Kapitola 34

Kapitola 34 - Odlet

                Probudil jsem se. Okamžitě mi hlavou prolétlo několik věcí. Prvně jsem se pomiloval s Lily, dnes večer odlétáme a Lily teď opravdu dlouho neuvidím. Odešel jsem do koupelny, kde jsem se prohlížel v zrcadle. Myji se zásadně večer, ale dnes jsem udělal výjimku. Pečlivě jsem si vyčistil zuby a také jsem si vyčistil nos. Přiklusal jsem zpět do pokoje a vzal si na sebe předem připravený kabát s poněkud pestřejší výzdobou, než je na mém běžném oblečení. Zatímco jsem se oblékal, přišla Lily a sledovala mě. Podíval jsem se na ní v zrcadle a oba dva jsme na sebe kývli.

                Zmizela v koupelně, kde se hodinu pucovala, zatímco já jsem si vše kontroloval a užíval si pohled na Canterlot z balkonu. Jakmile byla hotová, oblékla si ty nejlepší šaty a k doku jsme šli společně. Cestou jsme nepromluvili jediné slovo.

V přístavišti bylo vše připraveno. Všude byli novináři, příbuzní a další poníci, kteří se loučili s lodí. Nechal jsem Lily v doprovodu Princezny Luny, která přilétla k nám spolu se svou sestrou a věnoval se tetě. Potřeboval jsem se s ní na něčem domluvit. Odešli jsme kousek dál od ostatních.  

„Říkáš tedy, že mu věříš. Bojoval ale proti tobě.“

„Jenomže po ztrátě svého pána by mohl bojovat na naší straně. Takovíhle poníci většinou bojují na špatné straně kvůli událostem v jejich raném životě. Myslím si, že by měl dostat šanci přejít k nám.“

                Princezne Celestii se můj nápad nelíbil. Byla sice pro to, chovat se k odsouzencům jakkoliv humánně to jde, ale pokud je vina prokázána, je to nelítostná vládkyně, která chrání své svěřence.

Tohle byla zrovna ta druhá varianta.

„Obávám se, že by se tím riskovalo příliš mnoho a v sázce toho je opravdu hodně.“

                Byl jsem rozhodnut, přetáhnout Jamese, hlavního zabijáka zesnulého piráta Jaspera, k nám za každou cenu. Pokud můj plán vyjde, budu mít o velice zkušeného poníka navíc a to může v krizových okamžicích velice pomoci. Stejným způsobem jsem pak ještě argumentoval své tetě.

„Tak tedy dobrá, ale nelíbí se mi to.“

„Uvidíš, že tě nezklamu. Přivezeme palivo i další důležité věci. Budeme úspěšní.“

„Já ti věřím,“ přikývla mi s úsměvem. Jen se vraťte všichni v pořádku zpátky.“

                Princezna poslala dva vojáky směrem k věznici. Přišli jsme opět k Luně a Lillian a pak jsme společně odklusali na palubu vzducholodě. Všichni už byli připravení a čekali jen na pár posledních povelů a hlavně na kapitánovo: Odlétáme. Ještě ale bylo třeba zazpívat hymnu a také říct úvodní proslov.

                Hymnu zpíval každý. Obsahovala část historie celé Equestrie, její přírodní krásy i emoce v srdcích těch, kdo ji vytvořili a zpívali po generace. Někteří se při jejím zpěvu rozplakali a mám dojem, že i Lily uronila jednu dvě slzy. Princezny pak začaly proslov. Mluvily o důležitosti této expedice a také konečně odtajnily její úmysl. Novináři horečně fotili a psali si poznámky a snažili se pochytit co nejvíc informací.

„Nechť naše statečné vzduchoplavce provází štěstí po celou dobu jejich cesty.“

                Ozval se obrovský klepot kopyt. Nadšeně na nás mávali a nepovolaní opustili palubu. Vběhl jsem na můstek a jen jsem viděl, jak jedna bílá klisna odchází s Princeznami. Ani se se mnou nerozloučila. Jakmile všichni odešli, přišel na palubu James. Přišel rovnou ke mně a jen na mě kývl. Neřekl ani slovo a odešel dolů do své kajuty. Dostali jsme povolení k odletu. Kapitán Strong Hoof pokynul ostatním a zakřičel:

„Odlet!“

                Strojovna začala dodávat páru a motory začaly pracovat. Vrtule se rozhýbaly a loď se pomalu posouvala pryč z přístaviště. Díval jsem se přes zábradlí a snažil se najít Lily. Spatřil jsem Scarlet Joan. Musela přijet z Manehatenu jenom kvůli nám. Až tohle řeknu Strongovi…Lily jsem ale nikde neviděl, ale nevzdával jsem se, dokud z Canterlotského mola zbyla akorát silueta na obzoru. Odešel jsem na můstek, kde jsem se setkal se Strongem a Helm. Oba mě sledovali trochu s překvapením.

„Je to nový člen naší výpravy. Pokud mohu věřit své intuici, bude dobrým členem.“

                Helm pokrčila rameny.

„Ztratil svého pána a tady najde nového. Dala bych mu šanci.“

                Strong pokrčil rameny.

