Kapitola 9

Kapitola 9 – Nemocniční rozhovor

     Probudil jsem se až ráno. Noční rozhovor s Princeznou Lunou zanechal na mé náladě poměrně hluboké následky a já se teď převaloval v nemohoucí melancholii. Cítil jsem přívaly horka a chladna jako kdyby byl na poušti a pak mne vždycky na chvilku hodily na ledovou kru. Nebyl to příjemný pocit ba naopak, cítil jsem se nemocný. Také jsem nevěděl, jestli to bylo kvůli tomu otřesu mozku, nebo právě pouze kvůli Princezně, protože včera odpoledne mi ještě nic nebylo.

     Po chvíli jsem ucítil zcela jinou potřebu. Zazvonil jsem na sestru protočením kliky u malého přístroje na mém stolku. Sestra přiběhla během chvilky.

„Čeho si žádáte, mylorde?“

     Trochu jsem zčervenal stydlivostí.

„No, víte…je to divné to takhle říct…ale…no…já potřebuju…jakože…na záchod a…nejsem si jist…. Prostě bych se tam nedoplazil, ale vy jste jednorožec, mohla byste mi pomoci. Jen mi to je trochu trapné.“

      Sestra se přátelsky usmála.

„Ale to nemusíte mít vůbec strach. My jsme na tohle školení.“

       Vzala mne a podpírala. Těžce jsem došel až do koupelny a pak jsem usedl.

„Pokud bych vás mohl požádat, nechala byste mne tu v soukromí?“

„Zajisté. Počkám venku, pak na mne zavolejte.“

       Pokud někdy budu mít malou soutěž v nejtrapnějších okamžicích mého života, bude tenhle ve finále. Jakmile bylo hotovo, umyl jsem si kopyta, spláchl a usedl na bidet. Když jsem byl opět čistý, zavolal jsem na sestru. Pomohla mi dostat se zpět do postele a já jí za to náležitě poděkoval. Skoro až mateřsky se na mne usmál a pak mne opět opustila. Sice to bylo jiné než obvykle, ale výsledek byl stejný. Cítil jsem se o mnoho lépe. Přesto se po chvíli ta melancholická nálada vrátila a já se opět cítil špatně. Jen lépe po fyzické stránce.

       Už se mi nechtělo spát. Byl jsem relativně odpočatý. Z toho výprasku už byla jen bolestivá vzpomínka a já potřeboval pracovat. Musel jsem opět zazvonit na sestru. Omluvil jsem se jí a požádal jí o tužku a papír.

„Budete si kreslit?“ zeptala se.

„Ne, psát a kreslit možná taky.“

      Opět se usmála. Nevím, jestli je to tak u všech zdravotních sester nebo jen u ní, ale kdybych neměl tolik pracovních povinností, trávil bych zde v nemocnici o něco více času. Přinesla mi malý bloček a ořezanou tužku. Pro jistotu i mechanické ořezávátko a gumu. Zavtipkoval jsem, že správně myslí dopředu. Již po několikáté se usmála a pak mne nechala o samotě. Vzal jsem si bloček a začal psát, co všechno bude potřeba. Zhruba po hodině přišel kapitán Strong Hoof s Princeznou Celestií. Doufal jsem, že přijde i teta Celestie, ale netušil jsem, že přijde s kapitánem.

„Kapitáne, jsem rád, že jste přišel, ale poprosil bych vás, abyste nás tu nechal chvíli v soukromí. Hned poté se vám budu věnovat.“

      Kapitán poslušně odešel stejně rychle, jako přišel. Princezna Celestie přišla ke mně a objala mne. Najednou jsem začal být více klidným. S takovou sílou kolem ramen se mé tělo začalo uklidňovat. Jsem rád, že mám za tetu zrovna jí.

„Ještě se na mne zlobíš?“

„Už ne,“ řekla klidně. „Luna mi řekla, že jsi se mnou chtěl mluvit.“

      Přikývl jsem.

