Kapitola 27
Kapitola 27 – Je to jako kuchyně
Strong Hoof stál na pozorovací věži a jen tak nadchnut romantickým výhledem západu slunce se díval na usínající moře svým trubkovým dalekohledem. Byl právě čerstvě po večeři, Harvey udělal skvělou mrkvovo-celerovou polévku a ta ho teď příjemně hřála v žaludku. Málokdy měl čas jen tak pro sebe, pořád něco zařizoval a v moři si byl zaplavat jen dvakrát od té doby, co ztroskotal. Už ho to tu ukrutně nebavilo, ale nebyl to žádný třasořitka, který by to vzdal, jakmile by se mu k tomu naskytla příležitost.
Sluníčko bylo už skoro za obzorem. Princezna Celestie si dnes dávala načas. Když si to tak uvědomoval, neskutečně záviděl Froldovi, že má za kmotru zrovna Celestii. Byla neskutečně krásná a moudrá klisna, která vždy věděla, co je správné. Přál by si, aby tu byla s nimi, hned by bylo vše najednou snazší, neměli by takové problémy s Generálem a i divoši by si konečně uvědomili, kdo je tady pán.
Do očí mu zasvítil jasný pramen světla. Podíval se po jeho zdroji a všiml si, že dole v džungli je nějaké jasné světlo, které míří jen jeho směrem. Pak rychle zmizelo. Strong Hoof zaklapl dalekohled a slezl dolů. Chvíli v džungli tápal, ale pak ten zdroj našel. Byla to velká bílá alicornka s duhovou hřívou. Okamžitě se poklonil, dokud mu tiše nepokynula, aby vstal.
„Copak tady děláte?“
„Je západ slunce a mě velice trápí tvoje myšlenky.“
Strong Hoof se studem začervenal.
„Vy jste četla moje myšlenky?“
„Ano, ale jen chvíli. Princezna nemůže poslouchat všechno a všechny.“
„Tak proč zrovna já?“
Princezna se usmála.
„Často vás zde sleduji, nejen mého kmotřence, ale i vás, kapitáne. Vložila jsem ve vás nemalou důvěru…“
„Hluboce se za vše omlouvám, snažím se ze všech sil a…“
Celestie k němu přišla a dala mu kopýtko před pusu.
„Já vím. Plníte vše na výbornou a jsem velice potěšena, že jsem se ve svém výběru nemýlila.“
„Jsem polichocen.“
„Zasloužil jste si to. Přicházím sem ale i z jiného důvodu, vlastně ze dvou. Byla bych velice nerada, pokud by se o mé návštěvě dozvěděl Frolda.“
„Nebojte, budu mlčet.“
„A za druhé, přišla jsem vás varovat. Blíží se sem velice nebezpečí a přiletí právě dnes. Nemohu říct víc. Buďte obezřetný kapitáne.“
Než se stihl zeptat na cokoliv dalšího, Princezna byla pryč. Strong Hoof se vrátil na pozorovací věž a ještě těsně na hranici viditelnosti se podíval na nebe svým dalekohledem. Všiml si něčeho, co připomínalo vzducholoď, ale než se stihl ujistit, tak už byla tma a on už neměl šanci vidět. Rychle doběhl za Screwem, který tvrdě chrápal ve své chatce. Probudil ho tím, že s ním zatřásl, a když mu to nepomohlo, tak ho shodil z postele.
Screw vyletěl a chtěl toho vetřelce zardousit, ale když si všiml, že je to Strong, tak ho pustil a jen řekl: „Co blbneš?“
„Máme průšvih. Přilétá sem další vzducholoď a já vsadím poslední minci svého žoldu, že je to Gasper a jeho banda.“
„Fákt? Tak to to musíme pořádně proklepnout. Už taky bylo krucinál načase. Najdu Helm a zprovozníme Vážky, ty zatím koukej zařídit všechno tady.“
„Myslíš, že to tu Harvey zvládne řídit?“
„Harvey? Rozhodně. Je to jen na pár dní.“
Strong Hoof odběhl do kuchyně. Harvey umýval hrnec, a když ho spatřil, zeptal se, co potřebuje.
„Já, Screw i Helm musíme odletět. Blíží se sem vzducholoď a očekávám průšvih. Budeš mít na starosti celou Osadu. Já vím, že to zvládneš, ostatně nebylo by to poprvé, co bys měl na starosti jeden velký cirkus.“
„Ale Strongu, já to přece … vždyť je to blbost … no tak. Proč tu nemůže být někdo lepší? Já jsem jen kuchař.“
„Jsi hlavně voják Harvey a tohle je přímý rozkaz,“ řekl, přišel k němu a už poněkud přátelštěji mu sdělil: „Hele, nikomu tady nevěřím víc než tobě. Tebe má každý rád a nikdo by ti tu nic neproved. Je to jen na pár hodin, maximálně dní. Brzy budeme zpátky.“
„No tak dobře, ale předem říkám, že se mi to nelíbí.“
***
Strong, Screw a Helm odletěli vážkami do vesnice divochů. Potkali pár známých, kterým vysvětlili, co se děje, pak rychle přišli za Generálem, který řekl, že je to nesmysl, ať těch poraženeckých řečí nechají být a nešíří t paniku. Vypadal a i choval se jako zdrogovaný nebo po hodně velké kocovině.
