Kapitola 16

Kapitola 16 – Pirát

     Strong Hoof seděl svázaný na židli. Někdo mu sundal šátek přes oči a propleskl ho kopytem, aby se probudil. Kapitán mrkal očima a snažil se rozkoukat okolo. Světla svíček a petrolejek ho oslepovala, ale všiml si, že kolem něho je několik postav. Rozeznal obrysy poníků a gryfů. Všichni měli zbraně, jejichž šedavý lesk se odrážel v okolí jako bludičky v temném lese. Všude kolem byl cítit pach spáleného vosku, připáleného jídla a mastnoty. Strong Hoof to nevydržel a kýchl. Vysloužil si za to další facku.

„Uklidni se, Jamesi,“ řekl jeden gryf, co byl v popředí.

     Poník, který fackoval kapitána, se napřímil, ale přestal. Kývl na gryfa a čekal vedle. Gryf se několikrát nadechl a pak rozsvítil petrolejku na stolečku vedle Strong Hoofa. Nyní mu kapitán viděl přímo do jeho ptačího obličeje.

„Jsem rád, že se poznáváme,“ řekl gryf.

     Kapitán pořád sledoval jeho oči. Byly plné zkorumpované nenávisti.

„Bohužel já nemohu mluvit stejně,“ řekl Strong Hoof.

„To je ovšem velice nepříjemné.“

     Gryf se zarmoutil. S teatrálním znepokojením kývl na Jamese, který opět předstoupil před Stronga a několik mu jich vrazil. Pak přestal a opět odstoupil.

„Bývá zvykem se představit,“ řekl kapitán Aurory s očekáváním.

„Říkají mi, Jasper a jsem…“

„Pirát?“ skočil mu kapitán do řeči. Další rána přišla úplně sama.

     Jasper se zarazil. Vybíral vhodný výraz a nakonec ho vyslovil.

„Pirát je takové nehezké slovo, raději si říkám obchodník. Koneckonců, prodávám rozličné zboží a nabízím mnohé služby,“ mluvil skoro až pyšně.

„Únos je předpokládám jedna z mnoha služeb, kterou nabízíte, pane Jaspere.“

     Teď už žádnou ránu nedostal. Gryf se napřímil a přišel k svému vězni. Jeho banda okolo od něj opatrně poodešla více na stranu. Pouze James, poník, který si tolik vychutnával mlácení, zůstal vedle. Gryf nakonec ustoupil od svých původních plánů.

„Pokud by tohle udělal někdo jiný, byl by na místě slepý,“ řekl a přejel si jazykem přes zobák. „Vy jste ale speciální klientela. Můj bratr si myslí, že díky vám získáme konečně peníze a moc jakou potřebujeme. Já se s jeho názorem neztotožňuji. Kdyby bylo po mém, jste na místě mrtev. Před tím bych si s vámi náležitě užil.“

     Strong Hoof tušil, že utekl smrti jen díky náhodě. Přesto měl ale veliké podezření, že pirát nebude tak dobromyslný.

„Na druhou stranu, můj bratr se nezmínil, že máte zůstat nedotčen.

     James, který si vzal něco jako chirurgickou pilku. No, vlastně to byla chirurgická pilka, dokonce velice pečlivě naostřená a měla i bronzovou rukojeť. Podal jí Jasperovi, ten si jí prohlédl, potěžkal a prohlédl se v jejím odlesku. Pak opět pokračoval ve svém monologu.

„Už jsem vám někdy vyprávěl o obrovských krokodýlech v centru džungle Haal´em Artha? Jejich zuby jsou plné bakterií, jsou laicky řečeno, zkažené. Nemusí kořist zabít, stačí jim, když ji zraní. Bakterie kořist během několika sekund znehybní a krokodýlovi pak už stačí jen započít hostinu,“ gryf kývl na svého pobočníka. Poník sundal pokrývku z jedné klece a objevil se tam malý krokodýl. Patrně to bude mládě těch, o kterých mluvil Jasper. Strong Hoof nasucho polkl. Gryf lusknul svými pařáty a jeden poník mu podal kus pečeně. Pak si velice zhnuseně utřel kopyto od té mastnoty do své vesty. Gryf si kus ukousl a zbytek opatrně podal tomu krokodýlovi. Ten se samozřejmě okamžitě zakousl a skoro mu tu pečenou kýtu vyrval ze spárů. Nakonec přelomil kost ve dví a schoval se do kouta i se svým jídlem. Gryf byl spokojený. Demonstroval všem, že si nevymýšlí a také měl materiál pro další hru. Vzal zbytek kosti, na které zůstaly sliny krokodýla, a otřel jí o pilku.

     Kapitán se nebál paralýzy, ale nějak nemohl pořád přijít na to, co udělá gryf s tou pilou.

