Kapitola 29

Kapitola 29 – Jedeme na výlet

                Tři týdny, které uběhly od předání čtvrté části náramku, se zvrtly do nekonečných hodin byrokracie, papírování, dohlížení na zásobování, úspěšné a neúspěšné reklamace a prohlížení lodi. Screw mi podrobně předvedl celou loď včetně vylepšení, které na ní udělal. Informoval mě třeba o novém systému spalování uhlí a používání speciálních slisovaných briket.

                S kapitánem Strong Hoofem jsme hodně kontrolovali mapy a plánovali cestu. Pracovali jsme podle základního plánu, který je stále ještě v tajnosti a víme o něm jenom my. Také jsme občas zašli za Jindy Jamesem, já kvůli pití, ostatní pro různé účely. Co jsem si všiml, tak kapitán se ujal utěšování Scarlet Jessi, která přišla o velice dobrou kamarádku. Často mě napadalo, jak se asi má Joan v Manehatenu. Jak žije sama v tom velkoměstě, jestli se stále věnuje svému řemeslu nebo si našla něco jiného.

                Zdálo se, že Jessi a kapitán se do sebe zamilovali. Chodil do onoho podniku každou chvíli, co měl volno a utrácel tam dost peněz. Dokonce si už přestal kupovat nějaké další a zaměřil se pouze na ni. Zkoušel jsem zjistit nějaké informace od Jindyho Jamese, ale ten neprozradil nic. Musel jsem tedy počkat, jak se vše vyvine a jestli se něco dozvím mimo, neboť kapitána ani Scarlet Jessi jsem se ptát nechtěl.

                Každopádně, přípravy už se pomalu a jistě chýlily ke konci a začaly se objevovat první známky nervozity před celou akcí. Do odletu zbývá jen pět týdnů a to znamená, že již brzy opustíme Canterlot, své rodiny, domovy a zamíříme vstříc místu, ze kterého se nemusíme vrátit. Přesto se stále dodržovala pevná disciplína a na veřejnosti se mluvilo o běžné průzkumné misi za Equestrijskou hranicí. Nemělo se nikde zastavovat, mělo se jen vyfotit pár míst a změřit délku letu a pak se všichni měli vrátit zpět. Nikdo nesměl vědět, že palivo pro stroje Izrit, začíná docházet a je třeba hledat nová naleziště nebo se můžeme rozloučit s moderními technologiemi.

                Přípravy je třeba opět posunout trochu dál. Dohodli jsme se takhle s ostatními a to znamenalo, že trochu obejdeme předpisy a místo týden před odletem vše zkontrolujeme o měsíc a kus dřív. Přišel jsem za Lillian, která právě vařila nějakou drobnost k jídlu. Naskočil jsem jí na záda a držel jí tak, aby nic neupustila. Naštěstí v tu chvíli nic neměla v tlamě ani v kopytech, takže jsem jí jen nepříjemně vyděsil a nic se nerozlilo. Pustil jsem jí ze svého sevření a nechal si od ní vynadat.

„Co to proboha děláš?“

                Usmál jsem se, jak nejpříjemněji jsem dokázal.

„Mám pro tebe velké překvapení.“

                Odfrkla si.

„Jestli bude stejně dobré, jako to cos mi udělal, tak si ho klidně nech.“

                Mrkl jsem na ní.

„Pojedeme na výlet.“

                Zůstala stát s nechápavým výrazem.

„Prosím?“

                Pokrčil jsem rameny a došel jsem až k ní. Neměla kam utéct a nechala se obejmout. Dostal jsem se tlamou až k jejímu uchu a zašeptal jsem.

„Tedy spíše poletíme.“

                Poplácala mě po zádech a stále nevycházela z údivu. Pustila mě a kontrolovala, jestli se jí to nezdá.

„Kam poletíme? Kdy poletíme?“

„Odlétáme dnes večer. Máme pár hodin na přípravu a odlétáme asi na týden. Loď bude dělat test letu, takže proletí půlkou Equestrie a já si řekl, že z toho udělám takový příjemný výlet. Všichni si mohou vzít jednoho člena rodiny a já jsem si vzpomněl, jak moc jsi chtěla někam vyrazit. Pamatuješ, jak jsi mi přece říkala o tom snu, kdy jsi akorát létala se mnou a s lodí po obloze a nic tě netížilo. Nějak takhle to asi bude.“

                Dala si kopyto před tlamu, aby zakryla úžas. Po tomhle přesně toužila.

„To je úžasné,“ řekla. Políbili jsme se.

„Takže začni balit, za pár hodin musíme být na lodi.“

                Odtrhla ode mě své rty.

„Tak to teda ne, nejprve se najíme.“

                Jakmile jsme dojedli, řešili jsme ještě nějaké podrobnosti, ale to pravé peklo přišlo až při balení kufru. Na Auroru se nemohlo dát moc věcí, takže se naše zavazadla omezila na pár věcí. Nějaké oblečení, večerní šaty na společenskou večeři, pár osobních věcí, hygienické potřeby a nějaké další drobnosti. Pak se mě trochu stydlivě zeptala.

