Kapitola 5
Kapitola 5 – Plán
Válka se nepříjemně protahovala. Princezna Celestie a i Canterlotská veřejnost vyžadovala rychlý konec. To nepříjemně ovlivňovalo všechny ostatní plány. Nelze počítat s dlouhodobým financováním a i zásoby se nepříjemně tenčily. Equestrie je vyčerpaná a už zdaleka není taková hojnost jako dřív. Nějakou dobu ještě můžeme bojovat, ale čím déle budeme bojovat, tím horší budou následky potom.
Daniel Frold vše prodiskutovával s ostatními generály a dalšími důstojníky. Neuškodilo se občas zeptat na důležité otázky těch, kterých se to opravdu bude týkat. Dal tedy svým generálům rozkaz zjistit více informací od řadových vojáků.
Grey Taila nenapadlo nic lepšího, než jít zpátky do svého stanu. Twillight byla pořád tam.
„Jak ti to dopadlo?“ zeptala se ho se zájmem na tváři.
Sedl si k ní, objal jí a začal mluvit.
„Tvůj bratr na mě žaloval. Mám najít nějakou republikánku a pak mě nejspíš pošlou do Canterlotu.“
Twillight nespokojeně kývla.
„Blbost, vždyť ty jsi jejich nejlepší válečník.“
Povzdechl si.
„Obávám se, že ne. Existuje mnoho lepších. Například Warfighter.“
„A ten by ti nepomohl?“
Grey Tail zavrtěl hlavou.
„To je blbost. Ten když jí najde, tak jí rovnou zabije.“
Twillight se zamyslela.
„No, pokud by ti to nevadilo. Mohla bych ti pomoci já. Znám jedno zajímavé kouzlo, které dokáže zjistit informace z jakéhokoliv poníka. Stačí, pokud přišel do styku s někým, kdo tu informaci zná, byť si jí třeba nepamatuje.“
„Takže mám jít třeba za Danielem Froldem?“
„No, spíš za někým jiným. Projdi se třeba po táboře a vrať se sem ke mně.“
Grey Tail jí políbil na tvář a pak vyšel ven ze stanu. Nevěděl kam jít jako první. Nejprve šel do zbrojnice, kde se potkal s kovářem a dalšími vojáky. Bavili se o všem možném i nemožném a dokonce si dali i přátelskou páku. Kováři pak předal výzbroj a nechal si jí překovat. Je třeba se o své věci starat, i když patrně mu budou sebrány, až bude poslán do Canterlotu. Hned poté dorazil do hospody. Respektive to byla jídelna, která měla s sebou velké zásoby cidru a moštu. Byl tam právě Warfighter který nasával. Z kapsy u vesty, kterou nosívá, když není v bitvě, vyčuhoval kus chleba a jablko. Grey Tail přišel, opřel se o lavici vedle a dal se s ním do řeči.
„Někomu neseš jídlo?“
Warfighter se na něj otočil. Dlouze se napil moštu.
„Večer mívám hlad.“
Grey Tail na něj mrkl.
„Dnes byla velká bitva a obávám se, že válka ještě dlouho neskončí. Posilni se a odpočiň si, jak jen můžeš.“
Jenom něco pozitivně zamručel a dál se věnoval svému cidru. Grey Tail si ještě povídal se všemi možnými poníky o všem možném. Pak přišel zpět za Twillight. Ta už byla nachystaná. Měla drobnou aparaturu a čekala jen na něj.
„Trochu tě prozkoumám svým rohem, ale pak bude vše v pořádku.“
Grey Tail se zasmál.
„Já ti věřím.“
Twillight zasvítila svým rohem a dotkla se Grey Taila. Chvíli nechala proudit tok informací a pak skončila.
„Mám to.“
Bílý pegas se divil.
„To bylo všechno?“
Twillight na něj mrkla.
„Měla jsem to připravené předem.“
„Tak povídej.“
Nadechla se, sedla si a pak začala.
„Byl to Warfighter.“
Kdyby Grey Tail něco pil, vyprskl by to ven. Kdyby něco jedl, vdechl by kus sousta a začal se dusit. Takhle jenom přestal dýchat. Nechal si zopakovat poslední větu a když zjistil, že se nepřeslechl, tak si sedl a žádal svojí milenku o další radu.
