Kapitola 19

Kapitola 19 – Pozorovatelna

                Piráti byli v dobré náladě. Svoje dlouhé čekání si zkracovali bohatým pitím alkoholu, kterého zde bylo opravdu hodně a také jedli spoustu jídla, neboť zásoby nepočítali s tak prořídlou posádkou. Někteří se ještě často a rádi mazlili s nakradeným ukrytým zlatem nebo hráli karty.

                I v této partě se nacházely výjimky. Kapitán četl deníky a přemýšlel o předchozích taženích a také studoval mapy a myslel na budoucnost, jak co zařídí a komu se kde a jak pomstí. To mu dělalo asi největší radost, přemýšlet, jak některé své staré konkurenty nebo bývalé parťáky překvapí v jejich klidných životech a připraví je o vše, co mají.

                Druhou výjimkou byl Zertushi, který pozoroval okolí džungle, občas snil o své minulosti a o dalekých travnatých savanách, kde žil a vyrůstal a kam se chtěl většinu svého života vrátit, ale tak jako každého ztracence i jeho by čekal stejný osud. Ten, kdo někde vynechá příliš dlouhou dobu, bude mu trvat ještě déle, než si opět zvykne a zařadí se do koloběhu tamějšího života. Tenhle život vedl déle než ten předchozí a i když si to ještě nechtěl moc připouštět, návrat by mu činil větší potíže, než se usadit někde jinde a zkusit nový život.

                Také se může stát, že zemře a ušetřil by si tak všechny své starosti a trable. Na druhou stranu, zemřít tady by se mu vůbec nelíbilo. Postrádalo by to nějaký účel a jeho duše by před bohy byla prázdná a tudíž zbytečná a odsouzená k věčnému zatracení v podsvětí. Když byl mladý, nestaral se o to, co bude a co ho čeká, až zemře.

                Poškodil tak mnohasetletou tradici svého národa a zostudil jak sám sebe, tak i své předky. Byl ale příliš daleko a žil úplně jiný život, než jeho předkové. Jak ubíhala léta, začal se více starat o to, kým byl, kým je teď a kým bude, ale stále nedokázal splatit všechny činy, které udělal, ačkoliv k tomu využíval veškeré dostupné možnosti. Často chodil mezi chudé, pomáhal vdovám zadarmo opravovat střechu, vyřezával dětem hračky z odstrčených dřevěných špalků a žil podle zásad, které sestavil, a v neposlední řadě také ctil svého protivníka a pokud byla příležitost, umožnil mu vykonat důstojný odchod ke svému božstvu.

                Velice dobře se vyznal v kultuře cizích národů. V jeho povaze bylo zakořeněno pradávné učení, které kázalo porozumět svému okolí, ať už se jednalo o přírodu, živé bytosti, nebo jen o duchovní prostor. Málokdo ví, co se skrývá v nejlepším a nejpreciznějším zabijákovi napříč pirátskými bandami.  

                Najednou něco zavětřil. Bylo to narušení okolního klidu, sotva patrné, aby si toho někdo všiml. Něco se děje, věděl, že je něco v nepořádku a všiml si, že se to blíží k nim. Bylo to něco, co do džungle nepatří. Za posledních pár dní se naučil cítit džungli jako takovou, a věděl, co k ní patří a co ne a pochopitelně tomu pomohlo i to, že je zebra. Normální poník by něco takového cítil jen velice obtížně, jestli vůbec.

                Začalo to sílit. Sice pomalu a slabě, jako když vložíte čajový lístek do horké vody a ta jen jemně nahlodává jeho strukturu a jen velice pomalu a drobně z něj začíná louhovat zabarvení, chuť a živiny, ale stále to bylo znatelné posílení. Teď nejenže věděl, že tu něco je, ale už si i začínal tipovat, co to je a co se děje. Dokonce i okolní džungli začínalo toto narušení již tak nestabilního klidu docela vadit.

                Byli to další poníci, uvědomil si. Blížili se sem další poníci, kteří ví o jejich úkrytu a těžko říct, jestli mají dobré úmysly.