„Vy pitomci, jsme jen krok od konečného řešení. Jejich náčelník je mrtvý, a jakmile to tu vezmeme pořádně do kopyt, bude nám vše hrát do karet. Vy, pomůžete nám.“
Všichni tři utekli do vesnice, kde byl Crystal Eye a táhl nějakého hřebce od divochů.
„Co se stalo?“
„Jsou tady, už jsou tady.“
„Kdo je tady?“
„Strongu…“ ozval se Screw.
„Teď ne, Screwe, Crystale, kdo je tady?“
„Strongu!“
„Co je?“
„Musíme vypadnout. Tahle vesnice za chvíli zmizí z povrchu zemského.“
„Proč?“
„Ta vzducholoď to tu sesmahne, musíme si pospíšit.“
Strong Hoof se zaposlouchal a během několika sekund si uvědomil, že má pravdu.
„Máš pravdu, všichni ven. Divoši taky, co nejdřív tady musí být prázdno.“
Helm vzala Jamese a odletěla s ním do džungle, Screw se rozeběhl na jednu stranu, Strong na druhou. Nevěděl, jak by divochům vysvětlil, že mají utéct, ale naštěstí potkal Tlux a ta to okamžitě řekla ostatním. Všichni pak popadli, co mohli a začali utíkat do džungle.
Strong utíkal jako poslední, ale těsně než utekl pryč, tak zaslechl pláč. Ačkoliv mu všechno v těle říkalo, ať jde do bezpečí, donutil se vrátit. Zalezl do jedné chatky a našel tam malé hříbě. Rychle ho popadl a vší silou se rozeběhl pryč. Pár sekund poté, co vylezl z chatky a dostal se z vesnice, vše za ním vybouchlo do jednoho velkého požáru. Pirátská loď začala bombardování, které mělo vyhladit vše živé.
Ze srdce mu spadl ohromný balvan. Tlux, která si všimla, že má na zádech hříbě, mu hluboce poděkovala, vzala ho a předala ho plačící matce, kolem které bylo několik dalších dětí a zřejmě se jí to jedno někam zatoulalo a ona tam v rychlosti nestihla doběhnout. Když ho znovu spatřila, byla celá štěstím bez sebe a osobně přišla Strongovi poděkovat a slibovala mu vděčnost až do smrti. Strong byl odkázán na Tluxin překlad, neboť nerozuměl té hatmatilce ani slovo.
Až se Strong vydýchal, dorazil za Helm a Screwem, kteří právě poslouchali nadávky od Generála. Nechápal, co se děje a dával to za vinu všem kolem sebe, hlavně aby si někdo nemyslel, že je hlupák a nedokáže to pochopit.
„Kde je Lord?“ zeptal se kapitán po skončení toho monologu.
Ozval se James, který začínal pomalu přicházet k sobě.
„Odvedli ho na loď. Ti piráti…“
„Pokud se opovážíte pro něj zaletět, přísahám, že se zpátky živí nevrátíte. Když vás nezabijou oni, zabiju vás já!“ křikl Generál.
Strong Hoof se na něj podíval.
„Uvidíme se u soudu,“ řekl a spolu s Helm a Screwem odběhli. Na Generálovo „Zpátky!“ už nereagovali.
***
„Profesůrku,“ ozvalo se z kapesního zrcadla v náprsní kapse.
„Copak je Garry?“
„Musíš mě propustit.“
„Co to prosímtě povídáš?“
Crystal Clear vytáhl zrcátko a podíval se na Garryho, který vypadal opravdu zuřivě.
„Našel jsem, co jsem hledal. O tomhle jsme přece mluvili. Musíš mě propustit. Už brzy ho budeme mít.“
„Koho?“
„No přece jeho, profesůrku. No tak, napij se a nech všechno na mně. Nic se ti nestane, to ti slibuji, ale musíš si pospíšit.“
„Ne, ne, ne. Mám tu velice důležitý experiment.“
„Chtěl jsi přece vědět, co dokážu. Teď je čas. Musíme dokončit MŮJ experiment. NÁŠ experiment. Tak už se napij!“
Crystal Clear nechtěl, ale touha dokončit dlouhodobý experiment byl silnější. Je načase přinést výsledky. Otevřel kufřík s lahvičkami a dlouze se napil jedné nedávno připravené.
Bolelo ho to, ale byla to očistná bolest, osvobozující bolest, ne ta pálivá těžká, ale ta odlehčující, prospěšná. Za chvíli už měl v hlavně jen jednu myšlenku.
Najít kořist, polapit ji a zabít. Bude muset spěchat.