„Abych nebyl ale necita, dám vám na výběr. Jaké kopyto vám nejvíc překáží?“

„Prosím?“

„Jaké kopyto vám můžu odříznout. A pospěšte si, máme málo času.“

     Strong Hoof se vše zkoušel co nejvíc zdržet, ale nakonec ta volba přijít musela. Neochotně tedy nastavil levé přední. Gryf mu ho uchopil a připravil si pilku. Kapitán už skoro cítil, jak se mu kovové zuby zaryly do kůže a do masa, ale to byl zatím jen pocit, který se bohužel každou chvíli vyplní. Než stihl pirát započít svoje dílo, otevřely se dveře. Venku byla noc, takže nového příchozího osvětloval pouze matné světlo z petrolejek a svíček z vnitřku místnosti. Bylo ale vidět, že je to poník. Patrně velice mohutný a silný. Ten poník měl na kopytu pistoli a mířil s ní na gryfa, který se teď otočil a divil se, jak je možné, že žádný z jeho poskoků toho cizince nezastřelil. Jeho podřízení ale stanuli hrůzou a nevěřili vlastním očím. Poník vystřelil přesně ve chvíli, kdy Jasper zvedl židli vedle a dal si jí před sebe. Kulka se zachytila o kovový podklad, ale vzala sebou mnoho třísek a židle byla zničená. Gryf nechal všeho být a zamířil nahoru po dřevěných schodech, kudy utíkalo několik dalších poníků, hlavně pegasů. Ten první ale zastavil a pak byl sekem přes šíji odražen zpět. Všichni na schodech, co byli za ním, spadli také. Cesta nahoru je tedy hlídaná.

„Sakra,“ zaklel si gryf pro sebe. Měl ale štěstí. Vše se stalo před tím, než vstoupil na schody a ještě měl čas. Ten poník zatím bojuje s ostatními a nemá čas ho pronásledovat. Jasper si našel náhradní cestu, vběhl dalšími dveřmi do kuchyně a zavřel za sebou dveře. Strong Hoof se zatím snažil upozornit svého zachránce, aby mu přesekl pouta. Poznal, kdo je ten poník. Byl to Screw Hammerhead. Co na tom, že měl být ve vězení. Mechanik doběhl ke svému kapitánovi a přesekl mu lana. Strong si vzal meč od jednoho mrtvého piráta a okamžitě vyrazil za Jasperem. Očekával, že pirát vzal do zaječích a on ho bude muset pronásledovat po celém městě. Otevřel dveře a teprve těsně před zásahem sklonil hlavu. Gryf na něj čekal a zaútočil kuchyňským sekáčkem, ale kapitán si toho všiml a unikl tak jisté smrti. Protože to byla podvědomá reakce, jeho kopyta nestačila zabrzdit a tak udělal na zemi několik kotoulů a náhodami se vyhnul dalším ranám od gryfa. Pak se zkušeným pohybem dostal opět na všechny čtyři a byl připraven bránit se útokům svým mečem a šermířským uměním. Gryf provedl několik výpadů a kapitán je s kovovým zvukem drcených čepelí vždy úspěšně odrazil. Pak zaútočil on a gryf byl nucen k několika sériím obranných figur. Pirát viděl, že prohrává, takže si snažil občas pomoct i nějakým nečestným krokem. Hodil po něm talíře, nebo další věci, které se mu dostaly do spárů. Když si oba uvědomili, že tohle nikam nevede, pokusili se opět ještě o pár výpadů. Kapitán byl vytrvalý, kdežto pirát byl neklidný a horkokrevný. Z kuchyně vedlo více východů, nakonec zvolil ten nejbližší.

„Ještě se uvidíme, vy nažehlený senožroute,“ vykřikl a vyskočil z okna. Proti sklu se bránil křídlem, ale to nebyla šťastná volba, neboť mu ho střep poranil. Z jeho zobáku vypadlo ptačí bolestné zaskřehotání, ale letěl dál. Strong ho ještě chvíli sledoval, ale pak se vrátil do hlavní místnosti. Byli tam jen tři poníci. Svázaný a zraněný James, Screw a Helm, která před tím kryla horní patro. Kapitán přišel k mechanikovi a než stihl cokoliv říct, tak ho objal.

„Je mi jedno, že jsi utekl z vězení. Zachránils mi život.“

     Screw se usmál a kývl na Helm. Ta byla také ráda, že to Strong vzal takhle. Když pak objal ještě jí, obrátila se jejich pozornost na spoutaného piráta.

„Co s ním?“ zeptala se Helm.

„Vezmeme ho na loď a řekneme to Lordovi. Mohl by nám říct nějaké informace.“

***

     Když dorazil kapitán s mechanikem a navigátorkou na loď, byl jsem zrovna ve své kajutě. Srovnával jsem si na polici nějaké knížky, které by mi měli zpříjemnit dlouhou chvíli na palubě a také by mě měli obohatit informacemi o místě, kam letíme. Strong Hoof zaklepal na dveře a vešel. Vypadalo to, že celou dobu utíkal.

„Co se děje?“ zeptal jsem se zprvu nechápavě.

