Kapitola 31

Kapitola 31 – Pátý náramek Aurorský

                Plavba byla určena především na relax, ale málokdo ví, že během letu se testovala také nová technické vylepšení, na které osobně dohlížel Screw Hammerhead. Během celé plavby byl u strojů a pouze jednou byl na společné večeři a jen dvakrát měl s Helm chvilku pro sebe. Vychytat všechny mouchy u nového stylu měření tlaku páry to je nejenže strašně těžké, ale také i velice nebezpečné. Často se stane, že některé trubky tlak páry nevydrží a prasknou. V takovém případě musí mechanik okamžitě díru zacpat a zpomalit stroje nebo celá loď bude nenapravitelně poškozena a může i spadnout.

                Screw právě dělal zběžnou prohlídku a kontroloval tlakoměr. Z počátku byla hladina v pořádku, ale pak se ukazatel nečekaně dostal do červených políček a trubky kousek vedle se začaly klepat. Sotva to mechanik uviděl, trubka praskla a vypojila se. Vařicí voda začala tryskat ven. Screw zaklel a okamžitě přiskočil k trubkám. Naprosto ignoroval pálící vodu, která ho trápila a pálila ho do kopyt. Těžce posunul trubku a zasunul ji do jiné. Voda přestala tryskat vedle, ale stále to musel ustálit. Vzal velkou těžkou sponku, ale pak ji zahodil, neboť poznal, že ta stačit nebude.

„Do pytle jablek,“ zaklel si. Pak se natáhl pro hasák, kterým oboje spojil, alespoň na chvíli. Rychle si doběhl pro něco lepšího. Svářečku. Přitáhl ji k onomu místu, kopytem ji nastartoval a svařil trubky k sobě. Díky kožené rukověti k tomu nepotřeboval tlamu a stačilo pouze přejet kopytem a správně namířit. Nezapomněl si vzít černé brýle, které chránily jeho oči proti zářivému plameni. Jakmile byly trubky správně přivařeny k sobě, skončil se svářením, uklidil dané nástroje a vzal mop. Vyčistil podlahu a některé trubky od vody a pak si ve studené vodě v jiném kýblu chladil popálené kopyto. Přesto byl spokojený, že chvilkovou krizi rychle a efektivně vyřešil. Raději ať se vše zblázní teď než potom za dva měsíce nad oceánem.

***

                Objímal jsem Lily a bavil se s ní o zážitcích z plavby. Dnes večer je poslední den plavby a již zítra budeme zpět v Canterlotu. Prázdniny uběhly velice rychle. Pokaždé bylo co dělat. Při večeřích se vždy živě diskutovalo a dokonce i Strong Hoof se po čase uklidnil. Nakonec překonal to, že si někteří trochu hůř zvykali na jeho doprovod a už pak nebyly žádné problémy. Já byl za to dokonce i trochu rád. Těšilo mě, že se začal trochu krotit ve svém libidu a začal si zvykat na krásu monogamie. Přiznám se, že jsem měl občas chuť užít si s více klisnami najednou, ale jakmile byla nadržená část mého já nějak utěšena, opět jsem si uvědomil, jak jsem byl vychován a v co vlastně celý život doufám.

                Občas jsem pozoroval Lillian jak krásně spí v mém náručí a užívá si pocit bezpečí, který jí jako statný hřebec poskytuji. Ve spaní se zachumlala do mého ramene a také si přivlastnila většinu deky. Kromě toho, že mi začala mrznout záda, mi to bylo jedno. Předek jsem stále v teplíčku a také mě hřálo vědomí, že je v teple i ona. Začala se drobně třást. Nejspíš se jí zdálo něco ošklivého. Stiskl jsem jí pevněji, začal jsem jí hladit a tiše konejšit dokud opět klidně nespala.

                Čekal jsem takhle asi hodinu a pak mě to na chvíli omrzelo. Pomalu jsem se dostal z jejího sevření a nechal ji tiše spát. Převlíkl jsem se a odešel jsem na můstek. Helm právě měnila kurs letu a kapitán kontroloval měření polohy.

„Neruším?“ zeptal jsem se. Strong Hoof kývl, že je vše v pořádku a Helm řekla:

„Ne, nerušíš. Kdepak máš Lillian?“

„Spí. Hodinu jsem čekal, jestli se vzbudí, ale pak mě to ležení už nebavilo a chtěl jsem se provětrat.“

                Helm přikývla. Tohle moc dobře zná.

