Kapitola 12

Kapitola 12 – Vesnice

„Vrátili se, konečně se vrátili.“

                Vesnice radostně přivítala lovce, kteří odešli na výpravu pro Tlux a nyní se vrátili živí a zdraví. O těch několik raněných se okamžitě začal starat šaman Zeral a jeho dva mladí pomocníci. Mlčky je odnesli do připravených chýší, kde na ně použili medicínu a lékařské praktiky, předávané z generace na generaci.

                Tlux byla požádána, aby se okamžitě objevila v chatrči náčelníka Beathana. Ihned tedy přiklusala dovnitř a čekala, co jí řekne.

„Jsem znepokojený,“ řekl jí na uvítanou.

„Copak se děje, Beathane? Nechceš se mě třeba zeptat, co jsem dělala, kde jsem byla a tak?“

„Pokud vím, měla jsi jít na průzkumnou misi a nesměla jsi být prozrazena, což se ti nepodařilo. Teď ti cizinci vědí o tom, že jsme tady. Kladl jsem ti na srdce, že je nanejvýš důležité, aby se o nás nedozvěděli.“
„Ve vesnici jsou poníci, kteří si to nemyslí,“ odsekla mu skoro do očí.

„Kdo třeba?!“ skoro až zakřičel.

                Chtěla vykřiknout – Třeba Zeral!  Na poslední chvíli to však polkla a jen mlčky zírala s pokrčeným obočím do obličeje tolik arogantního náčelníka.

„Vidíš. Nikdo,“ přisadil.

„Beathane, tohle není správně. Pokud je nebudeme kontaktovat, můžeme o hodně přijít.“

„Už jsme to jednou zkusili, vzpomínáš? Vyslanci, co jim nesli dary, ale byli pozabíjeni a všechny šperky a jídlo, které jsme jim nabídli, ukradli.“

„Však také dostali co proto. Tihle poníci jsou ale jiní, teda, alespoň tak vypadají. Jak praví naše poselství, žádné ovoce není stejné. Musíme si vybrat, s kým budeme mluvit.“

„Nemusíme vůbec nic, a to poselství tu nevytahuj. To tě určitě učil Zeral, viď?“

„Toho sem nepleť.“

                Beathan se pohrdavě usmál. Přišel pomalu až k ní, dal pokyn svým dvěma ochráncům, kteří k Tlux přišli a nečekaně ji přidrželi, zatímco on se k ní naklonil a řekl:
„Pověz mi, co na něm vidíš? Mohu ti nabídnout víc, než on, jsem přece náčelník, zatímco on je jen šaman.“

                Chtěl ji kousnout na ouško, ale do stanu nečekaně přišel jeden z průzkumníků. Když to uviděl, zrudl, hrál, že nic neviděl a s decentním kamenným výrazem odešel opět pryč. Beathan naznačil, ať Tlux propustí a ještě ji při odchodu plácl ocasem přes zadek.

„Pamatuj, kde je tvoje místo, klisničko. Zeral ani bohové tě nedokážou chránit věčně.“

                Tlux odešla s raněnou pýchou rovnou do své chatrče. Byla příliš tvrdá na to, aby začala brečet, ale okolnosti jí nedovolily klidný spánek. Stalo se toho příliš mnoho a nyní, když je osud vesnice, kde žije, opět v ohrožení, je naprosto nezbytné, vidět věci tak jak jsou a postavit se nadcházejícím problémům čelem. Na pláč není čas.

***

„Jak je to jen možné, to je naprostá katastrofa!“ vykřikoval Beathan už asi po desáté na celou náčelnickou chatrč. Velitel průzkumníků, kteří zachránili Tlux z jejího vězení, právě podal své hlášení o celé situaci a i o návratu vetřelců, kteří se skryli ve svém úkrytu v Zakázané bažině.

                Beathan si svou magií přisunul kus ukrojeného manga, zakousl se, a když mu nechutnalo, odplivl přímo na zem. Okamžitě přiběhlo malé hříbě, které vše uklidilo a i přes svou drobounkou chatrnou postavičku do několika vteřin uteklo zpět na své místo.

„Jsem obklopen naprosto neschopnými jedinci, jak má poník vést vesnici s několika sty obyvateli, když tu není nikdo schopen dělat své úkoly pořádně.“

                Už to bylo dlouho, co se takhle náčelník naštval. Naposledy, když se svou magií trochu sekl, a místo ovládnutí mysli Mathiase Kolla, z něj udělal svého mazlíčka pro potěšení. Tenkrát svou magií pokácel tři stromy, vyřezal z nich jeho podobu a pak je nechal spálit na hranici. Později ale uznal, že Mathias dokáže být slušným přínosem, protože mu prozradil některá tajemství své domoviny.

                Dojedl svoje mango a slupkou se zbytkem dužiny práskl o udusanou hlínu, která tvořila podlahu. Ještě si kopytem utřel mokrou tlamu a kráčel kolem svého zlatého drahokamy posázeného trůnu.