„Kapitáne? Je možné, že by lord Gasper dorazil už teď?“

                Kapitán okamžitě vyskočil ze své židle, na které se houpal a přiběhl k Zertushimu.

„To určitě ne, cítíš něco?“

„Něco se k nám blíží, řekl bych, že to jsou další poníci. Vím jen, že to do této džungle nepatří.“

„Lord Gasper měl dorazit až za několik týdnů. Nemyslím si, že by to byl on.“

„Bude tedy dobré, připravit se a říct o tom mužstvu.“

„Já vím, co mám dělat, hlavo skopová. Hej rytíři štěstěny, všichni připravte zbraně, sfoukněte svíčky a ukliďte ten bordel. Nikdo nesmí poznat, že jsme tu byli. Budeme mít návštěvu a je třeba je džentlemansky přivítat.“

                Všichni začali rychle uklízet, zatímco Zertushi stále ještě sledoval, kdy se objeví ti neznámí. Ostatní po úklidu schovali do postranních chodeb v jeskyni a čekali, až jim dá znamení. Za moment si byl jist, že se jedná o Equestrijské a tudíž se bude bojovat. Rychle se odběhl do jeskyně, řekl ostatním, kdo je vyrušil a s dýkou v tlamě čekal, až ti útočníci vejdou do pasti, která je čeká.

                Za moment vnikl do jeskyně první poník v zlaté zbroji. Chvíli si vše prohlížel a pak řekl:

„Čisto!“

                Během několika chvil se do jeskyně dostali další. Nakonec jich tu bylo přes dvacet, ale ne každý měl na sobě tu zlatou zbroj.

                Kapitán pirátů některé z nich poznával. Především viděl Lorda, který se stále oblékal jako ženská, ačkoliv byl několik měsíců v tropické džungli. Zběžně ještě projel pohledem po ostatních a jeho zrak se nakonec upřel na poníka, který vypadal jako kapitán z letectva.

                Tak on ten parchant přežil, byla první věc, která ho napadla.

„Ať tu byl kdokoliv, je pryč. V téhle skrýši už dlouho nikdo nebyl,“ řekl jeden z těch zlatých. Těm zlatým Lord nevelel, došlo kapitánovi pirátů. Jeden z těch zlatých měl na sobě více zdobení a ornamentů a celkově byl čistější než ti ostatní. To on to měl určitě všechno pod kopytem.

                Jeskyně byla velká, ale ozvěna byla malá. Patrně to bylo nezvukomalebnými minerály, které byly k nalezení pouze v Cervidasu, a které tvořili většinu složky stěn. Kapitán se naklonil k Lordovi a něco mu říkal, ten pak přikývl a tak ke štěstí pirátů to řekl nahlas:

„Plukovníku, něco se mi na tom nezdá. Nejsou tu nikde žádné pavučiny.“

                 Ten, kterého nazvali plukovník, ten v té zdobené zlaté zbroji, se chvíli zamyslel a pak přisvědčil. Rychle pak přišel k jednomu ze svícnů a přičichl si.

                Kapitán pirátů poznal, že pokud je nějaký vhodný moment k útoku, tak je to teď. Poklepl na ty vedle sebe a sám s napřaženým kordem vyběhl do útoku. Všichni další piráti ho s bojovým pokřikem následovaly a jeskyně se rázem zaplnila bojujícími poníky.          

„Přepad! Do kruhu!“ vykřikl ještě Plukovník, ale jeho mužstvo už to nestihlo zrealizovat. Vytvořily se bojující skupinky, kde se bojovalo doslova tělo na tělo.

***

                Vytáhl jsem kord a začal jsem bojovat s prvním pirátem, který se na mě vrhl. Snažil jsem se zaútočit švihem v postoji typu TRPASLÍK, což znamenalo, že jsem měl kord uzpůsobený k sekům ze strany, ale protivník instinktivně zastavil a já jen promáchl a ztratil tak cenou výhodu bránícího. Útočník ji naštěstí nevyužil a vše, na co se zmohl, byl pouhý neorganizovaný výpad, kterému jsem jednoduše uhnul úkrokem napravo.

