Kapitola 3

Cesta k mlýnu vedla přes železniční podjezd. Hlídali ho svobodní stalkeři, takže jsem prošel snadno. Mlýn byl sotva pár set metrů od podjezdu. Jenomže jak vylézt až nahoru? Párkrát jsem mlýn obešel a vyhledával cestu. Nakonec jsem došel k závěru, že nejlepší bude prozkoumat i vnitřek, jestli tam není cesta. Byla. Vylezl jsem po rezavějícím žebříku až nahoru. Bedna byla přesně tam, jak mi řekl obchodník. Pokusil jsem se ji otevřít, ale byla zamčená. Co se dalo dělat. Slezl jsem zpátky dolů a zamířil zpět na základnu. Na základně jsem obchodníkovi předal bednu a dostal jsem za to sadu na čištění východních zbraní. Byl jsem spokojený za svou lehce odvedenou práci a ještě víc mě těšila odměna, kterou jsem dostal. Nyní jsem měl jasný cíl. Mark byl někde pryč a já jsem se potřeboval zařídit podle jeho rady a vyčistit si zbraně. Udělal jsem rozborku AKSUa a začal ho pečlivě čistit. Nikdy bych netušil jak je ta sada pečlivě vybraná a uzpůsobená stalkerské potřebě. Nejdříve tři hadry. První největší, byl na rozprostření po stole, zemi, trávě nebo jakékoliv podložce. Na něj se odkládaly všechny malé díly, které se při rozborce uvolní a při sborce by se těžko hledali. Druhý hadr byl nejčistší, sloužil především k očištění vnějších dílů. Třetí hadr byl ze všech nejmenší a sloužil k očištění drobné vnitřní mechaniky a dalších drobných dílů. Pak zde byla malá půllitrová PET lahev s vodou. Nevěřil jsem, že by byla pitná. Byl by zázrak, kdyby byla alespoň užitková. Nicméně na očištění ušpiněného hadru je stále nadstandardně čistá. Dále tu byla malá lahvička s olejem, jejíž objem zhruba čtvrt litru. K tomu byly izolepou přilepeny tři tuby s mazivy a lubrikanty pro promazání vnitřních částí zbraně. Výrobce nezapomněl ani na vytěrák hlavně, šroubováky pěti různých velikostí a umaštěný a opotřebovaný papír s těžko viditelnými nápisy, na které zbraně lze tuto sadu použít.

,,Vidím, že ses zařídil podle mé rady,“ zaslechl jsem za sebou známý hlas.

,,Nazdar Marku. Měl jsem dlouhou chvíli, tak jsem chtěl dělat něco užitečného.“

,,Ani netušíš, jak se ti to bude hodit.“

,,Máš nějaké novinky?“

,,Tady v okolí už nic není. Přinejmenším do další emise. Tohle jsem našel čirou náhodou schované pod sutinami.“

Ukázal mi artefakt, který jsem ještě neznal. Vypadal jako průsvitná černá koule se zlatočervenými záblesky v jádru.

,,Tenhle neznám. Co je to za artefakt?“

,,To je artefakt Večerní vzpomínka. Těžko ho najdeš. Je zřejmě stejně vzácný a legendární jako třeba Kompas.“

,,Nechce se mi věřit, že jsi ho našel tady v Kordonu a ještě ke všemu takovou náhodou.“

,,Vlastně to ani náhoda nebyla. Kdybych neměl vylepšený detektor, nikdy bych ho nenašel.“

,,K čemu vlastně ten artefakt slouží?“

,,Díky němu si vzpomeneš na všechno, co jsi kde viděl nebo slyšel. Bohužel, když ho jednou použiješ, už se ho nikdy nezbavíš. Je jako droga. Navíc je extrémně radioaktivní, takže měj po ruce velkou dávku Antiradů nebo artefakty, které tě radioaktivity zbaví.“

