Kapitola 16

Na farmě jsem se moc nezdržel. Prakticky ihned jsem vyrazil se skupinou, která šla do Baru. Byli to zkušení stalkeři, každý už v Zóně byl nějaký ten pátek. Patrně sem přišli na výpomoc, neboť válka s bandity byla trochu na spadnutí, ale já do toho moc neviděl. Nevšímal jsem si těchhle frakčních válek, pokud se mě nějak přímo netýkaly. A pokud vím, Mark je na tom podobně.

„Takže do Baru jo?“ zeptal se mě jeden z nich. Přikývl jsem.

„Co tam budeš dělat?“

„Do toho ti nic není.“

Podívali se na sebe, pokrčili rameny a vydali jsme se na cestu. Když jsme šli kolem překlopeného náklaďáku, jeden z nich se na mě podíval a řekl:

„Máš nabitou a připravenou zbraň?“

Ukázal jsem AKSU v ruce.

„No jasně.“

„To je dobře, protože si zastřílíme. Banditi obsadili průchod a ještě se nám ho nepodařilo vyčistit.“

Negativně jsem zakýval hlavou.

„Počkej, já se nechci zúčastnit žádné frakční války.“

Celá skupina se zastavila a stalker se na mě naštvaně podíval.

„No to bych se na to, Lišáku, slyšels to? Tak panáček se nechce zapojit do žádné frakční války, ale užívat volné průchody, to by se mu chtělo. Copak? Máš s banditama nějakej problém? Možná, že s nimi spolupracuješ a bodneš nám při nejbližší příležitosti kudlu do zad. Takže bych tě měl raději rovnou zastřelit, co ty na to?“

U poslední věty na mě vytáhl pistoli. Já na něj namířil AKSUem.

„Ne, to jsem neřekl. Bandity v lásce nemám a nevadí mi jich pár postřílet.“

„Hodnej kluk,“ řekl a stáhl zbraň. „A neměj strach, lup rozdělíme poctivě. Určo ti z toho taky něco kápne.“

To už mi znělo zajímavě. Žádný stalker neodmítne možnost se někde napakovat, pokud mu vyloženě neteče do bot. Jsem rád, že se tohle malé nedorozumění nakonec přešlo.

„Máte nějaký plán?“

Stalkeři se dali do pohybu.

„Krýt se za stromy a nenechat se zabít. To je plán.“

Jakmile jsme byli blízko stanoviště, které jsme chtěli dobýt, krčili jsme se u stromů a přebíhali od jednoho ke druhému. Na hlídce byl jen jeden bandita, který nás ale brzy zpozoroval. Střílet na něj nemělo cenu, takže jsme jen všichni odjistili zbraně a přidali do kroku.

Než se u brány objevili první bandité, byli jsme už dávno na dostřel. Jeden stalker zalehl a pořádně to všechno pokropil. Nic sice netrefil, ale pro efekt to stačilo a bandité tak měli mnohem horší mušku.

Bohužel pro nás, jejich hlavní výzbroj byly brokovnice a těm byla nějaká přesnost jedno. Být tohle frontální útok bez krytí, ležíme všichni v hlíně postřílení jak zajíci, nicméně plán krýt se za stromy nám poskytl důležitou taktickou výhodu a v kombinaci s krycí palbou a krátkými rychlými sprinty to docela i fungovalo. Vždy jeden nebo dva další vystřelili a pak jsme po jednom přebíhali dál, dokud se dva z nás nedostali až k cihlovému plotu. Jeden pak kryl stranu, aby se náhodou neobjevil nějaký bandita a druhý pak hodil granát směrem k hlavnímu domu. Z mého pohledu za stromem jsem nedokázal poznat, jestli dům trefil, ale střelba neustala. Jistá změna na bojišti tu ale cítit byla, banditi už se neobjevovali u vchodu a závory, protože tam by ihned schytali dávku. Místo toho jeden z nich vylezl na pozorovací věž. Já zrovna v tu chvíli přebíhal od jednoho stromu k dalšímu, takže jakmile jsem ho viděl na žebříku, okamžitě jsem začal střílet, nicméně ani jednou jsem ho netrefil a když se dostal nahoru, rychle jsem uskočil k nejbližšímu stromu. Přesně v tu chvíli, kdy jsem dopadl, se na mé předchozí místo vrhla dávka střel. Zkusil jsem se podívat na druhou stranu, ale bohužel odtamtud jsem nemohl pozorovatelnu zaměřit. Bandita se zatím začal věnovat dalším a vyplýtval tak celý zásobník svého Vipera. To mi poskytlo výhodu a začal jsem na něj střílet jednotlivými ranami. Jedna ho přece jen zasáhla a bandita na věži padl.