„Jojo, také se mi to stává,“ zasmála se. „Jestli se chceš provětrat, můžeš se jít kouknout na palubu. Právě přelétáme přes úrodné pláně a je půlka léta. Mohl by to být zajímavý pohled.“

                Negativně jsem zakýval hlavou.

„Ne, myslel jsem to tak, že jsem chtěl být tady. Dole v podpalubí je přecejen trochu těsno.“

                Navigátorka pokrčila rameny.

„Já nemohu a kapitán také ne. Možná někdo jiný…“

                Kapitán se na mě koukl.

„Možná by sis mohl popovídat se Scarlet Jessi. Chtěla s tebou mluvit.“

                Přikývl jsem. Opustil jsem můstek a zamířil rovnou do kapitánské kajuty. Scarlet Jessi byla u okna a sledovala ráz ubíhající krajiny. Přišel jsem k ní a pozdravil ji. Trochu se lekla, ale pak se uklidnila a začala se mi věnovat.

„Prý jsi se mnou chtěla mluvit,“ řekl jsem. Začali jsme si tykat na začátku plavby.

„Ach ano, jde mi o Stronga a expedici. Chtěla jsem se zeptat.“

                Posadil jsem se a počkal, až si také sedne.
„Poslouchám.“

„Vím, že je to nemožné, ale chtěla bych se tě zeptat, jestli mohu letět s vámi. Dokážu se o sebe postarat a pomohu i vám a…“

                Zastavil jsem ji pozvednutým kopytem.

„Nemohu. Pokud bych povolil tvůj let, musel bych povolit i let Lillian a to já nemohu. Opravdu ne.“

                Ještě jsem si poslechl její prosby, ale bylo vidět, že jí Strong vše vysvětlil.

„Mohu tě tedy požádat o jednu poslední věc?“

                Pokrčil jsem rameny.

„Ano, můžeš. Pokud bude v mé moci…“

                Přišla ke mně, uvěznila mě na gauči a nečekaně mě políbila. Byl jsem tak šokovaný, že jsem nic neudělal. Po minutě přestala a utřela si tlamu.

„Nikomu to neříkej. Já budu mlčet navždy.“

                Pomalu jsem přikývl a zmizel. Přišel jsem do jídelny, kde jsem se hluboce napil moštu. Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem se vrátil do kajuty.

***

                Byla temná a hustá noc. Jsem si jist, že si dnes Princezna Luna dala záležet. Seděl jsem s Lily na polštářích na palubě a díval se s ní na noční oblohu. Objímali se, občas se políbili, ale spíš jsme si vše šetřili, neboť Helm a občas i Strong nás pozorovali z můstku. Čekali jsme na půlnoc, neboť dnes byl opět den, kdy jsem měl dostat část náramku. Tentokrát se jednalo o předposlední část. Jakmile nastal ten správný čas, dostal jsem ho. Byl to akt spíše beze slov, neboť jsme si užívali jednu z posledních chvil klidu a míru.

                Jakmile jsem dostal onu část, zašeptal jsem jí.

„Nepůjdeme to oslavit do mé kajuty?“

                Souhlasila. Jakmile jsme byli v podpalubí, načal jsem láhev mého archivního vína. Vypili jsme ji a oslavili tak další krok k společnému soužití. V posteli se opět nedělo nic, co by se dělo týdny před tím. Nespojili jsme se, a tudíž jsme zůstali oba stále čistí. Naše kopýtka, tlamky a čumáčky si ale přišli na své.

***

                Aurora přiletěla ke Canterlotu brzy ráno. Pomalu obkroužila palác, kde nám mávaly Princezny a také jsme chvíli kroužili nad hlavním náměstím, kde nás pozorovalo pár hříbat a dalších zvědavých poníků. Jakmile jsme přistáli v doku a má kopyta opět stála na pevné zemi, byl jsem tak trochu rád. Bude chvíli trvat, než si na tohle zvyknu, ale především jsem byl rád, že jsme s lodí nespadli.

                Cestující, kteří byli na lodi navíc, opustili palubu i se svými věcmi, zatímco je doprovázeli jejich příbuzní. Pozoroval jsem to s kapitánem, který stál vedle mě. Smutně sledoval, jak odchází i Scarlet Jessi a já stejně smutně sledoval, jak odchází Lily. Obě dvě se u nás zastavili a objali nás. Pak odešli spolu do města.

„Padli si do noty co?“ zavtipkoval jsem.

                Souhlasil.

„Co bude teď?“ zeptal se.

„Teď začne peklo,“ zavtipkoval jsem. „Přijde spousta novinářů a budeme řešit problémy na poslední chvíli. Za měsíc odlétáme.“