Kapitola 5

Šli jsme dál po asfaltové cestě a občas se vyhnuli anomálii nebo kulce. Mark šel jako vždycky vepředu, Sváťa uprostřed a já vzadu. Sváťa pořád pozoroval svoji novou MP5tku a dělal s ní různé šaškárny.

,,Koukejte, že trefím támhleten strom.“

,,Sváťo, nedělej voloviny. Jinak nás najdou a všechny nás postřílej.“

,,Jen ať přijdou. Však já je všechny postřílim.“

Mark nás gestem zastavil. Klekl si a čekal.

,,Ze silnice, hned!“ zařval.

Celá skupina zapadla do příkopu vedle silnice.

,,Je jich osm, nikdo ani hlásku. Hlavně na ně nestřílejte,“ zašeptal Mark.

Banditi pomalu přicházeli. Určitě šli z rýžovišť na Černým trhu směrem do koncentráku. Nacházeli jsme se přesně mezi těmito dvěma lokacemi. Chyba byla vyloučena. Banditi byli tak blízko, že jsem viděl jejich obličeje. Byli chatrně vyzbrojeni, stejně jako zbytek jejich frakce. Jeden, patrně velitel měl lehkou vestu a v ruce měl Remingtona. Brokovnici, řekl bych horší než ta moje. Chaser 13, kterou vlastním je mladší a propracovanější. Další banditi měli vesměs Fort dvanáctky, MP5tky a dvouhlavňovky. Dostali se skoro až k nám. Půlka skupiny už kolem nás prošla bez povšimnutí. Sváťa na ně namířil a vystřílel na ně celý zásobník. Ačkoliv měl mizernou mušku, dva z nich trefil. Když si toho Mark všiml, vyskočil na silnici a v lehu zastřelil další dva. Já si vzal na starosti velitele a jednotlivými střelami jsem mu amputoval hlavu. Jeden se dal na útěk a vběhl do Vortexu, který ho roztrhal. Jeden mě střelil Fortem do nohy a zranil mi stehno. Pak jsem ho zastřelil já. Ten poslední začal utíkat. Sváťa přebíjel, u mě pominul adrenalinový šok a svalil jsem se na zem kvůli prostřelenému kolenu. Mark se postavil, aby mohl lépe zaměřit na posledního banditu. Jenomže ten se otočil a pokropil plnou dávkou z MP5tky Marka do hrudníku. Sváťa stihl nabít a krátkými dávkami ho zastřelil. Když nebezpečí pominulo, začal obírat mrtvoly. Ležel jsem v příkopu a koukal na Marka, jak s ním dávka ani nehnula.

,,Mám v kapse Koblížek a ve vestě kevlarové pláty navíc,“ řekl mi.

,,Podívej Marku, jeden z nich měl u sebe celý dva tácy,“ ukazoval mu Sváťa.

Mark mu vrazil pěstí tak silně, že Sváťa ulehl na zem.

,,Jasně jsem řekl, abys nestřílel, pitomče.“

,,Nemáš mi co poroučet. Já se Zónou protluču sám.“

,,Vypadni. Hned.“

,,Kreténi,“ řekl Sváťa a zdrhl směrem k Černému trhu.

Mark mě vytáhl z příkopu a podepřel mě svým tělem.

,,Taky mě chceš zradit?“ zeptal se mě se smíchem.

,,Až když na to dostanu chuť,“ zasmál jsem se.

,,Jak jseš na tom?“ zeptal se mě.

,,Ta noha není nic vážnýho. Hýbat s ní můžu, i když to solidně bolí. Nejspíš jen průstřel svaloviny.“

,,Tak je to v pohodě. Hele, támhle se opřeš, já je zatím oberu a pak se rozdělíme fifty fifty, dobrá?“

,,Jo, nějak to tu pohlídám.“

Netrvalo to ani deset minut a už jsme pokračovali v cestě. Mark mě podepíral tělem a v druhé ruce držel svou M4ku. Já jsem se snažil nemyslet na bolest a jít dál.

,,Je zajímavé, jak se osobnost rychle změní, sotva dostaneš lepší kvér co?“ zeptal jsem se ho.

,,Byl tu teprve den. Takových stalkerů tu byly stovky. Většinou nepřežili dýl jak den.“

,,Škoda. Byl to fajn kluk, než nás zradil. Kam myslíš, že měl namířeno?“

,,Buď do baru, na Černý trh nebo se někde cestou doslechne o Svobodě a v tom případě půjde do Temného údolí. V tom případě je s ním amen.“

,,O tomhle rozhodne až čas,“ řekl jsem.

Před námi se objevil Černý trh. Jednalo se o rozpadlou budovu, kde byla jen hromada sutin a jedna třípatrová zeď. Černý trh je nutnost, která vznikla kvůli genocidě Banditů. Stalkeři zde v noci tajně obchodují a prodávají ty největší cennosti. Už zdálky jsem viděl několik stalkerů odpočívajících na další cestě, nebo nevědících kudy kam. Dorazili jsme do druhého patra a sedli si po vyčerpávající cestě.

,,Michaile znám tu jednu schovávačku, tak se za mnou pak nenápadně vytrať. Je tady za rohem.“

Mark odešel pryč.

,,Hoši, neběžel tady před chvílí jeden mladej stalker s Viperem a bundou? Obyčejnej kluk.“

,,Jo běžel, ale kam ti bohužel neřeknu. Sám to nevím. Běžel rovnou k baru.“

,,Díky za info.“

Odešel jsem pomalu za Markem. Uviděl jsem sklep. Vešel jsem dovnitř a protlačil se dál. Byla tu spousta sutin, ale projít se to tu dalo.

,,Michaile. Sváťa může udělat spoustu problémů. Fakt ho chceme přibrat do party?“

,,Stačí ho jen vycepovat a bude všechno dobrý.“

,,Já bych jen nerad schytal kulku do zad. Pamatuj, jak nás málem zabila ta vylomenina s banditama.“

,,Ale zachoval ses dobře. Jinak to udělat nešlo.“

,,Jojo, myslím, že si to nechá všechno projít hlavou a pokud přežije tak bude umírněnější.“

,,Taky si myslím. Takže co bude teď?“

,,Teď půjdeme rovnou k baru. Tam prodám ten artefakt a pak půjdeme dál.“

Dveře zašramotili. Někdo přišel dovnitř. Byli to čtyři stalkeři. Já s Markem jsme instinktivně zapadli do stínu. Hlasitě se bavili. Nejdřív přišel jeden a pak zbylí tři.

,,Hoši nejsme tu sami,“ řekl ten první.

Všichni vytasili svoje kvéry a namířili do stínů. Jeden po chvíli vytáhl baterku a posvítil mi do očí.

,,Nestřílej,“ vykřikl jsem.

,,Střelče, klídek. To jsem já Mark Kamarov.“

Ten s baterkou se prudce otočil za Markem.

,,Máme to na sebe ale štěstí co?“