Kapitola 55

Kapitola 55 – Přepadení

Kontrolka Kouskovačových štítů byla téměř na nule. Červená čísla blikala a pouze dvě kontrolky nesvítily červeně. Zbraňové systémy a vzduch. Loď poposkočila. Rozsvítila se červená kontrolka u zbraní.

„To bych radši chcípnul na udušení,“ ulevil si.

Mravenec, který měl ještě trochu štítů v druhé konfiguraci, nalétl nad Kouskovače a trochu ho pokryl.

„Leť napřed,“ řekl mu. „My to tu zpracujeme.“

Kouskovač poslechl. Zbytek energie, co měl, přesunul do pohonu a letěl. Three Cabaleros byli překvapeni odporem a proto ho nepronásledovali. I malá kořist je lepší, než žádná.

Formace letky Naděje a Krotitele se rozpadla. Bylo to spíš dobře než špatně. Sice byla spousta pilotů vyčerpaná, ale bylo jich víc. Bod pro ně. Kouskovač doletěl pryč a nechal si počítačem spočítat trasu. Cestu vyměřil tak aby ho pár minut nic netrefilo a běžel se podívat do strojovny. Byla malá a úzká, ale on se v ní dokázal pohybovat jako doma. Generátor štítů málem shořel. Vyměnil proto chladící kapalinu. Generátor opět naskočil modře a začal pracovat.

„Tohle musí stačit. Potřebuje to tu pořádně opravit,“ řekl si pro sebe.

Vrátil se do pilotní kabiny. Jeho Goliath neměl hyperprostorový motor. V tomhle silně zaostával. Všechny kontakty mu postupně zmizely z mapy a on se najednou ocitl sám. Zadal správný kurs a šel se znovu podívat do strojovny, jestli s tím něco nedokáže provést. 

*** 

„Aliance Mléčné Dráhy, vítejte na Protektoru,“ zavtipkoval Barman.

Protektor byla velká klubová přepravní loď, něco jako měla Naděje. Jednalo se spíše o pohodlí pilotů, Goliathy by tu dlouhou cestu v pohodě zvládli, ale komu by se chtělo 48 hodin sedět v kokpitu? Takhle je to lepší jak pro jejich zdraví, tak pro jejich náladu.

„Pánové, zvu vás na drink,“ prohlásil Barman. Neříká se mu tak pro nic za nic.

„A já ho platím,“ přidala se Líbivá.

Nálada se dostávala do varu.

„Já ještě zařídím ubytování, pro něj,“ ukázal jsem na Maxwella. Prošvihl nejlepší šanci k útěku, neměl pouta a lodě byly otevřené. Tuto chybu napravil Záškodník, který nastavil pro vstup do hangáru číselný kód. Sundal jsem Maxwellovi pouta, dal jsem mu malý pokojík a nechal ho být.

„Lodě jsou zamčené, takže nedělej blbosti a nepokoušej se o útěk. O život ti nejde.“

„Chci se na něco zeptat.“

„Jednu otázku, pak jdu chlastat, ty pak můžeš spát nebo se najíst v jídelně.“

„Ty patříš k EIC?“

„Ano, jsem pilotem této dnes už neslavné kapitalistické korporace.“

„Proč jsi mě vzal od VRU?“

„To už je druhá otázka, ale že mám dobrou náladu, tak ti ji zodpovím. Protože jsem to dlužil Maily a také, už jsi zapomněl na odměnu, která na tebe byla vypsaná? Objevily se totiž dvě. Jedna vypsaná černým trhem na tvou hlavu a plány a druhá, kterou vypsali tví kamarádi. Klára, Markéta, David a další. Přeplatila tu první a podmínka byla, že musíš zůstat naživu. Takže kamaráde, já se postarám, abych dostal tu druhou. Je větší. Spokojen? Nebo chceš ještě něco.“

Zakýval hlavou. Už nic nechtěl.

„Tak fajn, já zatím půjdu. Jídelna je o palubu výš.“

Šel jsem do baru. Barman míchá luxusní drinky a já si potřeboval pročistit hlavu a trochu si odpočinout. Pak jsem si vzpomněl na Maily. Ačkoliv bych se rád bavil s ostatními, ona bude potřebovat moji společnost. Nestává se často, aby člověk přišel o celou rodinu a veškeré ideály v jeden den. 

*** 

Jan „Masomlejnek“ Mlynář, Fjodor „Féďa“ Volkhov a Miawell Maxwell zůstali doslova opuštění na hranici teritoria VRU a EIC. Zatímco Naděje letěla skrz Lordakie a ostatní odlétali pryč, oni se řadili do skupiny, které nevyhovoval ani jeden plán.

„Velloce (pozn. autora - Féďův palubní počítač, viz. Kapitola 36) mi řekla, že Kouskovač dostal krutě na prdel. Stačili na něj pouze tři Goliathi EIC.“

„Jak jsi to zjistil?“ zeptal se Masomlejnek.

„Mám svý zdroje.“

„Tys mu tam dal kameru?“

„No jasně, že jo. Informace jsou to nejdůležitější, s nimi se dá vyhrát i proti laserům a raketám. Když je správně použiješ.“

„Pánové, musíme vymyslet plán, nemůžeme tu ztrácet čas.“

„Má ta tvoje superkalkulačka nějaký nápad?“ zeptal se Masomlejnek.

„Má. Vzít to přes hranice.“

„To přece nevyšlo.“

„Mám na mysli jen kousek za hranicemi, kde nebude moc hlídek a kde to půjde se štěstím proletět s maskováním.“

„Co myslíš, Maxwellko?“

Miawell se nemohla urazit. I když ji to neskutečně štvalo.

„Uděláme to podle něj.“

„Tak, dámo a pane, zapněte maskování a leťte za mnou. Čeká nás dlouhá cesta.“