho důvěru a věrnost?“

     Luna se na mě dívala nejprve nechápavě, pak s úsměvem a pak se trochu hlasitěji zasmála.

„Důvěru a věrnost? Drahý lorde, na tohle musíte přijít sám. Řeknu své sestře, že jste zdráv. Mám jí něco vzkázat?“

„Rád bych, pokud by mne navštívila. Jinak nic speciálního.“

„Dobře, přeji brzké uzdravení a nebojte, odpověď na vaše otázky přijde časem. Některé už hodně brzy.“

     Princezna Luna zmizela. Ležel jsem a koukal se do stropu. Přemýšlel jsem. Uprostřed myšlenek jsem opět usnul.