Kapitola 30

Kapitola 30 – Nečekaný akt

„Jak to myslíš, počítal?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Já mu do hlavy nevidím, budeš se ho muset poptat, třeba se Screwem.“

                Mrzelo mě to. Pokud jsem se tu na někoho spoléhal, byl to James a jeho schopnosti, pokud tedy nepočítám někoho na stejné úrovni, jako třeba Stronga. O to víc mě to překvapilo.

„A ty si myslíš, že prostě to všechno plánoval a naaranžoval tak, aby mu to hrálo do karet?“

„To nevím, ale na všechno, co se stalo, ať už to bylo sebevíc nepravděpodobné, tak měl nějakou odpověď a nějaký trik v záloze, který by bez přípravy nikdy na koleně neudělal.“

„To ale ještě neznamená, že musí být nutně proti nám. Mohl být jen opatrný.“

„Hele, já ti jen říkám, co vím, a já vím, že ví víc než my.“

„Fajn, ale nerad bych dělal ukvapené závěry.“

„Však jo, uvidíme, jak to bude.“

                Doklusali jsme k okraji džungle, kde jsme potkali první poníky. Většinou to byli divoši, ale našel jsem mezi nimi Frankieho a Luciena.

„Do starý stodoly, konečně někdo od nás.“

„Kde jsou ostatní?“

„Generál nás tu nechal a s ostatními odešel k padlé vzducholodi. Chce zajmout nebo zabít všechny piráty a vše obsadit. Hodně na vás nadával a sliboval vám všechny možné tresty.“

„Jo, to mě nepřekvapuje,“ procedil Screw mezi zuby.

                Strong Hoof pokrčil rameny.

„Takže jdeme za nimi?“

„Jo a fofrem. Vy dva zůstanete tady, ale žádný strach, vrátíme se sem.“

                Frankie si odplivl do křoví a řekl:

„Zaplať vám to Celestia, bylo to sotva pár hodin, ale stejně jsem rád, že už zase jsme do starý stodoly u někoho rozumnýho. Třeba budeme mít čas popovídat si s těma dvěma klisničkama.“

                Lucien ho praštil do boku, ale Frankie pokračoval.

„Co je? Vždyť mám pravdu.“

                Drobně a nezjistitelně jsem se usmál. Rozeběhli jsme se k místu havárie a doufali, že až nás Generál uvidí, tak nedá rozkaz ke střelbě.

                K našemu štěstí se tak nestalo. U havárie bylo jen pár poníků a od Curtise Wingbonera, který prohledával trosky, jsme se dozvěděli, že Generál, Plukovník, James a dva další zlatí bijci se vydali pronásledovat kapitána vzducholodě a jeho zástupce.

„Proč tolik toužíš být u nich první?“ zeptala se Helm.

„Protože mě ten hajzl chtěl vykuchat a sežrat zaživa. Nebudu se cítit bezpečně, dokud ho neuvidím mrtvého a hodně hluboko pod zemí.“

„Nechutné.“

                Strong si odplivl a běželi jsme dál.

***

                Nastala patová situace. Generál mířil pistolí na poraněného Gaspera, ten mířil na Plukovníka, Plukovník mířil na Flashe Ideu, Flash mířil zpátky. Další tři piráti mířili na Jamese a dva pozlacené a čekalo se, kdo vystřelí jako první, aby nakonec zemřeli všichni.

                Generál se snažil vyjednávat, ale jeho požadavky se vůbec neshodovaly s nabídkou piráta.

„Pokud se vzdáte, půjdete před spravedlivý soud a můžete z toho vyváznout ještě lacino. Není třeba tady umřít.“

„Skloňte zbraně a skloníme je i my. Nehodláme se nechat zastřelit bez odvety.“

„Opakuji, vzdejte se a budete ušetřeni.“

„Tu vaši velkorysost znám moc dobře, skončíme pověšeni na nejbližším stromě, na to rovnou zapomeňte.“

„Můžeme se přece domluvit, jsme oba dva rozumní poníci, ne jako tihle divoši.“

„Tihle divoši mají občas daleko víc fištrónu, než má celá ta vaše pozlacená garda dohromady, skloňte zbraně, my je skloníme taky a můžeme všichni vypadnout.“

„Jménem jejího veličenstva, skloňte zbraně!“

                Přiběhli jsme k nim s připravenými zbraněmi. Flash Idea znervózněl a Gasper viditelně taky. Jeden z pirátů nevydržel napětí a vystřelil. Vzápětí vystřelili skoro všichni, ale vzhledem k tomu, že kromě toho jednoho pozlaceného nešťastníka, který schytal ránu do hlavy a padl na zem, jsme všichni něco takového čekali a zalehli jsme, takže nikdo nic netrefil. Flash Idea, Gasper i piráti se dali na útěk a my všichni jsme se je vydali stíhat.

                Ty dva piráty jsme chytili po chvíli. Postaral se o ně Strong a pozlacený, ale my všichni ostatní jsme stále pronásledovali dva poslední nejdůležitější.

                K našemu neštěstí se Screw propadl dírou do nějaké jámy a Helm ho musela vytáhnout. Nebylo to sice nijak vážné, ale zdrželo je to natolik, že jsme se dostali až příliš dopředu a nemohli jsme na ně čekat, takže se oba vrátili zpět k místu havárie.

                Z nějakého důvodu jsem se ocitl jako první. Asi jsem byl příliš hnán touhou po pomstě, nebo tak něco. Vzápětí se mi tato horlivost vymstila, protože jsem byl vykolejen náhlým skrytým výpadem, o který se Flash Idea postaral. Počkal si na mě za stromem a praštil mě dřevěnou větví. Protočil se mi celý svět a přistál jsem zády na zemi.

                Flash Idea pak vytáhl nůž a řekl:

„Pořád ve špatnou dobu na špatném místě, co modrokrevče?“

                Napřáhl se k poslednímu úderu, proti kterému jsem nemohl vůbec nic udělat, ale než stihl vše dokončit, praštil ho do boku Generál a dostal ho na zem, dýka mu vypadla z tlamy. Generál mě chytl  za kabát a urychleně postavil na zem.

„Dělej, vstávej, ty idiote!“

                Připravil jsem se na útok dýkou, ale Flash Idea odněkud ze svého kabátu vytáhl malou dýku. Měl bych uskočit, ale já jen zíral, jak natahuje tlamu s dýkou k mému krku, aby mě poslal tam, kde mě chtěl mít. Do podsvětí.

Opět mě Generál praštil do boku a já spadl. Ailone pak udělal několik kroků mimo a započal tanec kolem Flashe Idey, kde výsledek byl jeden poník ležící v krvi a druhý, který vyhraje. Neměl bohužel zbraň, kterou by čelil Ideově dýce, ale po chvíli se dokázal dostat k té upadlé a z nerovného boje se stal boj na nože.

Generál už ale dlouho nebojoval a neměl cvik. Než jsem stihl vstát a zkusit něco udělat. Flash Idea dvakrát rychle přiskočil a bodl ho dýkou do břicha a pořádně jí zakroutil. Generál zařval a padl na zem. Flash Idea se otočil a zkusil utéct, ale sotva udělal dva kroky, objevil se Plukovník, který ho zastřelil do zad. Pak přiběhl ke Generálovi a ten se zeptal, jak jsem na tom. Plukovník mi věnoval jeden zběžný pohled a pak řekl, že jsem v pořádku.