Kapitola 41

Kapitola 41 – Naděje umírá poslední

,,Trhni si nohou, kódy ti nedám,“ zakřičel nějaký neznámý doktor.

,,Víš jakou výhodu má obyčejná kulka?“ zeptal se Korvell.

,,No to fakt nevim, prehistoriku.“

,,Způsobuje větší bolest,“ řekl a prostřelil mu koleno.

Doktor křičel. Ne z krve, ale průstřel kolena není příjemná záležitost.

,,Dej nám kódy a necháme to druhý,“ navrhl Macuchoff.

,,Nedáááám!!“

Korvell neprostřelil koleno. Zamířil na jeho mužství a důkladně mu ho amputoval. Doktor se zbláznil bolestí. Jeho oči prosily o smrt. Křečovitě podal Macuchoffovi tabulku s kódy. Korvell na něj opět zamířil. Doktor mu děkoval. Jenomže potom zbraň odvrátil a nakopl ho do obličeje. Doktor byl ponechán o samotě, s bolestí a nemohoucností. Kent byl nucen se na všechno dívat a nemohl s tím nic dělat. Jinak by dopadl jako on. 

*** 

Kouskovač koordinoval svou chabou flotilu proti letkám Venuše. Lasery létaly, rakety bouchaly a stíhačky a další vesmírné jednotky vybuchovali jako rachejtle.

,,Tohle nedáme!“ ozvalo se v mikrofonu.

,,Taky to tak vidím. Zkuste mě pokrýt, zkusím se dostat do stanice. Jde někdo se mnou?“

Hrobové ticho. Pak se ozval Mravenec.

,,Asi toho budu litovat, ale myslím, že mluvím za celou Naději, když půjdeme s tebou.“

Přitakali.

,,Já jdu taky,“ řekl Kozák.

Pak už se přidal jen ,,Féďa“ Volkhov a ,,Masomlejnek“ Mlynář. Dost málo.