„Co mám teď udělat?“
Twillight přišla k němu, konejšivě ho objala a pak řekla:
„Udělej, co ti říká tvoje srdce.“
Grey Tail na ní chtěl zprvu křičet o tom, jak jsou její rady zbytečné a on teď přijde o to, co dlouho budoval, ale nedokázal se na ní zlobit. Přikývl jí a šel do hlavního stanu Daniela Frolda. Ten zprvu nechtěl nikoho pustit dovnitř, ale nakonec to vyřešil jinak. Přišel ven před stan v županu a čerstvě umytý. Greyovi zprvu proniklo hlavou, že ta důstojnická svině tam má koupelnu, zatímco jiní se válí v bahně, ale pak mu došlo, že je to snad ten nejsilnější kouzelník, jakého kdy viděl. Patrně si dovolil vyplýtvat trochu síly na osobní hygienu. Buď to byl blázen, nejlepší kouzelník v Equestrii nebo obojí.
„Chcete mi něco?!“ řekl naštvaným, nesympatickým hlasem, který řekl, co měl, ale nebyl zbytečně hlasitý.
Grey Tail si před ním připadal neskutečně malý. Nevěděl, jestli to bylo jeho úspěchy, tíhou okamžiku nebo magií, která zde byla cítit. Nasucho polkl a začal mluvit.
„Chci se nechat přeložit dobrovolně do Canterlotu.“
Daniel Frold zprvu nechápal, ale nakonec mu to došlo.
„Aha, to jste vy. Pan Playpony. A co vás přivedlo k tomuto názoru? Nesplnil jste snad úkol, který jsem vám zadal?“
Z Danielova hlasu byla cítit velká agrese. Nesnášel poníky, kteří neplní své úkoly. V koutku tváře se mu objevil zlovolný úsměv. Nečekal na Grey Tailovu odpověď.
„Pojďte na chvíli dovnitř.“
Neochotně ale stále dobrovolně šel za ním. Závěsy stanu se za ním zatáhly a on tu byl sám. Poslední kontakt s okolím vně stan byl ztracen. Je mu odevzdán na milost a nemilost. Pak si všiml, že kromě něho a Daniela tu je ještě někdo. Rarity.
„Rarity?“
Zmiňovaná klisna, která byla značně unavená avšak zcela spokojená, umytá a navoněná, neochotně zvedla víčka očí, překulila se na druhý objekt a podívala se, kdo jí to ruší.
„Ach, to jsi ty. Pracovní povinnosti?“
Přikývl.
„Dá se to tak nazvat.“
Jejich krátký rozhovor přerušil Daniel Frold, který župan nahradil oblekem. Na stůl hodil nějaké listiny a sedl si.
„Takže začneme. Koho všeho jste se ptal?“
Grey Tail chtěl zatajit pomoc od Twillight, ale nakonec vše prozradil. Daniel Frold přišel ke Grey Tailovi, dotknul se ho rohem, který temně zazářil. Pegasovi zbělely oči, z úst mu začalo téct pár slin a z nosu a uší tekla krev. Pak padl na zem a těžce oddechoval. Daniel se dozvěděl vše, co potřeboval.
„Vaše přeložení bylo schváleno, majore Grey Taile.“
Rarity trochu pískla, ale pak s přehrávaným klidem zeptala.
„Ty mu necháš hodnost?“
„Ano.“
Daniel Frold otevřel magií závěsy stanu a křikl na stráže.
„Odneste ho s jeho věcmi do transportu do Canterlotu a ať sem okamžitě nakluše Shining Armor s jeho sestrou.“
Lehl si k Rarity, která se k němu začala lísat. Nechal se. Vždyť ta klisna ví, co má rád a on teď nějaké rozptýlení potřeboval.
***
White Wind byl zrovna u generála Antarxase. Vysvětlovala svému chráněnci plán na útok. Bylo mu líto, že předchozí plán nevyšel, ale nedalo se nic dělat. Bylo třeba pokračovat dál. Plánovala se dlouhá opotřebovávací taktika, což se nelíbilo útočně založeným generálům, části vojska a dokonce ani princezně Luně. Chtěla vše ukončit, co nejdřív. Nesnášela utrpení, stejně jako její sestra. Často jí nešlo na mozek, proč obě strany bojují, když jejich vládkyně touží po míru. Něco se jí na tom nezdálo a možná proto bojovala tak naplno.
„Rozmístíme tedy hlídky sem, sem a sem,“ generál ukazoval na mapě.
