Kapitola 2

Hned po obědě přišli stalkeři, kterým jsme s Markem pomohli u mostu. Měli s sebou vodku a karty, přesně jak slíbili. Za pár minut se oslava dostala do gigantických rozměrů. Karty šustily, vodka nepříjemně ubývala a vzpomínky na toto odpoledne mizeli sakramentsky rychle.

 Probudil jsem se až pozdě v noci. Popsat tu spoušť, kterou jsme zanechali v jídelně, nebo to aspoň jako jídelna vypadalo, je zhola nemožné. Pokusil jsem se vstát, ale vzešlo z toho jen nepatrné pohnutí. Doplazil jsem se ke zdi a opřel se o ni. Budu muset nabrat síly. Jakýkoliv nepatrný zvuk na mě působil jako obrovský klakson. Avšak po čase to trochu odeznělo a já dokázal vstát. Ze začátku jsem jen visel na zdi a snažil se nespadnout. Po pár minutách jsem se vzmohl k pár krokům. Ušel jsem dva metry. Pak na mě kocovina a gravitace zapůsobili společnými silami a já spadl na přímo na obličej. Překulil jsem se na bok a zase usnul.

Probudil jsem se do chaotického řevu a střelby. Přiběhl nějaký stalker a zakřičel něco o banditech a útocích. Klekl jsem si na všechny čtyři a snažil se vzchopit. Šlo to docela dobře. Tak jsem se trochu vzpřímil, ale pořád jsem ještě nedokázal vstát úplně. Po pořádné pitce se vstává docela blbě, když na vás útočí banditi. Byl jsem tu sám. Mark byl na pití zvyklý, koneckonců je v Zóně déle než já. Nebyl sice první, ale jeden z první stovky. Konečně jsem se napřímil naplno. Hned jsem šel zase dolů, protože kolem mě zasvištělo několik kulek. Doplazil jsem ke svému báglu, který byl v rohu místnosti. Vzal si své AKSU, zkontroloval zásobník a odjistil. Vypotácel jsem se ven a skryl se za hromadou beden. Celá stalkerská základna byla pod palbou z okolních křovin a lesů. Spousta stalkerů byla zalezlá za provizorním opevněním a občas vystřelila. Bohužel pár stalkerů to nestihlo, nebo se nekryli dost dobře a leželi na zemi mrtví. Pár centimetrů vedle mě práskla rána. Byl jsem pár metrů od dveří. Začal jsem válet sudy a schoval jsem se za dveřmi. Viděl jsem toho banditu, co na mě střílel. Krčel se za stromem a pálil po nás svým Viperem. Vypálil jsem na něj krátkou dávku, která ho ale o kousek minula. Bandita to zpozoroval a schoval se za stromem. Pochopil jsem, že ten tlustý kmen neprostřelím. Na tu dálku jsem nějaké přesné výstřely vyloučil. Nezbývá mi než čekat, nebo se dostat na lepší pozici. Do budovy přiběhl samotář, se kterým jsme včera oslavovali. V ruce měl AK-74.

,,Jakou v tom máš munici?“ zakřičel jsem na něj.

,,Pět padesát čtyřku, průraznou.“

,,Támhle za tím stromem je bandita, touhle špuntovkou ho nesejmu. Půjč mi ho.“

,,Fajn, ale nezapomeň mi ho vrátit.“

Opřel jsem svoji AKSU o zeď a vzal si AK-74. Namířil jsem na banditu, který tam pořád byl. Zamířil jsem a vystřelil. Ze stromu odletělo několik třísek a bandita spadl na zem. Pravděpodobně byl mrtvý nebo omráčený, protože se nehýbal. Vrátil jsem AK-74 zpátky stalkerovi a vzal si AKSU.

,,Slyšíš? Střelba utichá. Vítězíme.“

Po chvilce střelba utichla naplno. Na nádvoří se objevovali další samotáři. Poznal jsem mezi nimi i Valeriána, šéfa svobodných stalkerů.

,,Hoši, už je vše v pořádku. Bandité byli rozprášeni skupinou, která se vrátila ze smetiště. Musíme mrtvoly pohřbít, nebo je dostat pryč než sem přiběhnou mutanti.“

Trvalo několik hodin, než jsme všechno uklidili. Sesbírali jsme jejich vybavení. Neodolal jsem a obral toho banditu, kterého jsem sejmul. Měl jen pár desítek rublů, toho Vipera a jednu konzervu. Vipera jsem prodal v místním obchůdku za dva obvazy. Rubly jsem dal tomu stalkerovi od kterého jsem si předtím půjčil sedmdesát čtyřku. Konzervu jsem posnídal. Viděl jsem Marka, jak se hřeje u ohně.

Klekl jsem si vedle něj a užíval si zářijové poledne.

,,Sejmuls někoho?“ zeptal jsem se.“

Podíval se na mě.

,,Pár jo, naběhli mi přímo do rány.“

,,To je docela slušný. Já jsem sejmul jednoho banditu, co byl za stromem támhle.“

Ukázal jsem na prostřelený strom.

,,Vím, David mi o tom něco řek. Musím tě naučit jak střílet jednotlivýma. Když budeš plýtvat náboje, daleko nedojdeš.“

Došlo mi, že jsem si doteďka nezkontroloval munici. Vytáhl jsem svůj zajištěný kvér a vyndal zásobník. Z báglu jsem vyndal krabičku s náboji. Nacpal jsem zásobník a vše jsem pak zase dal do báglu.

,,Víš, měl by ses trochu víc starat o svůj kvér. Když ho nevyčistíš, selže ti,“ řekl Mark.

,,Jo jasně, díky za radu.“

,,Máš na to vůbec náčiní?“

,,No, doufal jsem, že bys mi ji mohl půjčit.“

,,To půjde těžko, každý potřebuje vlastní. Navíc já mám zbraň NATO, kdežto ty máš východní. Mám úplně jinou sadu, než potřebuješ ty. Takže ti doporučuji si ji sehnat tady u obchodníka.“

,,Jasně jdu na to.“

Přišel jsem za obchodníkem a zeptal se, jestli má sadu na čištění východních zbraní. Obchodník nadhodil takový ten tón, mám, ale ne zadarmo.

,,Tak kolik?“

,,Udělám ti cenu, za pomoc s těma banditama a mrtvolama, řekněme dva tácy?“

,,Počkej tolik na dřevo nemám, co takhle nějakou výměnu?“

,,Jde o to, co mi můžeš nabídnout.“

,,Mám tu pětikilo, přidám ti k tomu dva obvazy, který jsi mi předtím dal za toho vipera a dvě konzervy.“

,,To je trochu málo, ale mám tu pro tebe něco exklusivního. Když splníš pro mě jednu prácičku, dám ti ji zadarmo. To zní fér ne?“

,,Jde o to, co to bude.“

,,Kousek odtud jsou ruiny mlýna. Přímo nahoře je taková bednička. Tu mi přines a jsme vyrovnaný.“

,,Zní to až moc jednoduše, v čem je háček?“

,,Nic, přísahám ti je to tam v klidu.“

,,Dobrá, ale jestli mě podrazíš, nedožiješ se rána.“

,,Klídek, všechno je ověřený.“

Přišel jsem zpátky za Markem.

,,Máš ji?“

,,Ne, neměl jsem dost prachů, ale když mu z mlýna přinesu bednu, dá mi ji zadara.“

,,Stáváš se pravým stalkerem. Zatím se porozhlídnu kolem.“

,,Hlavně se nenech zabít, bůh ví, co bych bez tebe dělal Marku.“