Kapitola 18

Kapitola 18 – Mezi zlatem a pozlátkem

                Rozhodl jsem se, že spolu s hotovým těžebním strojem dorazím i já. Původně tam měl jít jen Screw, Strong a čtyři poníci táhnoucí stroj na vozíku, který mechanik sestavil, ale potřeboval jsem si promluvit s Generálem, neboť poté, co odešla jeho část Osady, jsem od něj nedostal jedinou zprávu. Pochyboval jsem, že by se o mě byť jen minimálně zajímal. Také jsem si nebyl jist, jestli dorazily mé zprávy a jestli vůbec očekávají, že přijdeme s těžebním strojem.

                V tomhle jsem důvěřoval Jamesovi, který zůstal jako jeden z posledních v Dolu věrný mně. Crystal Clear i Flash Idea se zajímali jen o své pokusy a nikdo jiný už tam nezbyl, protože Crystal Eye i Lierén už dávno dorazili k nám do Osady a každý, kdo měl alespoň trochu rozumu a nepatřil ke Generálovi byl už dávno u nás.

                Tedy, geolog i vražedkyně byli v Osadě pouze čistě formálně. Crystal Eye tam jen přespával, jinak byl celou dobu pár metrů od palisády a leštil nějaké kameny, které nalezl v Dolu nebo je měl ještě u sebe, a Lierén spala a žila na velkém stromě kousek vedle.

„O čem že to s ním vlastně chceš mluvit?“ zeptal se mě Strong, když jsme byli zhruba dvě hodiny na cestě, tedy chvíli před půlkou cesty.

„Musím se s ním dohodnout na dalších krocích. A taky se chci vidět s Jamesem, rád bych se dozvěděl nějaké novinky.“

                Strong Hoof si odplivl a řekl:

„Abych byl upřímný, jsem docela rád, nechci s tou pozlacenou palicí mluvit o nic déle, než bude nutné. Když si vzpomenu, že jsem u něj chtěl před tebou hledat útočiště, klepu se z toho ještě teď. Na druhou stranu, nemyslíš si, že je trochu nezodpovědné nechat vedení celé Osady jen na Harveym a Helm?“

„Co by na tom mělo být nezodpovědného?“ skočil do toho Screw.

„Je Helm už zcela způsobilá? A o Harveym ani nemluvě.“

                Pokrčil jsem rameny.

„Chápu tvoje obavy Strongu, ale myslím si, že to oba zvládnou. A to, že je Harvey z kuchyně ještě neznamená, že by nemusel být skvělý organizátor. Koneckonců, celá Osada je taková velká kuchyně. No a Helm? Já myslím, že je jen třeba dát ji šanci vrátit se zase zpět do života. Celou tu její předchozí akci hodnotím jen jako výpadek.“

„Taky si myslím,“ dodal Screw, který mě bezpochyby v duchu pochválil za to, že si nemyslím, že by byla Helm ještě pořád mešugé.

***

„Je to naprosto jasné, ti piráti, které jste tak nezodpovědně nedokázal zničit, si našli úkryt v džungli a teď se nás pokusili napadnout a to v době, kdy jsme nejvíc zranitelní. Naší jedinou nadějí je najít jejich úkryt a porazit je.“

                Poznal jsem, že ta divoška nepatří k žádným pirátům. Vždyť je to ta, kterou jsem několik dní věznil v Osadě.

„Pane Generále, v tom s vámi nesouhlasím. Piráti byli pasivními, to ti divoši jsou pravá hrozba a ona k nim patří. Vím to, protože jsem přímo tuhle několik dní věznil.“

„Nesmysl. Jenom jste si ji spletl s nějakou sůvou, se kterou jste pelešil, než jste vytáhl svý pracky z Canterlotu a teď se ji snažíte zachránit v domnění, že vám samou radostí skočí do postele. Víte co si o tom doopravdy myslím? Že s piráty se musí zacházet tvrdě.“

                Spolkl jsem svou odpověď a jen jsem mlčel. Vzpomněl jsem si na Scarlet Joan, jak se asi má? Buď žije pořád v Manehatenu a nebo se vrátila zpět do Canterlotu. Jen doufám, že si našla něco lepšího než nevěstinec.

„Ukážu vám, jak se vypořádat s těmi piráty!“ odsekl najednou Generál, vytáhl svůj slavnostní kord a chystal se tu divošku propíchnout, ale Plukovník, který stál vedle, vytáhl svůj a zabránil mu v tom. Generál byl z toho zcela vyveden z míry, zakolísal dva metry zpět a pak se na něj velice dotčeně obořil.

„Co to má být, Clyde?! Tohle je vzpoura.“

„Ne pane Generále. Jen vás chráním před porušením vojenského řádu. Dle článku číslo 14 o zacházení se zajatci je přísně zakázáno je zabít, pokud se nejedná o bezprostřední ohrožení a to v tuhle chvíli není. Zabil byste ji před několika svědky, kteří by velice rádi viděli vaše tělo na šibenici,“ poslední větu, pronesl naším směrem. Podíval jsem se nejprve na Stronga a pak na Screwa a nasucho jsem polkl. Tohle mě vůbec nenapadlo. Popravdě, život té divošky mi byl mnohem milejší než pomsta té pozlacené palici, použil jsem Strongův výraz .

                Generál se chvíli nad Plukovníkovými slovy zamýšlel, ale nakonec pokýval hlavou, zandal kord a řekl.