„Potřeboval bych pomoci. Vždycky jsi byla rozumná a spravedlivá vládkyně.“

      Usmála se.

„Pamatuješ si na soud se Screwem Hammerheadem?“

      Přitakala  

„Pamatuji si to velice dobře. Byl to taky jeden z důvodů, proč jsem byla chvíli naštvaná na tvého otce. Zastával poněkud ostřejší způsoby, než mi bylo milé. Nakonec jsme se rozumně dohodli a Screw Hammerhead dostal podmínku. Bude sloužit v leteckých sborech a za odměnu může žít relativně svobodný život.“

      Odložil jsem bloček i s tužkou a začal jsem gestikulovat kopyty.

„No a právě o tom bych s tebou chtěl mluvit. Já si nejsem jistý, jestli by nebyl pro expedici spíše přítěží. Musí tam být poníci, na které se mohu spolehnout a ne poníci, kteří by mne chtěli vidět raději na dně oceánu.“

„Co jsi udělal?“

„No,…, slíbil jsem, že ho nepotrestám pod podmínkou, že bude na lodi jiný mechanik.“

       Celestie spokojeně kývla.

„To je rozumné řešení. Navíc, do začátku expedice zbývá ještě mnoho měsíců. Do té doby si stihneš udělat na něj názor.“

      Začal jsem se cítit spokojeně.

„Děkuji ti, ty mi vždycky přineseš do duše takový klid a harmonii až z toho jeden poník žasne. Vyřiď prosím tě své sestře, že jí děkuji.

      Usmála se. Ještě jednou ke mně přišla a objala mne. Také jsem jí objal a byl jsem opět hrozně rád.

Když otevřela dveře, řekla kapitánovi, že může jít dovnitř, zamávala mi, já zamával jí a pak odešla. Kapitán Strong Hoof za sebou zavřel dveře a vstoupil.

„Mylorde, přišel jsem ještě jednou orodovat za svého mechanika. Přinesl jsem vám dokonce i ty technické detaily a údaje o posádce a lodi. Zde prosím jsou.“

      Vytáhl z kapsy bloček a podal mi ho. Zběžně jsem ho prohlédl a pak ho dal na stolek.

„Obávám se, že nemohu pobývat na vaší lodi, dokud ke mně chová váš mechanik takovou zášť.“

      Strong Hoof přišel blíž.

„Mylorde, já vás prosím. Zvažte své rozhodnutí. Screw Hammerhead je nejlepší mechanik, se kterým jsem měl tu čest sloužit. On loď v mnohých směrech vylepšil a zná jí jako své boty. Novému mechaniku bude trvat týdny ne-li měsíce než přijde alespoň na zlomek toho, co umí Hammerhead.“

     Zvažoval jsem pro a proti. Kapitán nemá zrovna laciné argumenty a je vidět, že si mechanika váží. Byl to vskutku jen malý úlet? Navíc, neměl bych stavět své bezpečí nad zájem expedice, která je pro Equestrii tak důležitá.

„Pokud ale bude mít ještě jeden prohřešek, bude vyškrtnut ze seznamu posádky bez jakýchkoliv dalších námitek.“

      Kapitán souhlasil. Podepsal by i smlouvu s Discordem jen aby byl Screw Hammerhead v jeho posádce.

„Dobře tedy. Sdělte mu to.“

       V kapitánově tváři se objevilo nadšení. Pak mi hluboce poděkoval. Už chtěl odejít, ale zastavil jsem ho.

„Napsal jsem zatím seznam věcí, které mne napadly jako první. Jsou tam nějaké návrhy na jídlo a na další věci. Konzultujte vše s vaším kuchařem a sestavte jídelníček vhodný pro tak dalekou cestu a hlavně pro první týdny táboření. Nemůžeme se spoléhat, že by tam bylo nějaké jídlo, i když tomu moc nevěřím. Dále mne napadla otázka výzbroje. Jak je to s ní?“

      Kapitán se opět obrátil na mne celým tělem.