,,To zní jako Pyrhovo vítězství.“

,,I přes tyto nedostatky je to jeden z nejcennějších artefaktů, co lze nalézt. Domluvím se s barmanem nebo Sidorovičem. Tady bych ho prodal příliš nízko.“

,,Ty máš venku kontakty?“

,,Dalo by se to tak říct. Ty snad ne?“

,,Uhodls, nemám.“

,,Takhle ti všechny prachy co tu získáš, projdou kolem prstů.“

,,Jsem jen zelenáč. Netušil jsem, že to má být takhle zařízený.“

,,Budu to muset nějak zařídit. Dávej si pozor na to, co v Zóně děláš a jak máš všechno zajištěné. Jinak tě to bude stát vše, co máš. Možná i život.“

,,Takže co bude teď?“

,,Teď půjdeme přes Smeťák rovnou do Baru u Sta radů. Cestou se stavíme na Černým trhu a možná uděláme nějakou prácičku. Nepůjdeme tam sami. Domluvil jsem se s další grupou. Mají stejnou cestu a na Smeťák je lepší chodit ve více lidech.“

,,Vždyť to není ještě moc daleko. Vážně si myslíš, že to nezvládnem sami?“

,,Nezvládnem. Nemysli si, že když nejsme v centru Zóny, že je tam bezpečno. Na samotáře tam číhá spousta nebezpečí, ať už jde o anomálie, mutanty nebo bandity. Nechci strávit zbytek života jako kopáč v koncentráku nebo jako pokusnej králík.“

,,Takže je dobře, že jsem si vyčistil kvér.“

,,Správně, ale pro přežití je potřeba toho udělat víc, mnohem víc, ale to se časem naučíš. Čím dříve tím lépe.“

,,V kolik vyrazíme?“

,,No, jsou dvě hodiny odpoledne. Už jsi něco jedl?“

,,Ještě ne.“

,,Takže v půl třetí nejpozději.“

,,Fajn, budeš někde tady kolem, nebo si dáme sraz?“

,,Musím ještě něco probrat s Valeriánem a šéfem té grupy, co jde s náma. Počkej u ohniště s rožněm, já si tě pak najdu.“

V 14:20 jsem se hřál u ohniště a pojídal konzervovaný ananas. Stál mě dvě kila. Na výživu si dávám velký pozor, i když je kolikrát taková nouze, že se sní to co je zrovna po ruce. Spousta lidí je v Zóně vybledlých a vypadají jako bez duše. Jde určitě o nedostatek vitamínů, který se snaží kompenzovat různými tabletami. Je jasné, že takhle dlouho nepřežijou. Ti co vypadají, alespoň trochu zdravě mají u sebe buď nějaké léčivé artefakty jako třeba Duši, dbají o svou výživu stejně jako já, nebo to jsou nováčci, na které ještě nedostatek živin nestihl zapůsobit. Začali se u ohně scházet další stalkeři z naší grupy. Jeden, patrně jejich velitel, přišel ke mně a povídal:

,,Poslyš, ty jseš Michail Kamarov, že jo?“

,,Jo to jsem já.“

,,Já jsem Divokej Napr, Mark nám řekl, ať tu na něj počkáme.“

,,Těší mě.“

Chvilku se zarazil nad mou přetrvávající slušností. Patrně si na ni odvykl, protože nevypadal jako zelenáč.

,,Jasně, mě taky. Už jsi někdy byl na smeťáku?“

,,Ještě ne. Jsem tu sotva pár dní. Byl jsem jenom v Kordonu.“

,,Vypadáš, že se ti vede docela dobře. Dokonce máš i slušný vybavení, teda až na tu bundu.“

,,Nezbyly mi na oblek peníze.“

,,Jo to nikomu z nás. Starej Mark se o tebe určitě postará. To on umí.“

,,Občas se divím, že si za kamaráda vybral zrovna mě.“

,,To asi každej. Něco ti o něm řeknu. Je jeden z posledních prvních.“

,,Posledních prvních? To zní docela divně.“

,,Že jo? Patřil mezi první stovku stalkerů, která se dostala do Zóny.“

,,Něco mi o tom kdysi říkal.“

,,Také se na něj vztahuje prokletí.“

,,Jaké prokletí?“

,,Blbost prokletí, Mark je neporazitelnej,“ řekl se smíchem jeden ze stalkerů.

