Kapitola 65

Kapitola 65 – Nechat nebo tlačit před sebou?

„Dokázali jsme to, přežili jsme.“

„Ale za jakou cenu…“

„Buď už jsou mrtví, nebo je to čeká, nepomohl bys jim.“

„Mohl jsem se alespoň pokusit, …, ale co, máš pravdu. Nepřátelé impéria a tak dále, a tak dále.“

„No tak vidíš, nejseš tak hloupej, jak to vypadá,“ zasmála se Nekonečná.

„Ocenil bych, kdybys šlápla na plyn. Nechci tady být o nic déle než je nutné.“

„Už jsme daleko za okresem, kde je planeta, je to v pohodě.“

Senzory zapípaly.

„A do háje,“ řekla Nekonečná.

„Co se děje?“

„Policejní patrola, ale je to jen jedna loď, nejspíš se jedná jen o rutinní kontrolu.“

„Stejně, ta propustka může být padělaná, chytí mě a zabijou.“

„Máš nějaký nápad?“

„Nechat je nastoupit a zastřelit.“

„Zešílels? Když se neohlásí, půjde po nás celý Úřad pro vnitřní bezpečnost. Nestihneme doletět ani na hranice.“

„Tak je chytneme, svážeme a necháme v lodi. To je to samé, ale mám jiný nápad.“

„Nech to na mě, já to zařídím.“

„Nechal jsem to na tobě i s Jezdcem a jak to dopadlo.“

„Jezdec je blbec, změnil se. Tohle jsou neznámí lidé, nech to na mě. Věř mi.“

„Nevěřím, ale nemám jinou možnost.“

„Tady císařská policejní patrola, zastavte a počkejte na prohlídku. Připravte si svoje doklady pro kontrolu.“

„Tak se připrav,“ řekl jí Kouskovač.

Policejní Goliath zastavil vedle vstupu do Goliatha Kouskovače. Otevřeli se dveře a policista ve skafandr přeskočil na druhou stranu. Otevřel dveře a prošel přetlakovou komorou. Pak se objevil v kabině.

„Vaše doklady, prosím.“

„Jmenuji se Nekonečná a jsem na důležité misi z rozkazu samotného císaře…“

„Nekonečná?“

„Ano, to jsem já.“

„Tohle není její loď.“

„Byla zničena ve Venuši.“

Policista si sundal helmu.

„Omego? Jsi to ty?“

„Ano, jsem to já. Koho to vezeš?“

„Jeden můj známý, je z EIC, ale dobře mi pomohl.“

„Vždyť, to je Kouskovač. Byli jsme vysláni na stanici Harlagan Red, abychom ho pomohli najít.“

„Musíš mi pomoct.“

„Pro tebe všechno.“

„Ach díky, mimochodem, od kdy děláš pro vládní?“

„Od té doby, co mě přestalo bavit riskování života ve vnějších oblastech. Leťte dál, ale jestli kvůli tobě přijdu o práci, tak mi budeš živit rodinu.“

„Neboj, nic se ti nestane.“

Mrkla na něj. Omega si nasadil helmu a přešel zpátky do policejní lodě. Ta pak odletěla pryč.

„Tak, tohle jsme přežili, ale příště už to řeším já.“ 

*** 

Dorazili jsme na hraniční planetu. Glory of the Empire patří mezi planety podobné dřívějšímu Marsu. Rudý písek připomínající poušť nasáklou krví.

„Byl jsi tu už někdy?“ zeptal jsem se ho.

„Ne, zatím nikdy, ale byl jsem na jedné podobné planetě.“

„Které?“

„Patřila Islámské konfederaci.“

„Tam, ale nebyl písek takovýhle, nebo jo?“

„Nebyl, tam je písek žlutější, ne takhle červený. Za jak dlouho tam budeme?“

„Dlouho ne, ale krátká cesta to taky není. Jeho ležení je uprostřed skal, nedoletěli bychom tam.“

„V tom ležení se spolu rozloučíme?“

„Nejspíš, podle toho jak to půjde.“

„Nezemřu tam, že ne?“ podíval se na mě nejistě.

„To zaručit nemohu, ale budu se snažit, aby se tak stalo. Abys přežil.“