Kapitola 25

Kapitola 25 – Rozpor

Cesta probíhala celkem klidně. Tedy jestli se dá hodnotit klidně Kouskovačovo rádio, které dunilo metalovými nahrávkami. Kdyby nebyl vesmír jen pusté vakuum, určitě by zvuky došli až na druhý konec Mléčné dráhy. Kenta to trochu vytáčelo, ale nedokázal vzdorovat, protože oproti němu se cítil jako nicka. Pak si vzpomněl, že v deníku od jeho táty je ještě spousta informací, které si nepřečetl. Narazil na informace o tajuplné firmě VRU.

VRU, celým názvem Venus Resource Unlimited.

O této firmě je jen minimum informací. Veškeré zdroje jsou pečlivě hlídány jejich pohraničníky a pouze několik malých zpráv se nám podařilo zjistit.

Státní zřízení: Království

Doplňující informace ke státnímu zřízení: Království VRU vládne královna, která má podle našich informátorů nadlidské schopnosti, nebo alespoň nějaké implantáty, které posilují její možnosti. Veškerá populace Království VRU včetně jejich pilotů královnu uctívá jako nejvyšší božskou bytost a jakékoliv provinění vůči ní nebo jejímu rozhodnutí je tvrdě a nekompromisně trestáno.

Měna: Kredity + Uridium (Sjednocené platidlo 5 hlavních firem)

Datum založení: Neznámé

Stručná historie: Neznámá

Vládní Elita: Královna, ostatní neznámé

Počet lodí: Neznámé

Síla armády: Neznámá

Podmaněné národy: Neznámé

Nepřátelé: EIC, MMO, JSF, JMI, další neznámé

,,Kente, sakra. Přestaň si číst a mrkni na to.“

,,Co je tam?“

,,To nevidíš? To je Devolarián. Pojď smlsnem si na něm.“

,,Hele, neměli bychom si to trochu promyslet? Co kdyby si přived kámoše a sejmuli nás?“

,,Jsi vadnej? Budou chechtáky kámo. A jestli ho nechceš ty, já si ho dám sám.“

,,Fajn, budu tady opodál.“

,,Vole.“

Kouskovač aktivoval všechny systémy a vyrazil na osamoceného a zřejmě i poškozeného Devolaria. Cíl to byl snadný. Vypálili po sobě jen pár ran. Vítěz byl jasný ještě před bojem. Goliath jenom přiletěl k troskám a absorboval náklad a odeslal meziprostorovou zprávu na velitelství EIC na Zemi. Okamžitě mu byla na konto připsána kreditová odměna a i menší bonus v Uridiu.

,,Mohls taky něco dostat. Já tě věčně financovat nebudu.“

,,No jo, tak až příště někoho potkáme tak je můj. Ok?“

,,Ok.“

Letěli dál. Konečně dorazili k planetě islamistů. Ihned zapnuli maskování a pomalu doletěli k planetě. Udržovali radiový klid, aby je nikdo nespozoroval.

Přistáli uprostřed pouště a své lodě si pečlivě zamaskovali.

,,Bude to pak těžký start. Písek by nám zadřel motory. Takže žádné blbosti jasný?“

,,Jo jasně.“

Přešli pár dun a už Kent nemohl. Kouskovač si vesele vykračoval dál a chyběl jen kousek od toho, aby si pískal tu melodii, kterou před tím poslouchal. Kent byl rád, že vůbec šlapal.

,,Člověče, jakej ty jseš ročník, mladej?“ zeptal se Kouskovač po chvíli.

,,3180. Jubilejní datum.“

,,Aha, takže jsi venku sotva dva roky. Nechce se mi věřit, že tak důležitý úkol svěřili zrovna tobě.“

,,Mě ho nikdo nesvěřil. Já jen získal plány a jsem jediný, který o nich něco ví.“

,,A kde ty plány máš?“

,,Zálohu mám v lodi. Pravé plány mám schované na dobrém místě.“

Ihned jak to řekl, se zarazil. Neměl mu to říkat. Teď Kouskovač vytáhne laserovku, zastřelí mě a plány si v pohodě sebere a to téměř bez starostí.

,,Přemýšlím, jestli tě tu nemám zastřelit, vzít ty plány a zdrhnout.“

Kent měl na obličeji výraz, který značí – A teď jsem v prdeli.

,,Ale asi z toho nic nebude. Hold jsem dobrosrdečný a když můžu tak pomůžu. Nebo né?“ řekl a udělal sarkastický úsměv. Kentovi to moc nálady nepřidalo.