„Jak je to tam se záchodky?“

„Celá loď má vlastní systém filtrace. Odpad je odsán do uzavřené komory, kde je vysušen a spálen v pecích.“

                Dál už jsme o této choulostivé věci nemluvili, ale je fakt, že na tuto otázku byla odpověď třeba. Jakmile jsme měli dobaleno, zkontrolovali jsme čas a zjistili jsme, že máme ještě pár desítek minut k dobru. Lily se na mě svůdně podívala, chytla mě za kopyto, tedy přes rukavici a požádala mě, ať s ní jdu do postele. Toužebně, skoro až chtivě jsem šel za ní a pak mi zašeptala.

„Máme docela čas. Nechtěl by ses trochu pomazlit? Třeba i trochu více…erotičtěji?“

                Neodmítl jsem. Dokonce jsem si i sundal rukavice. Líbali a osahávali jsme se na různých místech. O hodinu později jsme opustili palác a doklusali jsme až na loď. Bylo tam pár poníků, které jsem neznal. Nějaké klisny, nějací noví hřebci a taky jsem uviděl pár hříbat. Přiklusal jsem s Lily až na můstek, kde jsem potkal akorát Helm, která prohlížela palubu a byla opřená o kormidlo.

„Kdepak je Strong?“ zeptal jsem se.

                Když mě uviděla, tak jen monotónně odpověděla.

„Dole ve své kajutě. Ubytovává svou přítelkyni.“

„Kdopak to je?“

„Scarlet Jessi od Jindyho Jamese.“

                Docela jsem se podivil.

„Jak to? On s ní chodí?“

                Pokrčila rameny.

„Asi jo. Vsadila bych se, že ji vyplatil. Jinak by s ní nemohl být tak dlouho.“

„Zajdu zatím s Lily do kajuty. Až budeme hotoví, přijdeme sem.“

                Přikývla.

„Dobrý večer, slečno,“ pozdravila Helm moji přítelkyni. To slečno, řekla trochu jiným tónem, skoro to znělo až nuceně.

„Prosím, tykejte mi. Asi jsem se neukázala moc v dobrém světle, před třemi týdny, ale tady Frolda mě přesvědčil o mém omylu. Omlouvám se.“

                Potřásli si kopytem.

„Nic se nestalo. Také budu raději, pokud tu nebude špatná atmosféra.“

                Obě se na sebe usmáli a já pak Lillian odvedl do své kajuty. Vše jsem jí ukázal, věci jsem jí dal do skříně a pak jí položil na postel, kde bude spát. Vedle mě samozřejmě. Lehl jsem si vedle a řekl:

„Je příjemná viď?“

                Nejspíš nebyla tak měkká a dobrá jako ta v paláci, ale i tak to byl určitý nadstandard oproti jiným kajutám. Přikývla mi. Chvíli jsme se líbali, ale Lily neměla náladu pokračovat, a když klisna nechce, nedá. Upravili jsme se tedy do normální podoby a objevili se na můstku. Byl tam i kapitán.

„Ahoj Strongu, tak jak se daří Jessi v tvé kajutě?“

                Kapitán se podíval na Helm, která nevinně pokrčila rameny.

„Ano, daří se jí,“ řekl a nebyl zrovna dvakrát příjemný. „Dobrý večer slečno.“

„Dobrý večer, mohla bych vás stejně jako všechny ostatní poprosit, abyste mi tykali? Udělala jsem chybu a nechtěla bych působit tak panovačně.“

                Strong Hoof si potřásl kopytem na souhlas.

„Velice rád.“

                Pak se opět věnoval mně. Nechtěl jsem se s ním hádat, tak jsem jen řekl:

„Hele, je mi jedno, co s ní chceš dělat a tak dále, ale je ti jasné, že stejně jako Lillian s námi nemůže letět do Cervidasu?“

                Přikývl.

„Naprosto jasné.“

                Podíval jsem se na malé hodiny, které byly na můstku.

„Za jak dlouho odlétáme?“

„Deset minut.“

„Tak už se tak nečerti,“ poplácal jsem ho po rameni. „Nemyslel jsem to zle.“

                Pokrčil rameny.

„Já to taky zle neberu.“

„Dobře. Tak to je všechno. Projdu se s Lily po palubě a trochu se porozhlédnu.“

                Procházel jsem se s mou partnerkou a probírali jsme všechno možné. Občas jsme sledovali nějaké poníky, kteří se bavili, a také pár hříbat, která tu volně pobíhala a hrála si. Pak jsem si všiml dvou vojáků, jak zavolali na hlídku venku, která se nalodila, a zatáhli malý můstek, kterým se nastupovalo.

„Odlétáme!“ zakřičel kapitán z můstku. Signalizoval ještě pár věcí pomocí vlaječek poníkům v doku a loď se začala zvedat. Všichni se nahrnuli k zábradlí a začali mávat svými kopyty a zdravili Canterlot, který se brzy stal jen malou siluetou.