„Máte pravdu. Tahle karikatura,“ ukázal na mě a bylo mu úplně jedno, že stojím vedle něj, „by určitě neodolala pomstě mé vznešené osobě. Odveďte tu divošku do vězení a nechte ji strážit.“

„Pane Generále, navrhuji, aby byla zajatkyně přesunuta do vězení k nám. Máme na to připravené vězení, které bude dobře střeženo. Přijdete tak o mnoho starostí. Nebudete ji muset hlídat, nemusíte ji živit a my se o ni postaráme,“ řekl Strong. Překvapilo mě to a nejprve jsem chtěl protestovat, ale nakonec jsem si uvědomil, že to zahrál velice dobře.

„Nebude to ale zadarmo, kapitánku. Tady je plánek okolí. Chci, aby mi vyznačila místo jejich skrýše. Od vás pochopitelně očekávám, že se našeho nájezdu zúčastníte s několika dalšími vojáky,“ procedil Generál velice nepříjemným tónem skrz své zuby.

                Všichni jsme se podívali na tu divošku a Generál jí podal mapu. Podívala se a chvíli trvalo, než se zorientovala. Pak ukázala k bažinám a Generál si vše zakreslil.

„Clyde, vezměte dvacet hřebců a tyhle a zaútočte. Detaily nechám na vás.“ Plukovník, Strong a Screw odešli a tu divošku vzali s sebou. Já jsem byl ještě donucen chvíli zůstat.

„Kdy mohu očekávat zprovoznění stroje?“

„Musel bych se zeptat mého mechanika, ale ten jde teď do boje.“

„Nemohu si dovolit ani minutu prodlevy, mechanik zůstane zde a zprovozní stroj. Vy ho půjdete nahradit.“

„A ta divoška?“

„Zůstane zde, dokud se nevrátíte.“

„Podle mapy je to ale cesta tam i zpět nejméně na týden!“

„To už není můj problém, sám jste to řekl.“

                Odešel jsem a cestou si promyslel všechny možné nadávky. Screwovi jsem pak ještě sdělil, že zůstává u stroje a má ho zprovoznit. Dále jsem našel Jamese a poprosil ho, ať dá pozor na tu divošku, aby nikam neutekla a aby ji Generáloví nechali na pokoji. Nakonec jsem odešel k ostatním do zbrojnice, kde jsem dostal pistoli a batoh se zásobami, a odešli jsme z Dolu.

***

                Večer poté, co odešla odvetná útočná skupina, šel James za divoškou do chatky používané jako vězení, poslal ven strážného, který stál kousek od ní s připravenou pistolí, a snažil se s ní dát do řeči. V promlouvání se zajatci měl velkou praxi z dřívějška, takže věděl jak na to. Přinesl jí talíř jídla a čekal bez jediného slova.

                Tlux nejprve odolávala, ale hlad ji nakonec přemohl a ona nejprve opatrně natáhla kopyto k misce, ale pak ji rychle přitáhla k sobě a začala hltat její obsah. James opět neřekl ani slovo a jen ji tiše a vyrovnaně sledoval.  Jakmile byla miska prázdná, zeptal se:

„Dobré?“

                Lovkyně se nad touto otázkou na chvíli pozastavila, ale pak přikývla a stáhla se opět do kouta.

„Ty nejsi pirát a určitě rozumíš naší řeči,“ oznámil jí bez jediné stopy zášti.

                Když nedostal žádnou odpověď, řekl:

„Mě se bát nemusíš. Boj se těch zlatých, ale já k nim nepatřím.“

                Tlux si odfrkla a špitla:

„To jsem si všimla.“

                James na to nijak nereagoval.

„U vás taky máte povýšené arogantní a nafoukané blbce?“ zeptal se s hranou zvědavostí.

                Lovkyně na to nechtěla nijak odpovědět, ale nakonec beze slova přikývla.

„Takový jsou všude,“ dodal ještě. „Poslyš, vím moc dobře, jak to je. Ty jsi divoška, která se spolu s několika svými soukmenovci převlékla za piráty, a šla jsi nás napadnout v domnění, že se sebereme a půjdeme vás zbavit pirátů, kteří jsou stále schovaní někde v džungli. No a k tomu jste chtěli ukrást pár věcí a možná i zajmout nějakého důležitého poníka, ale to se vám nepovedlo. Měl bych ti říct ještě to, že jsem našel tři otevřené prázdné konzervy pár desítek metrů za výsekem tratě v džungli, cizí stopy a pirátskou čepici. Stopy ale mířily pryč, takže to znamená, že jsi sama a nikdo na tebe nečeká.“

„A?“ odsekla.

„Nesedí mi na tom to, že tě tu tak rádi nechali. Ty jsi s nimi moc nevycházela, že?“

„Pokud byste mě nezabili vy, udělali by to oni.“

„Vrtá mi hlavou proč.“

                Pokrčila rameny.

„Protože tím jak jste přišli vy a ti další před vámi jste narušili celý řád. Najednou se objevili tací, kteří chtěli víc a díky vám toho dosáhli.“

„Co se stalo s těmi před námi?“

                Chvíli trvalo, než Tlux odpověděla.

„Džungle.“

„Nevěděli, jak v ní žít, viď?“

                Tlux jen souhlasně zamručela.

„Navštívím tě zase zítra. Lord a ostatní se jen tak nevrátí.“

„Ten Lord není tak arogantní jako ten váš Generál,“ řekla ještě, když se zvedl. „Je to jen padavka. A ten druhý s ním? Ten je nervózní, jako kdyby spadl z nebes,“ dodala. Myslela tím Strong Hoofa, který byl s Lordem u Generála, když se řešil její další osud.

„Ani nevíš, jak ses trefila, děvče,“ řekl James na rozloučenou a odešel dokončit své každodenní povinnosti.