Kapitola 7

Ohlásil jsem se Markovi. Dal mi balení antiradů a řekl mi, že když se vrátím na Smeťák, najdu tam dost šroubů. 

,,Hlavně se nehrab v nějakym radioaktivnim bordelu, jinak tě budu smetávat na lopatku,“ řekl mi Mark na rozloučenou.

,,A ty se nenech zabít. Já tu nehodlám být sám,“ odpověděl jsem mu.

,,Budu tady kolem baru, tak mě tu pak najdeš,“ rozloučil se se mnou.

Cesta zpátky byla jednoduchá, měl jsem ji v paměti a na anomálie kolem jsem si dával pozor. Celý Smeťák byl zaplaven bordelem, kde šrouby a nýty jen netečně leželi. Snadná práce. Zůstal jsem kousek za černým trhem u jedné haldy, pak jsem si sehnal kus železné tyče a vylamoval nýty nebo šrouby ze zbytků trubek a jiného harampádí. Když jsem nesl svých padesát šroubů zpět, spadl jsem o nějaký hrbol a vysypal si všechny šrouby. Naštvaně jsem se koukl, o co jsem to zakopl. Byl to artefakt. Nechal jsem šrouby rozsypané a popadl artefakt jako hladová kočka vypasenou myš. Okamžitě jsem ho schoval do své kapsy. Vypadal jako zdeformovaná červená placka. V PDA jsem o něm záznam neměl. Třeba je cenný a bude za hodně rublů. S novým nadšením jsem posbíral šrouby na zemi a nahradil chybějící novými. Do baru jsem utíkal tak rychle, že jsem se málem vysekal v Trampolíně.

,,To mám kurva štěstí.“

Doběhl jsem k barmanovi a donesl mu všechny šrouby. Byli docela těžké. Když mi barman podával mých sto rublů, řekl mi.

,,Tady máš Energy drink na účet podniku, aby ti nechyběla energie,“ sarkasticky se zasmál.

,,Díky, však mi ty šrouby daly práci.“

Pomalu jsem šel do naší nové skrýše a potkal jsem Marka, jak spí rozvalený na slamáku, co někde našel.

,,Marku vstávej,“ budil jsem ho.

Přimáčkl mě ke stěně s kudlou na krku.

,,Neblbni, to jsem já!“ křičel jsem.

,,Ty vole jeden, tohle už mi nedělej.“

,,Koukej, co jsem našel,“ ukázal jsem mu artefakt.

,,Kamenná krev. Docela obyčejný artefakt, ale tak litra za něj dostaneš.“

,,To je docela slušný.“

,,Bude za to pěkná bašta, nebo dva tři zásobáky.“

,,Myslíš, že s tím mám jít za barmanem?“ zeptal jsem se ho.

,,Vezmu mu to sám, když už jsi mě vzbudil, aspoň se najím.“

Ihned jakmile jsem si artefakt vyfotil, Mark odešel za barmanem. Pokusí se vyjednat nejlepší cenu, tak jsme byli domluveni. Zatím jsem si prohlížel datum na PDA. 5.9.2011. Stáhnul jsem si nové informace o Zóně. Vesměs nové mapy a nějaký ten příběh.

Přišel Mark. Držel za flígr nějakého stalkera a mrsknul s ním přede mne. Ten stalker byl Sváťa.

,,Byl opilej v baru a neměl čím platit. Vycvakal jsem to za něj. Až se probudí tak nám to bude muset vrátit. Ten tvůj artefakt jsem nakonec ukecal na dvanáct stovek. Hezkej výsledek.“

Chvíli jsem zíral na Sváťu a pak jsem vzal bankovky, které mi podal Mark. Sroloval jsem si je do náprsní kapsy u bundy. Sváťa něco zamumlal.

,,Toho už dneska nevzbudíš, je spitej pod obraz,“ odhadl Mark mé myšlenky.

Sváťa se probudil až za několik hodin. Byl zničený.

,,Jak se ti daří?“ zeptal jsem se ho.

