Kapitola 13

Kapitola 13 - Vzpomínky

Už zase sám, opuštěn, možná navěky možná ne. Zima, temno, něco co má lidi na jídělníčku jako zákusek. Klaustrofobie, nebo alespoň její menší podoba. Světlo v tomto světě neexistuje. Jediné světlo je těch posledních pár aumulátorů, které jsou v pistoli. Nemůže je použít, mohly by se odrazit a poranit mu důležité orgány. O kom se mluví. O někom, kdo se snaží přežít. O někom, pro kterého je naděje jen prázdný pojem, který je hodně daleko. O spravedlnosti se zde nedá ani mluvit. Za chlapíkem se ozvaly výkřiky nějaké potvory. V ůzké ventilační šachtě se dá otočit docela těžko, proto se jen převalil na záda a vystřelil do žlutě žhnoucích hrůzných očí. Potvora se otřepala a se škodolibým smíchem připomínající staré hyeny utekla pryč. Nebo to nebyl smích ale křik? Muž cítil mírné uspokojení. Konečně nedá svou kůži jen tak lacino. Vždyť on je Kent Maxwell, a má ještě spoustu práce. Náhle se pod ním šachta propadla. Spadl rovnou na zem. Kolem bylo několik mutantů. Výběhl k nejbližším dveřím. Okamžitě je za sebou zavřel a zablokoval. Byl to sklad na smetáky. Alespoň tu byl v bezpečí. Jak tohle všechno začalo? Kent si začal přemítat co se stalo.

***

Našel deníček, měl mírné deja vu. Bolela ho hlava. Jupiterská základna byla ometena spoustou tajemství. Chtěl se vrátit ke svému Goliathovi ale když otevřel dveře do hangáru byla tam úplně jiná místnost a byla plná těhle mutantů, kteří se ho rozhodli ochutnat. Vypálil do nich pár ran a dal se na útěk, deníček svého ,,otce" vzal samozřejmě sebou. Pak vběhl do nějakých laboratoří, kde našel spousty papírů a něco s názvem dokumentace. Je to však zamknuté nějakým kódem. Takže si ji jen dal do kapsy a opět utíkal. Pak se mu přímo před nosem zavřeli dveře. Mutanty ubil zbytky nějakého nástroje a zamířil si to rovnou do šachty. Doufal, že je ta ventilace dost úzká aby se tam ty potvory nevešly. Chyba zkombinovaná mylnou představou může člověka v nouzi snadno zabít. Jaká škoda. Pak se dostal sem. Probudil se ze vzpomínek a uvědomil si spásnou myšlenku. Vždyť má deníček, třeba v něm něco bude..