„Tak co? Copak očekáváte, že udělám? Vydám se tam osobně a všechno zařídím? Jasně, že ne. To je vaše práce!“ odmlčel se, zhluboka se nadechl a ještě chvíli nadával. Nakonec vykřikl: „A ať sem přiběhne Tlux. Půjdete na další průzkumnou výpravu.“

                Jakmile se Tlux objevila v místnosti, poklekla na znamení pokory před výše postaveným, a trpělivě vyslechla, co se po ní chce. Má s několika stopaři vyrazit na průzkum poníků v oblasti, kterou cizí nazývají Důl a druhá část má jít prozkoumat oblast zvanou Osada. Ještě Beathana požádala, jestli by mohla špehovat Osadu a ne Důl, ale nebylo jí vyhověno.

                To bylo od Beathana vše. Dovolil jim ještě dnes přespat ve vesnici a vyrazit až zítra. Byla to od něho neobvyklá nabídka, ale počítala se mu k dobru, což určitě potřeboval. Nebo tím sledoval vlastní cíle. Tlux si zatím připravila výzbroj. Bohužel o svůj oblíbený nůž, kořist od předchozích cizinců přišla. Musela se spokojit s kamenným, který byl ale také dobře použitelný. Pečlivě si ho naostřila, tak jak byla zvyklá z dřívějška a chvíli s ním trénovala. Její prudké pohyby a výpady kopyty pročesávaly vzduch a případnému nepříteli by nahnal hrůzu i pouhý pohled na tohle cvičení. 

                Usínala znepokojená. Už znovu. Patrně nebude mít dobrý spánek, dokud se to vše nevyřeší.

***

                Něco ji probudilo uprostřed noci. Dva Beathanovi strážci ji drželi, takže se nemohla ani pohnout. Beathan stál vedle a vše sledoval se spokojeným zlomyslným úšklebem na tváři.
„Tady už nás nikdo nevyruší. Takže, co kdybychom si konečně pořádně popovídali, aniž by ses mi neustále vyhýbala nebo se schovávala za Zeralem?“

„Co po mně chceš?“

„Abys ho opustila. Jsem přeci lepší partie než on a ty jsi roztomilá klisnička, co si může vybírat. Beztak je furt jen ponořenej do svých starých svitků o kouzlech a na tebe skoro nepromluví. Neboj, opravdu tě mám rád. Před ostatními na tebe tvrdýho jen hraju.“

„To je asi tak všechno. Umíš tvrdýho jen hrát, ale jsi povadlý a na ozdobu jako tvoje chlouba.“

                Beathan spolkl odmítnutí, ale bylo vidět, že mu to dělá velký problém.

„Tohle tě bude mrzet. O to se postarám. Ty i Zeral budete trpět.“

„Jednou tohle tvoje hraní na vládce skončí a ty shoříš jako tříska, Beathane.“

                Náčelník se otočil na dva bijce a řekl:

„Držte ji pevně, tohle ji bude bolet,“ pak se otočil zpátky na Tlux a dodal: „Ukážu ti, že tam dole jsem dostatečně tvrdý.“

                Přitiskl se k ní a začal se do ní dobývat. Pak ho ale zvedl obláček magie a vyhodil ho ven z chatrče. O chvíli později čekal stejný osud i jeho dva nohsledy. K chatrči přišel Zeral. Byl docela klidný. Jeho roh zářil a dodával jeho tváři výraz zadostiučinění.

„Tvá drzost přesáhla hranici Beathane. Zmiz, nebo se zlou se budeš potácet.“

                Beathan ještě drze vykřikl dvě nadávky a zmizel do chatrče náčelníka. Zeral pak mlčky odešel zpět do své chýše na okraji vesnice a neprohodil s Tlux jediné slovo.

                Tlux chvíli počkala, než se vše uklidní a pak za ním přiběhla. Když ale uviděla, že si sedl a začal se připravovat na běžnou noční meditaci, nechala ho být, i když ji to, co se stalo, neskutečně trápilo. Daleko víc ji ale mrzelo, že si s ní o tom Zeral nemůže promluvit. Život šamana je neskutečně tvrdý a nese s sebou mnohá přikázání. Patří mezi to i právě ono přísné dodržování každodenních meditací a promlouvání s bohy. Ačkoliv kodex šamana nezakazuje nebo nijak neomezuje jejich milostný život, jsou to právě ona časově přesná cvičení, které jim překáží v jejich běžném životě.

                Klisna ale věděla, do čeho jde, takže se s tím nakonec jen trpce smířila, tak jako vždycky. Beathan je poslední dobou jako vyměněný a bývaly časy, kdy by si něco takového nedovolil. Strach vesničanů z cizinců a vetřelců byl ale příliš silným zásahem, který dovoloval i něco takového, jako je znásilnění uprostřed noci.

                Ulehla, aby pokračovala ve svém spánku, neboť potřebovala mnoho sil na budoucí dny, ale opět jí to nebylo dopřáno.

„Bohové, copak jste si pro mě opět připravili, že mě nenecháte odpočívat před tak důležitými okamžiky?“ odsekla si pro sebe. Vábila ji jedna divná melodie. Uvědomila si, že to je dílem Zerala. Po chvíli jí došlo, že ta melodie je součástí jedné hodně staré ukolébavky. Vyprávěla o nových časech, kdy příchod cizinců změnil životy dvou manželů z divokých plání, a poznamenal je mnoha zážitky a neskutečně silným a dramatickým dobrodružstvím.