Kapitola 17

Kapitola 17 - Maškaráda

                Plán byl jednoduchý. Lovci včetně Tlux se měli převléknout do starého oblečení, které kdysi sehnali od pirátů a staré výpravy, měli se vyzbrojit výhradně zbraněmi vetřelců a cizinců, dostat se k jejich pevnosti a počkat na hlubokou noc, kdy do ní vniknou, seberou nějaké zásoby, zajmou důležité osoby a pak je sprovodí ze světa.

                Cesta džunglí trvala čtyři dny a byla to opět stejná obyčejná procházka, tak jako vždycky, i když byl její cíl mnohem důležitější a originálnější než u jiných cest. Když lovci dorazili, začalo akorát svítat, takže museli čekat v džungli, dokud nenastal vhodný okamžik. Mezitím pozorovali, jak se střídají hlídky, jak se kdo s kým mění a jak ti cizinci nemají žádnou úctu k přírodě, když ničí a ořezávají mnohaleté stromy.

„Neřekla jsi nám, že jsou až takhle neuctiví.“

„Já řekla Beathanovi vše, ale asi vám moc nevěří, když si to nechal pro sebe,“ odsekla.

                Lovec se podíval na svého kolegu vedle a nevlídně protočil oči.

                Za svou pošetilost ti cizinci pořádně zaplatí a to již tuto noc.

                V noci začalo pršet a byla to pořádná průtrž, která byla jako požehnáním od bohů. Každý jim za to v duchu poděkoval, včetně Tlux. Ta si připravila svůj druhý nůž, který se jí podařilo skrýt v koženém obalu uvnitř svého těla na ryze ženském místě. Bylo to riskantní, ale neměla jinou možnost. Její oblek byl nesčetněkrát prohledán a to výhradně mužskými lovci, kteří si to náležitě užili. K jinému kontaktu naštěstí nedošlo.

                Vedle ní leželo ještě několik lovců, zatímco další čekali již několik hodin na druhé straně. Pokud si Tlux dobře pamatovala, za pár sekund sem měla přijít hlídka, která má zkontrolovat okolí a bude se vracet zpět. Podle plánu ale měla zaútočit skupina z druhé strany, takže se všichni zavrtali hluboko do trávy a čekali.

                Za několik minut se hlídka skutečně objevila. Prozkoumala okolí a přišla až těsně k nám schovaným. Chvíli všemi projela vlna obav, že nás hlídka spatřila, ale ta se jen podívala a svlékla se. Chtěla patrně vykonat potřebu, ale těsně než se mu to podařilo, objevil se vůdce druhé skupiny, který měl zahájit útok a praštil hřebce do hlavy. Ten padl na zem a byl vyřazen ze hry.

                Vůdce mu sebral šavli a signalizoval ostatním, ať začnou s plněním svých úkolů. Tlux měla spolu s několika dalšími zkusit ukrást nějaké zbraně nebo zásoby, takže zamířili k budově, kde tušili sklad. Jednalo se o větší dřevěnou chatku s minimem oken a se stálou hlídkou stojící před dveřmi.

                Před dveřmi hlídka opravdu stála a byla mnohem pozornější než její kolega před několika minutami. Tluxini strážci chatku obešli, ale jiný vchod se nikde nenabízel. Tlux pak přišla s nápadem, že odvede jeho pozornost, zatímco oni ho praští zezadu do hlavy a uvolní tak cestu dovnitř. Dala jim deset vteřin a pak přišla ze strany k hlídce a řekla velice smyslným ženským hlasem:

„Hej, vojáčku, nechtěl bys?“

                Hlídka byla natolik vyvedena z míry, že ani nezakřičela a jen sledovala tu klisnu v promočených pirátských šatech. Nic dalšího bohužel hřebec stihnout nedokázal, neboť hned schytal ránu kopytem do hlavy a padl na zem do promočené hliněné podlahy.

                Tlux otevřela dveře a hřebci tělo vzali dovnitř.

„Umíte číst?“ zeptala se. Hřebci položili omráčenou hlídku do rohu a bez odpovědi na sebe trapně koukali.

„Ach jo,“ vzdychla. „Zkusím to já.“

                Zkoušela najít bednu s tekutinou nazvanou rum. Plánovala vylít jednu láhev na omráčeného, aby tak zakryla jejich přítomnost. Po chvíli hledání se jí to opravdu podařilo, vzala jednu láhev a nalila ji na hřebce a nechala ji tam prázdnou. Pak popadla několik konzerv, kde přelouskala název Mrkev, a dala je do kožené tašky, zatímco její dva kolegové vzali dva železné meče a dvě sekery.

                Sklad pak rychle opustili a vrátili se do původního místa v džungli. Nikdo další tu zatím nebyl, ale z pevnosti se začaly ozývat hlasy dalších poníků.

„Kde ses naučila jejich řeč a cos to vůbec řekla?“

„Od těch, co tu byli před nimi. No a je to nějaké zaklínadlo nebo tak. Prý takhle zdraví dívky muže v těch jejich městech.“

„Ti cizinci jsou hodně divní.“

Po chvilce doběhl velitel lovců, který nesl cizí koženou brašnu.

„Kde jsou ostatní?“ zeptal se.