,,Blbě, utratil jsem všechny prachy za chlast. Už nemám ani ň.“

,,Prvotní úspěchy ti stouply do hlavy, jen tenhle průser a klesnutí na dno tě může zase dostat na vrchol,“ pokračoval jsem.

,,Pomůžeš mi?“ zeptal se mě.

,,Musíš si to zasloužit. Za prvé, dáš vše, co ti zbylo dohromady. Za druhé, přispěješ na společnou skrýš. Za třetí, už nebudeš dělat takovéhle kraviny.“

,,Slibuju.“

Sváťa se vzpamatovával docela těžce. Alkoholový abstinenční šok se na něm dost podepsal. Chvílemi leže v křečích na zemi, jindy jenom seděl a bloumal. Mark mi řekl, že mu připomíná zombie z Jantaru. Nevím, kdo je zombie z Jantaru, ale jestli vypadá stejně blbě, není na tom Sváťa vůbec dobře. Abych ho alespoň trochu zabavil, prohrabovali jsme se spolu v jeho věcech. Kromě toho, že propil nejmíň deset tisíc, na tom byl pořád dobře. Měl dva obvazy, Makarova s dvěma plnými zásobníky, dvouhlavňovou brokovnici s deseti patronama, zbrusu novou MP5tku bohužel bez nábojů a jedno balení antiradů. Evidentně není zas tak blbej, jak to vypadalo ze začátku. Pořád něco vyndaval z tajných kapes, které si vyrobil na svém obleku. Já měl na sobě akorát obyčejnou stalkerskou bundu. To Mark, ten měl upravenou SEVU, s odnímatelnou helmou. Neměl ji rád. Až trochu našetřím, budu si muset koupit alespoň neprůstřelnou vestu. Jinak nemohu dál.

Trvalo další dva dny, než se Sváťa uzdravil natolik, že mohl opět ven. Mezitím jsme trochu vylepšili náš nový úkryt. Stálo to veškerou hotovost, kterou jsem u sebe měl. Byly to strašně malé počty, ale pořád nějaké byly. Zazdili jsme úplně jeden vchod a  na druhý jsme přimontovali dveře s kládou, jako takovou pojistku proti nezvaným hostům. Taky jsme zabednili okna několika prkny. Zbývalo někde sehnat pár beden, do kterých budeme zamykat své poklady. Navíc jsme v naší skrýši objevili sklep. Bude to stát ještě spoustu peněz, než z toho bude skvělé zázemí, ale první kroky jsme udělali. Na konci mého prvního týdne v Zóně jsme s chlapama udělali výpravu zpět na Smeťák, hodlali jsme přepadnout pár banditů a obrat je. Trocha munice se vždycky hodí. Přivítali jsme se s pár Povinnosťákama na stanovišti na Smeťáku směrem k baru. Pak jsme šli napravo směrem k Agropomu. Potkali jsme hlídku banditů, skryli jsme se v haldě smetí. Sváťa na ně zamířil.

,,Počkej. Chlapi, hoďte mi granát,“ zašeptal jsem.

Hodili mi granát F1. Ten nejlepší, který v Zóně je. Chudáci banditi. Hodil jsem to přímo k nim. Zareagoval jen jeden, který stihl uskočit a po výbuchu granátu se mi nic nestalo. Ostatní byli rozsekáni na hadry. Ten jeden bandita to nevzal moc dobře. Opřel se o kus betonu, schoulil se a začal naříkat.

Začali jsme si rozdělovat kořist. Chlapi co byli s námi se spokojili s artefaktem Duše. Byl docela cenný. Pak už jsme našli jen trochu šrotu, se kterým se banditi snažili střílet. Za tohle nedostaneme ani ň. Našli jsme ale něco co se nám bude hodit. PDA. Nechal si ho Sváťa v tajné kapse pod podmínkou, že veškeré informace co jsou v něm schované, použije celá naše skupina. Tou skupinou myslím sebe, Sváťu a Marka.