„Co bratr toho piráta?“

„Patrně na nás něco zkusí. Pomsta. Zabili jsme mu bratra a teď budeme daleko od dozorců pořádku. Očekávám přepadení.“

„Ty piráty nám byl Discord dlužen.“

„S tím nic nenaděláme. Mimochodem, v přístavu jsem viděl Scarlet Joan.“

                Kapitán byl překvapený.

„Co říkala?“

„Nic, nemluvili jsme spolu.“

„Ach tak to jo.“

„Každopádně, rád bych si s tebou ještě promluvil o samotě. Pojď se mnou do tvé kajuty.“

                Kapitán sebou trochu hrkl, ale neřekl ani slovo a poslušně mě následoval. Přišli jsme do kajuty a já nevěřil vlastním očím. Jakmile jsem otevřel, spatřil jsem na pohovce Scarlet Jessi. Opřel jsem se o futra dveří a nevěřícně promnul obličej.

„To si děláš legraci.“

                Klisna zvedla hlavu a podívala se na mě.

„Překvapený?“

                Polkl jsem.

„Velmi.“

                Podíval jsem se na Stronga. Ten jen pokrčil rameny.

„Víš, že teď jsem za úplného osla? Lily nechám doma a ty si sem vezmeš milenku. Děláš si ze mě srandu?“

                Scarlet Jessi vstala a přišla ke mně.

„Strong je v tomhle nevině. To já jsem ho přesvědčila.“

                Odfrknul jsem si.

„Myslíš, že když hřebec ucítí pach klisny, že se hned změní? Ale prosímtě.“

                Naklonila se ke mně a přičichla si.

„Ty voníš jinak. Ani tvoje silná kolínská to nezakryje. Včera jsi přišel o panictví.“

                Zrudl jsem ve tváři a připadal si trapně.

„Prvně ses vyspal s tvojí klisnou, že ano?“ vyzvídala dál.

                Přikývl jsem. Nemohl jsem to už dál zakrýt.

„Ano a už se dál neptej.“

                Kapitán mě přátelsky poplácal po rameni.

„Gratuluji.“

„Jo díky, stále to ale neřeší tento problém.  Víš o tom, že nemůžeme s sebou brát civilisty?“

„Postarám se o ni.“

                Jessi si odfrkla.

„Spíš já se postarám o tebe. Neumíš si vyprat, všechno za tebe dělala chudák Helm.“

                Podívám se na něj s pozvednutým obočím. Pokrčil rameny.

„Dovedeš si mě, Screwa nebo Harveyho představit v prádelně?“

                Jessi k němu přišla a ťukla ho kopytem do čela.

„Harveyho do toho netahej, je jediný, kdo tu alespoň něco dělá pro domácnost výpravy,“ pak se otočila na mě. „Tak, pokud zůstanu. Budu užitečná. Umím prát, šít, trochu vařit a nebudu na obtíž.“

                Nezbylo mi než souhlasit.

„Abych nezapomněl, chtěl jsem si s tebou připít na začátek expedice, ale přešla mě chuť. Budu se potloukat po lodi, ano?“

                Skoro až naštvaně jsem opustil jeho kajutu a šel zpět na můstek.

„Copak?“

„Ty pereš celé lodi prádlo?“

                Helm zrudla.

„Celé ne. Jen Screwovi a Strongovi. Proč? Někdo něco prásknul?“

                Řekl jsem jí o Jessi i o tom, jak ze mě Strong udělal blbce. Helm si vše poslechla a pak řekla:

„Tak si to tak neber. Aspoň nebudu muset tolik prát.“

                Pokrčil jsem rameny. Zamířil jsem do podpalubí a vyhledal jsem Jamese. Tvářil se profesionálně.

„Proč jste to udělal?“ zeptal se mě. Ani mě nepozdravil.

„Potřebuju dobré poníky a vy jste jeden z nich.“

„Bojoval jsem proti vám.“

                Přikývl jsem.

„Jenomže já věřím, že jste v jádru dobrý hřebec. Viděl jsem, co dokážete s meči a někdo takový se mi hodí.“

                Zamýšlel se.

„Jsem vám vděčný, že jste mě zachránil před popravou. Svůj dluh splatím účastí na této expedici. Jakmile dorazíme do Canterlotských doků, opustím loď a usadím se ve městě.“

„Zajisté. Jsem rád, že jste tady. Tedy, alespoň na tu chvíli.“

                 Odešel jsem na palubu a sledoval přírodu pod sebou.

„Ach Lily, kéž bys tady byla.“

***

                V nákladním prostoru byla bedna s dárky pro šťastnou cestu a pro drobné potěšení. Bedna byla pěkně těžká a nikdo vlastně ani nevěděl, co v ní bylo. Po chvíli se víko té bedny pohnulo. Něco do něj tlačilo zevnitř. Chvíli trvalo, než malé lanko, držící víko spolu s bednou povolilo. Z bedny vylezla mladá bílá klisna s červenou hřívou, která se okamžitě podívala z okna, a když viděla, že už jsou ve vzduchu, řekla:

„Podařilo se.“

Druhá část