„Nikde nejsou. Jsme tu první.“

„Všechno je ztraceno. Jejich velitel vyvolal poplach. Musíme uprchnout.“

„A co ostatní?“

„Už nejsou žádní ostatní. Mizíme.“

„Půjdu zjistit, co s nimi je,“ řekla Tux a odběhla zpět k osadě.

„Hej vrať se…“ uslyšela ještě za sebou. Výzvu ale ignorovala a za pár desítek sekund byla opět u skladu. Zevnitř slyšela hlasy cizinců.

„…leží tu ožralej a zatím nás tu chtěj všechny povraždit. Tohle mu neprojde, Plukovník si to s ním vyřídí.“

„Sebrali nám mrkev a sekery, musíme to hned nahlásit.“

„Máš pravdu, běžíme.“

                Vzápětí se otevřely dveře a oba hřebci vyběhli ven. Tlux se podvědomě skryla ve stínu u zdi a zůstala tak nezpozorovaná. Jakmile byl vzduch čistý, prosmýkla se dál postranními cestami až k jedné větší chatce. Vevnitř se svítilo a slyšela další tlumené hlasy.

„Tyhle dva piráty okamžitě popravit. Vyveďte je za osadu někam do džungle a tam je zastřelte.“

                To budou oni, uvědomila si. Pomalu se plížila kolem zdi a počkala, než vyjdou ven. Teď už si byla jistá, jsou to určitě oni. Pomalu je sledovala s dýkou, kterou vytáhla z pouzdra, v zubech, dokud neodešli dál od pevnosti a pak, když byl vhodný moment k útoku, k nim doběhla a začala se s nimi prát. Nejprve toho jednoho praštila do hlavy, takže padl na zem a lomeně se snažil zvedat. Ten druhý na ni zaútočil kordem. Tlux ale byla velice ohebná a hustý déšť jí hrál do karet.

                Hřebec nejprve provedl přímý výpad, kterému se snadno vyhnula úskokem do strany a dokonce i dokázala sama zaútočit svou dýkou. Její protivník ale také nebyl žádné tintítko a její výpad vykryl svým kordem. Tlux to na malou chvilku vyvedlo z míry, ale naštěstí pro ni, nebyl to čas dostatečný k něčemu dalšímu. Oba dva se pak vrátili do výchozích pozic a začali zase bojovat.

                Tentokrát zaútočila lovkyně jako první. Provedla malý skok dopředu a dostala se tak na dosah své dýky, aniž by byla více ohrožovaná kordem. Povedlo se jí dostat hřebce na zem a nyní mohla vše rychle zakončit. Připravila si dýku k výpadu na krk, ale než ho stihla probodnout, něco ji velice tvrdě praštilo do boku. Ten druhý hřebec ji ohromnou silou povalil na zem do bahna a vyrazil jí dýku z úst. Tlux se ještě snažila zvednout, ale v tom jí rychle zabránil několika ranami do hlavy.

                Ještě koutkem oka sledovala, kam zmizeli ti dva, kteří jí měli pomoct, ale nikde nebyli. Ti parchanti utekli, bylo to poslední, co jí proniklo hlavou, než se odebrala do říše snů.

***

Nahrávka číslo 38 část první.

Mathias Kollo

Pobřežní úkryt.

Nahrávající je Mathias Kollo. Nemohu tomu uvěřit. Před pěti dny jsem si byl jist o tom, že zemřu, ale jsem pořád tady. Podařilo se mi najít jeden banánovník, ze kterého jsem sebral zásobu potravy na několik týdnů. Pokud mě tu na pobřeží někdo nenajde, možná přežiji natolik dlouho, abych si dokázal postavit loďku, která je skoro hotová. Jsem na to bohužel sám, jinak bych vše měl hotové do několika dní. Takhle odhaduji konec prací až za měsíc. Pokud se nestanou nějaké další nepředpokládané události. Zbývá mi ještě několik fonografových válečků, takže s nimi budu šetřit. Veškeré události budu podle možností zaznamenávat na bývalý lodní deník, který je stále ještě v mém vlastnictví. Nahrávání první části končí.

Nahrávka číslo 38 část druhá.

Mathias Kollo

V džungli, zhruba dvacet kilometrů od pobřeží.

Nahrávající je Mathias Kollo. Několik minut poté, co jsem nahrál první část, jsem byl přepaden divochy. Nemohu tomu uvěřit, myslel jsem, že mě zabijí a uvaří k večeři, ale jsem stále zde, živ a zdráv. Jen pochopitelně znepokojen, neboť stále ještě nevím, jak na tom jsem. Lámavou naší řečí mi sdělili, že mě chce jejich náčelník. Nechápu, jak se naučili naši řeč. Jakmile budu mít možnost, ihned to zjistím. Třeba bude jejich náčelník moudrý a chápající vůdce, který mi pomůže dostat se odsud pryč. Možná bych se mohl vrátit do Cervidasu jako hrdina, pokud bych dovezl nějaký Izrit. Ano, byl by to chabý výsledek oproti plánovanému výsledku expedice, ale bylo by to aspoň něco a jsem si jist, že by Princezna Celestia pochopila, v jak tíživé situaci jsem se nacházel. Nahrávání končí.