                Nedostal jsem čas na změnu postoje, neboť jsem byl nucen vyhýbat se dalším útokům mého soupeře, který měl lehčí kord než já. Znamenalo to, že byl rychlejší a svižnější, ale pochopitelně neměl takovou sílu a mě nedělalo problém vykrýt jeho ránu, pokud jsem vše správně odhadl nebo měl to štěstí, že jsem svým kordem nemusel pohybovat tak daleko.

                V souboji jsem nad ním začal mít postupem času navrch. Jeho výpady začaly být unavené a často i zbrklé. Nepodařilo se mu mě vyřídit na začátku a teď to začala odnášet jeho výdrž. Vzápětí udělal přesně tu chybu, na kterou jsem čekal. Zkusil zaútočit na místo, kam bych běžně uskočil, pokud by zaútočil výpadem na střed, ale já uskočil přesně na druhou stranu. Během skoku jsem změnil postoj na polohu BÝK, takže jsem měl kord připravený k švihu svisle, a mohl ho seknout do odkrytého kopyta, které nestačil vrátit do bezpečné polohy. Zasáhl jsem ho přímo do masa, což znamenalo, že bolestí a s velkým zavytím upustil kord a já tak vyhrál.

                Veškerý vztek a stres, který se ve mně naakumuloval za poslední měsíce jsem měl konečně na kom vypustit, a ačkoliv tak moje civilizovaná část velice utrpěla, dokončil jsem vše úderem na krk a pirát padl mrtvý k zemi. Rozhlédl jsem se kolem a všiml jsem si, že jsem svůj souboj skončil jako jeden z posledních. Přitom si myslím, že boj trval maximálně deset, možná patnáct minut.

                Strong Hoof se docela úspěšně bil s nějakou zebrou a Plukovník bojoval s kapitánem pirátů. Všichni ostatní už dobojovali a byl jsem velice rád, že jsem nikde neviděl ležet mrtvolu ve zlaté zbroji.

Plukovník vše po chvíli zakončil krásným úderem čela do kapitánovy hlavy a poslal ho tak do bezvědomí.

                Všichni se shlukli kolem Strong Hoofa a té zebry a čekali, jak to dopadne. Ten samec zebry moc dobře věděl, že jeho skupina prohrála, a přesto bojoval dál. Bojovali spolu několik minut, než kapitán spíše náhodou, než vyústěním celého souboje podrazil svému protivníkovi koleno a poslal ho na zem. Čepel kordu pak dal k jeho krku a v davu vyhledal mě, aby se zeptal, co s ním. Jeho protivník se už o nic nepokoušel, neboť věděl, že prohrál, a i kdyby zkusil odporovat, nemohl by nic udělat, neboť by ho kterýkoliv z přihlížejících okamžitě zabil.

                Negativně jsem zakýval hlavou. Strong Hoof skoro až potěšeně dal svůj kord zpět do pochvy.

 Po dohodě s plukovníkem jsem tu zebru nechal svázat a nechat ho živého jako zajatce. Svým způsobem mi připomínal Jamese. Byl věrný svému pánu a měl tu smůlu, že byl poražen. Nějakým způsobem mi k té bandě neseděl a dal bych cokoliv za to, abych ho mohl mít ve své skupině.

„Co hodláte tedy s tímhle místem dělat?“ zeptal se mě Plukovník docela netrpělivě.

                Rozhlédl jsem se kolem a všiml si spousty zlatých pokladů.

„Jsem si jist, že by Generál velice rád uvítal nějaký vhodný dárek. Nabízím mu tedy všechno tohle zlato i nějaké zásoby, za tohle místo. Je tu odsud skvělý výhled na okolí a mohla by z toho být dobrá pozorovatelna.“

                Plukovník mě nechal s odpovědí čekat skoro deset minut. Prohlížel všechno to zlato a kalkuloval, kolik je tu zhruba zásob.

„Pochybuju, že si tím Generála nakloníte, ale ať je po vašem. Zřiďte si tu tedy tu vaši Pozorovatelnu.“