„No, máme nějaké zásoby u nás na lodi. Vše jsem vám to napsal. Screw Hammerhead také provedl určité modifikace na palubní výzbroji. Nahradil zastaralé kanony dvojicí rotačních gatlingů. Schéma jsem vám přiložil k papíru.“

      Podíval jsem se na papír. Technické schéma bylo poměrně přehledné i pro laika. Některé modifikace mi byly vskutku neznámé, třeba samonabíjecí systém a dostatečné odvětrání dýmu ven.

„Doplňte zásoby na maximum a až se dostanu odsud pryč, vše si spolu projdeme a zjistíme, co se kde dá zlepšit.“

      Strong Hoof přikývl.

„Mám ještě něco zařídit?“

„Ano, budeme ještě potřebovat nějaké vědce. Tetina sekretářka…“ odmlčel jsem se.

      Kapitán se na mne díval trochu znepokojeně.

„Stalo se něco?“

      Negativně jsem zakýval.

„Ne, nestalo. Chtěl jsem říct, že tetina sekretářka mi doporučila nějakého vědce. Jeho jméno je Crystal Clear. Prosím vyhledejte ho a přidělte mu kajutu na vaší lodi, ať se může začít zařizovat. Detaily o jeho výbavě proberu pak já osobně.“

„Dobře. Zařídím, abyste byl spokojen. Jsem vaším dlužníkem,“ řekl.

„Vy ne, to Hammerhead.“

      Kapitán chtěl opět odejít, ale znovu jsem ho zastavil.

„Ještě poslední věc. Pokud vím, prosil jsem vás, ať si v soukromí tykáme. Vím, že já sám to taky nedodržuji, ale byl bych za to opravdu vděčný.“

„Dobře. Tedy mějte se, totiž měj se.“

„Jo, ty taky.“

      Tahle dvojitá návštěva mi zahnala veškerou melancholickou náladu, kterou jsem před tím měl. Začal jsem být spokojený a opět jsem měl spoustu chuti do práce. Dravě jsem popadl kapitánovy poznámky a začal číst. Nejprve o Helm Wane, pak o Harvey Daleovi a nakonec o Screw Hammerheadovi. Také jsem si prohlédl ty modifikace lodi, o kterých mluvil kapitán. Také jsem přemýšlel, jestli jsem udělal dobře, že jsem ho tam vzal. Nakonec jsem se uchlácholil tvrzením, že ho mohu vlastně pořád ještě kdykoliv vyhodit.

***

     Kapitán zamířil rovnou na svou loď. Jakmile vstoupil na palubu, přiletěla k němu Helm. Ta okamžitě spustila.

„Tak jak to dopadlo?“

„Kde je ten blbec?“

      Pokrčila rameny.

„Myslím, že dole ve strojovně.“

      Strong došel na můstek, následován svou navigátorkou. Vzal si mosazné sluchátko a zavolal do strojovny.

„Screwe, pojď na můstek. Okamžitě.“

       Během několika desítek vteřin mechanik dorazil. Opřel se o plechovou zeď a dal ruce v bok.

„Tak copak?“

       Strong Hoof na něj byl naštvaný.

„Ukecal jsem ho, jsi tu pořád s náma.“

      Helm si oddechla. Screw byl ale pořád ve stejné pozici a se stejným výrazem. Kapitán se podíval na Helm a řekl:

„Dnes večer budu ve městě. Trochu si povyrazím. Dohlídni ať je loď v pořádku.“

      Navigátorka mu přikývla na souhlas. Když šel kapitán kolem Screwa, uslyšel.

„Díky.“

      Nechal to bez povšimnutí. Když opouštěl loď, objevil se mu nakonec na tváři úsměv.