„Máme zajatce. Jeden z pirátů.“

     Bylo to, jako bych dostal facku.

„Co prosím? Kde jsi ho sebral?“

     Vydýchal se a řekl mi, že byl se Screwem a Helm v pirátské čtvrti. Aniž bych já nebo on řekl cokoliv dalšího, běžel jsem za ním do lodního vězení. Poník, který se jak jsem se dozvěděl, jmenuje James, seděl bez emocí na dřevěné stoličce za železnou mříží. Chvíli jsem si ho prohlížel. Pak jsem se otočil na tři poníky, kteří ho přivedli.

„Chci u něj dvoučlennou hlídku, dvacet čtyři hodin denně. Vy tři teď půjdete se mnou do mé kajuty, okamžitě.“

     Kapitán ještě odběhl pro dva vojáky, které nechal u vězně a pak se k nám přidal v kajutě. Posadil jsem je na gauč a sedl si na křeslo, které bylo vedle. Moje kajuta byla prostorná. Spojili dvě kajuty pro zvláštní hosty a vyhradili je pro moji potřebu. Měl jsem malou koupelnu, ještě menší ložnici, ale prostorný obývací pokoj. V ložnici jsem si připravil místo i na pár beden s mojí pomocnou výstrojí. Zatím jsem tam měl pouze má mechanická křídla.

„Chcete někdo víno?“ nabídl jsem ostatním. Nikdo nechtěl.

„Né? Já si ale dám. Vypadá to, že budu potřebovat pevné nervy.“

      Mechanik se nakonec osmělil.

„Já si dám.“

      Naprosto ignoroval výraz své milenky, která na něj koukala trochu překvapeně.

„No co, když nabídl,“ obhájil se.

      Nakonec si dali všichni. Nalil jsem každému skleničku a sám tu svojí hned vypil a opět dolil.

„Tak, teď mi řekněte přesně, co se stalo.“

      Nejprve mluvil Strong Hoof. Řekl mi, jak ho přepadli a nakonec, že to byla velice dobře připravená past. Také mluvil o místě, kde ho drželi a o tom, co se mu stalo. Jak mu chtěli uříznout kopyto a o gryfích pirátích dvojčatech. Také řekl vše, co věděl o Jamesovi. Pak mluvila Helm. O tom, jak dostala svého milence z vězení i o tom, jak se oba dva dostali do pirátské čtvrti. Mechanik pak ještě dodal, že zaútočili až několik hodin poté, co přišli na místo.

„Proč vám to trvalo tak dlouho?“ zeptal jsem se.

„Čekali jsme na správný moment.“

      Nadzvedl jsem obočí.

„To je všechno?“

      Mechanik znejistěl.

„A navštívili jsme pár přátel.“

„Takže chceš Screwe říct, že jsi stále v kontaktu se svými kolegy z minulosti?“

      Nejistě přikývl. V jeho obličeji byl vidět odpor. Ne k tomu, co řekl, ale ke mně. Bylo mu jasné, kam tím směřuji.

„Ano.“

      Ještě než jsem řekl svůj názor, začala mluvit Helm.

„Víš, nechápej ho špatně. Ti, se kterými jsme se setkali, už s loupením skončili. Usadili se. Většinou opravují stroje nebo zbraně, ale už se výprav neúčastní.“

„To ale nevylučuje možnost, že jsou stále v kontaktu s ostatními piráty.“

„Nějak se živit musí. Nemohou už přejít do normálního života, poníci je tam nechtějí. Tak pracují pro piráty. Jisté ale je, že už nikoho dlouhou dobu nezavraždili nebo neokradli,“ řekl Screw.

       Zamyslel jsem se. Tak jako je u mne zvykem jsem přešel k oknu a díval se ven.

„Screw a Helm, vy dva budete zde na lodi, než řeknu jinak. Máte zákaz vycházení. Zda vás potrestám, se ještě rozhodnu. Teď odejděte. Strongu, zůstaň tu ještě se mnou.“

       Zavřely se dveře. Strong se na mne podíval.

„Copak?“

„Takhle si představuješ spolupráci?“

       Dal před sebe kopyta, jakoby chtěl odhrnout od sebe nepřímou vinu.

„Byla to nehoda, já to nechtěl. Navíc nebýt Screwa a Helm, tak bych tu teď asi nebyl.“

       Uklidnil jsem ho.

„Hele, jde o to, že takové hle akce mohou znamenat nepříjemnosti a i ztráty na životech. Já nemohu jet na výpravu sám. Ne teď, když jsem se vám všem naučil věřit.“

„To mě těší.“

„Screw i Helm patrně zůstanou nepotrestáni. Dohodnu se s Princeznou Celestií a zařídím to. S další akcí, ale počkáte na mne. Půjdeme do toho společně.“

       Přikývl mi. Oba dva jsme si plácli kopytem a nechal jsem ho odejít. Teda jestli tohle budu muset dělat celou dobu, měl jsem raději zůstat doma.