„Také je důležité pořádně motivovat jednorožce. Při poslední bitvě jsme málem prohráli, protože nedokázali držet pozice a magickou ochranu brány.“
Ozvalo se zavrzání dveří. Dovnitř přiletěla Rainbow Dash.
„Strach nakazil jejich srdce, vážení. Byla jsem se kouknout na stav armády a je katastrofální. Pokud se to nezlepší, můžeme čekat porážku již v dalším útoku.“
Princezna Luna se podívala na svou známou.
„Co navrhuješ?“
Rainbow Dash se nadechla.
„Zaměřit se na jejich hrdiny, poníky, kteří vynikají nad ostatními. Jeden se jmenuje Warfighter, pak možná ten jejich velitel, ale ten je na nás příliš silný.“
„O něj se postarám já,“ řekla princezna Luna.
Generál zasáhl do rozhovoru.
„Má paní, bylo by to příliš velké riziko. Zásadně proti tomu protestuji. Viděl jsem Daniela Frolda v boji, zdá se, že je i silnější než vy. Mohl by vás porazit a pokud se tak stane, jsme všichni ztraceni.“
Princezna se na něj nelibě podívala.
„Silnější?“
„Obávám se, že ano. Někteří říkají, že na jeho pokyn se hýbou hory. Osobně tomu nevěřím, ale skutečnost, že je zde déle než tisíc let může napovídat.“
Luna rezignovala.
„Dobře, jak tedy mám pomoci?“
„Stačí, když budete uvnitř hradu a v případě nutnosti všechny povzbudíte Královským Canterlotským hlasem.“
Vládkyni opustil elán a jen apaticky přikývla.
„Dobře.“
Plán byl dokončen.
***
Twillight Sparkle přišla k stanu Daniela Frolda, kde viděla Shining Armora, svého bratra.
„Ty jsi tu taky?“
Shining Armor jí jen odbyl.
„Promluvíme si později.“
Stráž jim odhrnula závěsy a pustila je dovnitř. Daniel Frold stál před zrcadlem a nechával si oblékat nový zlatý pancíř, tentokrát lépe zdobený, ale dělaný tak, aby nepřekážel boji. Nandavala ho na něj Rarity. Jakmile spatřila Twillight, přestala.
„Twillight, drahoušku, ty jsi tu taky?“ ptala se udiveně.
Daniel Frold se na ní otočil a zavrčel.
„Neřekl jsem ti, abys skončila.“
Nechal je bez jediného slova čekat půl hodiny, než byl správně oblečen a spokojený s tím jak vypadá. Chvíli se shlížel v zrcadle a pak propustil Rarity, která padla na jeho pohovku, poměrně vyčerpaná.
„Takže začneme.“
Twillight a Shining Armor se na sebe podívali a čekali, co se bude dít.
„Jsem s vámi oběma velice nespokojen. Za prvé, civilisté zde nemají co dělat. Za druhé, Shining Armore, vaše péče o vaší sestru, kterou na jednu stranu schvaluji, vám brání v efektivním plnění vašich pracovních povinností a zbytečně vás rozptyluje.“
„Pane já…“
Daniel ho okřikl.
„Mlčte. Nedám vám den na vyřešení, nedám vám ani hodinu. Twillight Sparkle okamžitě pocestuje zpět do Canterlotu. Vy se připravte. Za hodinu osobně povedu útok na nepřátelské pozice a vás chci vidět v první linii.“
„Pane prosím, nechte Shining Armora, je to všechno má vina a …“
„Může vás uklidnit, že pojedete ve stejném transportu jako váš milenec.“
V Twillight hrklo a pomalu jí docházelo, co to znamená.
„Pane dovolte…“ pokusil se mluvit kapitán Canterlotských stráží.
„Mlčte. Přeložení Grey Taila do Canterlotu jste žádal vy osobně. Vyhověl jsem vaší žádosti, teď zmizte a začněte se připravovat do bitvy.“
Twillight se ještě pozdravila s Rarity a pak odešla i se svým bratrem ven.
„Bratře promiň já.“
„Nech mě,“ odbyl jí.
„Možná by sis mohl uvědomit, že já už jsem dospělá. Už nepotřebuju tolik tvou ochranu, rozumíš? Tvá sestřička má taky city,“ vyprskla na něj se slzami v očích a utekla pryč za Grey Tailem.
„Twilley já…..Ale k čertu,“ odfrkl si. Odešel do svého stanu, kde chvíli nadával, ale pak se uklidnil a začal se připravovat na boj.