„Pojechali! Makám, makám, dělejte!“ zakřičel jeden z našich. Všichni jsme přiběhli k cihlové ohradě a připravili se na finální útok. Jeden ze stalkerů vytáhl docela raritní kousek. Z kapsy vyndal zábleskový granát. Všichni jsme si zkontrolovali munici, on ho hodil, počkali jsme pět vteřin, prásk a běželi jsme. Bandité byli zaskočeni a něco takového nečekali, takže jsme je postříleli jako prasata na porážce.

Byli jsme pořád ještě pozorní a vyadrenalinovaní k boji, takže jsme byli připraveni na jakékoliv překvapení. K našemu štěstí se ale žádné nekonalo.

„Hotovo, Lišáku, zavolej Valeriánovi, ať sem pošle nějaký chlapy. Vy ostatní, seberte, co můžete.“

Podle nepsaného pravidla – ober, co jsi zastřelil, jsem vylezl na pozorovací věž, abych posbíral svou kořist. Vyndal jsem z Vipera munici, jeden celý zásobník, a prohrábl mrtvole kapsy. Měl v nich ještě pár patron, Makarova a rezervní zásobník a čokoládovou tyčinku. Žádné peníze, žádné léky, nic dalšího, ale i tohle málo se dalo považovat za velmi dobrou kořist. Na věži jsem si ale všiml malé bedničky od nářadí. Okamžitě jsem si k ní klekl a pln nadšení ji otevřel. K mému překvapení byla úplně prázdná, asi ji bandité vybrali a nechali ji zde, protože pro ni neměli využití. Rozhodl jsem se ji vzít ji do skrýše, tudíž jsem si ji dal do batohu. Ten teď sice vážil víc, ale nebyla to taková hrůza, aby se to nedalo zkousnout.

Valeriánovi chlapi se objevili do hodiny. Pro nás to znamenalo, že můžeme pokračovat v cestě. Proj jiné to bylo mnohem důležitější, protože díky nám teď byla cesta do Smetiště volná. Tedy alespoň ta první část. Bandité teď nemají v Kordonu předmostí a Stalkeři tak mohou přemýšlet o dobytí Smeťáku.

Na Černém trhu se v podstatě nic nestalo. Zastavili jsme se tam na hodinku, abychom nabrali síly a kvůli občerstvení, ale hned jakmile jsme byli aspoň trochu v pohodě, jsme zase vyrazili. Stanoviště Povinnosti pro nás také neznamenalo žádný velký zádrhel. Než byl čas k večeři, prošli jsme kolem strážných do Baru. Prodal jsem tam Vipera a další nepotřebné věci a koupil jsem si jídlo na dva dny. Z peněz mi nic nezbylo, ale aspoň jsem nemusel nic doplácet. Ve skrýši jsem si pak pořádně odpočinul.

Mark s Féďou měli přijít druhý den večer. Jenomže se neobjevili. Nechtěl jsem opouštět skrýš, když jsme měli domluvenou schůzku, ale druhý den také nepřišli. Proto jsem se rozhodl, že se poptám u Barmana na nějakou práci a půjdu se podívat třeba na Smeťák. Aspoň nebudu marnit čas a vydělám si na jídlo.

A hlavně doufám, že se do té doby objeví Mark s Féďou a budeme zase spolu.