Ten stalker byl Valerián a vedle něj stál Mark.

,,Můžeme jít. Napre, vem svý muže a pojďte za náma, já s Michailem jdeme vepředu.“

Základna stalkerů brzy zmizela a my jsme se ocitli v samotě asfaltové cesty, lesa a Naprový skupiny za námi.

,,Napr mluvil o nějakém prokletí první stovky stalkerů. Co to mělo znamenat?“ zeptal jsem se.

,,Napr rád straší mladý stalkery. Jinak je to fajn chlap. Těch blbostí si nevšímej a bude to v pořádku.“

,,Hele koukejte, budou chechtáky,“ zařval někdo za námi.

Celá skupina se zastavila. S Markem jsme se otočili a viděli tři stalkery z Naprový skupiny jak běží k převrhnutému Uralu. Viděli jsme několik mrtvol v šedých uniformách.

,,Zpátky pitomci!“ zařval Mark.

Zastavil se jen jeden. Zbylí dva naběhli do Masomlejnku. Jeden ještě stihl uskočit a dostat se z jeho spáru. Druhý byl neochotně vytažen nahoru a nakonec vybouchl ve spoustu kousků jako když rozstřelíte pytel hrachu dělostřeleckým granátem. Ten, který se vymanil ze spáru Masomlejnku nepřežil moc dlouho. Schytal obrovskou dávku radioaktivity a nestihl si vzít Antirad. Plazil se k nám a zemřel v půli cesty. Ten třetí, který poslechl Marka, se otočil a pomalu přešel k nám. Napr se po celou dobu smál. Z jeho skupiny zůstali dva. On, jeho kamarád a ten třetí, který přešel ke mně a Markovi.

Mark šel vepředu, já a ten kluk za ním. Na konci naší skupiny šel Napr a jeho kamarád. Trochu jsem si prohlídl toho kluka, který před chvílí obelstil smrt. Vypadal na dvacet, ale nejspíš mu bylo ještě míň. Měl na sobě stalkerskou bundu, u pasu měl pouzdro na pistoli a v ruce měl Makarova. Pistole vypadala jako veterán od stalingradu. Nejspíš ho sehnal až tady. Já jsem se připravil líp a stejně jsem na tom nebyl moc dobře.

,,Ty tu nejsi moc dlouho viď?“  

,,Přijel jsem teprve včera. Stihl jsem přijít skoro o všechno, co jsem měl. O peníze, o přátele a málem i o život,“ řekl smutně.

,,Tví přátelé skončili v Masomlejnku co?“

,,Jo, o prachy mě obral ten tlusťoch ve sklepě za Makarova. O zbytek mě obral Napr, prý jako poplatek za cestu na Smeťák. Ta svině by mě nejradši prodala někam na pokusy.“

,,Chlapče, to se stává. Jak se vůbec jmenuješ?“

,,Sváťa Kaminski.“

,,Já jsem Michail Kamarov a tohle je Mark Kovalski.“

,,Těší mě.“

,,Mě taky. Co všechno sebou máš?“

Chvíli váhal, jestli mi to má říct.

,,Neboj, já tě o nic neokradu.“

Zafungovalo to.

,,Tohohle Makarova. Dvacet nábojů 9x19, půlku chleba a tuhle bundu.“

,,To je docela málo. Jo a mám pro tebe ještě jednu špatnou zprávu. Devět devatenáctky do východních pistolí nepasujou. Musíš použít devět osmnáctky.“

,,Kurva jedna tlustá. Až ho příště uvidím, narvu mu je do prdele.“

,,Neboj hochu, drž se mě a Marka a všechno bude v pohodě.“