Kapitola 6

,,Možná,“ řekl Mark.

,,Půjdu rovnou k věci. Chceš si tu založit skrýš?“ zeptal se Střelec.

,,Ani ne, jen jsme si tu něco domlouvali. Už mizíme.“

,,Měj se Marku, nerad bych tě příště zastřelil.“

Dveře od sklepa se zabouchli.

,,Docela nepříjemnej člověk co?“ zeptal jsem se.

,,Ani ne, prostě tu nikomu nevěří. Teda, kromě té své grupy. Chápu ho. Půjdem?“ řekl.

,,No, doufal jsem, že si tu na chvíli sedneme. Už je skoro večer a nerad bych skončil někde rozsekanej.“

,,Odpočineme si radši až v Baru. Je to tam hlídaný Povinností. Kromě Agropomu to je jejich druhá základna.“

,,A co kdybychom šli rovnou k Agropomu? Když jsem se bavil s jedním chlápkem v Kordonu, tak mi řekl, že je tam základna Samotářů.“

,,Vím o ní, ale moc se tam nevyspíš, když po ní nejdou mutanti, jdou po ní banditi. Radši to vezmeme do baru.“

,,Fajn, ty jsi tu šéf,“ řekl jsem flegmaticky.

Do baru se došlo poměrně snadno. Před koncem cesty jsme si museli trochu zaběhat, protože tam po nás šli slepí psi, ale po pár dávkách od Povinnosti si to hned rozmysleli. Nikdy jsem v baru nebyl. Bylo to klidné místo v opuštěné továrně. Bezpečné, s obchodem. Senza místo pro stalkery ať už na odpočinek, nebo aby prodali věci a šli zase dál. Mark se tu skvěle vyznal. Skončil jsem v baru, stál u vysokého stolu a popíjel jsem limonádu. ,,Pán je svědomitej,“ říkal mi barman, když mi ji prodával. Mark vyřídil své pochůzky a přistoupil k mému stolu.

,,Kolik ti to hodilo?“ zeptal jsem se.

,,Dva litry teď, zbytek potom. Čekám tak dvacku s odebráním barmanový třetiny. Tak zněla dohoda.“

,,Koupil sis tu něco?“

,,Ne, řídím se zásadou ráno moudřejší večera. To mám čistější hlavu. Radil bych ti, abys to udělal taky tak.“

,,Dáme si tu chvilku odpočinek?“

,,Ale jo. Zítra nikam nepůjdem. Prachy na to mám. Ty by si měl šetřit. Prober si věci, a co nepotřebuješ prodej.“

Utábořili jsme se v buňce vedle haly. Byla kousek za Arénou. Vedly do ní dva východy. Jeden byl po schodech nahoru a druhý byl přímo rovně. Ten u schodů jsme zatarasili zbytky dveří a druhý betonovým blokem. Tahle skrýš by se nám hodila.

,,Myslíš, že bychom si tady mohli udělat stálou skrýš?“ zeptal jsem se.

,,Není to špatný nápad, ale nečekej, že to bude lehký a že všechno zacvakám. Bude to pěkně půl na půl.“

Usínali jsme za zvuku kytar, který se linul z haly. Představoval jsem si, jak se budu vracet sem, ukrývat zde své poklady a zbraně. Už nikdy nebudu mít nouzi.

Probudil jsem se docela pozdě. Mark někde pendloval a já si potřeboval prohlédnout své věci. Položil jsem si to hezky před sebe. Pistole Fort 12, kterou jsem sehnal včera od jednoho bandity. Pěkně se o ni staral, ale už mu k ničemu nebyla. Chaser 13 a do ní 32 patron. Dvě byly červené, to znamená, že to jsou Magnumky. AKSU, do kterého mám dva prázdné zásobníky a jeden plný. Musím si koupit munici, řekl jsem si. Plný zásobník do Makarova, který byl pro mě zbytečný.

,,Takže tohohle prodám.“

Plato s vitamíny C. Láhev minerálky, ze které jsem se hned dlouze napil. Tři konzervy Turistovy radosti, sada na čištění východních zbraní, asi 400 rublů, zapalovač a dalekohled.

Přišel Mark.

,,Jak si užíváš volna?“ zeptal jsem se.

,,Skvěle, je hezké nestarat se o ničí život a trochu si odpočinout.“

,,Já si právě probral věci a jdu do baru nabrat nějaké to zboží.“

,,Ještě než půjdeš, dám ti takovou radu, barman je starej držgrešle a musíš s ním smlouvat. Bude tě odmítat, ale ty se nedáš, jasný?“

Smlouvání šlo ztuha, ale šlo. Nabídl jsem mu zásobník Makarova včetně nábojů plus těch 400 rublů, za nějaké náboje do AKSU.  5,54*39, východní ráže. Chtěl jsem jich 30, ale nabídl mi jich pouze patnáct.

,,Tak pětadvacet,“ navrhl jsem.

,,Nad dvacet nejdu,“ řekl.

,,Tak dvacet čtyři?“

,,Dvacet dva, víc ani ťuk.“

,,To beru.“

Dvacet dva byl dobrý výsledek.

,,A co nějaká prácička, nechtěl bys?“

,,Chtěl, jde o to, co potřebuješ?“

,,Mám tu něco speciálního. Potřebuju, abys mi přinesl tak padesát šroubů. Jo šroubů. Prodávám je tady klukům, aby nezhebli v nějaký anomálii.“

,,Kolik mi to hodí?“

,,Není to nic extra, takže stovku maximálně.“

,,Je to docela málo, ale máš pravdu, není to nic extra. Udělám to.“

,,Je mi jedno, kde ty šrouby seženeš, ale hlavně je přines.“

,,Bez problémů.“