Kapitola 4

Kapitola 4 - Vztah

     Warfighter se po bitvě probudil jako první. Stále ležel vedle vozu kousek od Dragon Rose, která byla vedle něj. Podíval se kolem, jestli je někdo pozoruje, a když se ujistil, že tu jsou jen sami dva, vzal plachtu z vozu, zabalil do ní bílou pegasici, dal si jí na záda a běžel do svého stanu. Měl ho sám pro sebe, ne proto, že by měl výhody jako důstojník, ale protože v noci ukrutně chrápal a jeho spolubojovníci byli druhý den nevyspalí. A taky někdo rozšířil lež, že mlátí ze spaní a dostat ránu od jednoho z největších siláků v celé armádě Solárního Impéria se nechce ani těm největším odvážlivcům.

     Do stanu ještě nedorazil zápach bitvy. Ovanul je čerstvý vzduch. Warfighter zavřel závěs a uložil Dragon Rose na matraci. Sundal z ní plachtu a díval se na její obličej. Měla ho plný podlitin a z úst jí teklo trochu krve. Vzal šátek a otřel jí ústa. Pak ho namočil ve vodě a snažil se jí trochu osvěžovat. Nevyhnul se tomu, že jí párkrát pohladil po tváři a šíji.

     Dragon Rose se probudila, pomalu otevřela oči, a když uviděla Warfightera vyjekla. V mžiku jí zavřel pusu přiloženým kopytem.

„ŠŠŠŠ, tiše, já ti neublížím.“

     Bylo to komické, jeden z největších drsňáků celé armády, který pomalu chroupe ořechy v celku, teď konejší bílou pegasici jakoby byla pouze vystrašeným hříbátkem, které prvně v noci přeběhlo dvorek farmy bez svítilny. Dragon Rose mumlala přes Warfighterovo kopyto a snažila se mu vysmeknout, ale jeho stisk byl pevný.

„Jsi krásná,“ řekl tím nejklidnějším a nejjemnějším hlasem, co mohl. Dragon Rose to na chvíli paralyzovalo, ale pak pokračovala v pokusech o útěk. Pegas napnul svá křídla a odhrnul jí černofialovou ofinu, která jí trochu zakrývala obličej. Teď měl plný výhled na její krásné oči, které byly úplně jiné, než u běžných poníků. Její zornice byla bílá a duhovka měla jen dvě barvy a ne tři. Žlutá a světlejší žlutá.

„Máš úžasné oči?“

      Wafighter povolil, pegasice se vysmekla a snažila se utéct pryč, ale u východu ze stanu se zastavila. Otočila se a zeptala se:  „Myslel jsi to vážně?

      Pegas jí ani nepronásledoval, neotočil se a řekl: „Smrtelně.“

Dragon Rose se vrátila, sedla si naproti němu a oznámila: „To jsou ta nejkrásnější slova, jaká jsem kdy slyšela.“

      Oba se do sebe zahleděli a vzdálenost mezi nimi se zmenšovala. Jejich ústa se dotkla a jazyky propletly. Oba zažili pocit, jaký nikdy před tím nepoznali. Láska.

     Grey Tail přišel do stanu Shining Armora.

„Pane Plukovníku, Major Grey Tail se hlásí.“

     Shining Armor si odplivl do hliněné vázy vedle stolu. Plivátko.

„Chtěl jsem ti říct dvě věci.“

     Přišel až ke Grey Tailovi a nečekaně ho chytil pod krkem. Grey Tail se nebránil.

„Nesnáším takovéhle parchanty jako jseš ty, ale vypadá to, že tě Twillight opravdu miluje a s tím já nic neudělám, takže jestli ji zlomíš srdce, nebo kvůli tobě bude nešťastná, zabiju tě. Natvrdo.“

     Pustil Grey Taila, který spadl na zem.

„A ta druhá? Zeptal se otřeseně.“

     Shining Armor si vzal jablko, svým rohem ho zformoval do tvaru poníka, který se podobal Grey Tailovi, s chutí mu ukousl hlavu a dal si záležet, aby to pegas viděl.

„I přes mé naléhání je Twillight tady, patrně na tebe čeká ve stanu, nebo je někde v táboře.“

„Snad nepřijela, během té bitvy.“

„Ne, když viděla, že se tu bojuje, tak se schovala v lese. Změnila se, dřív by se vrhla do boje, ale asi má své důvody.“ Podíval se na pegase a řekl: „Na co čekáš?“

     Grey Tail opustil stan a utekl do toho svého. Když doslova vlétl dovnitř, uviděl na své posteli fialového jednorožce.

„Twillight?

     Lekla se, hlasitě vzdechla a otočila hlavu na Grey Taila.

„Greyi…“ ulevilo se jí.

     Oba k sobě přiběhli a objali se.

„Co tu děláš?“

„Já,…, jela jsem tě navštívit, ale viděla jsem, jak vás napadli, skryla jsem se v lese.“

„Ach, díky Celestii, nestalo se ti nic?“

     Twillight si oddychla.

„Jsi vždycky tak starostlivý. Ne, jsem v pořádku. A co ty? Nestalo se ti nic? Tak to je dobře. Co tu dělám? Já tě přišla navštívit, po celém Canterlotu se povídá, že vyhráváme a zrádci už budou brzy poraženi. Ano, viděla jsem, že zprávy nejspíš klamou.“

„Twillight, ššš,“ utišil jí. Ještě víc jí objal a pak jí zašeptal do ouška, které cuklo a napjalo se, aby uslyšelo co nejzřetelněji následující slova. „Rainbow Dash, je s nimi.“

     Twillight Sparkle se od něj odtrhla a chodila po stanu.

„To nemůže být pravda, vždyť slíbila,…,mně slíbila. Proč?“ rozplakala se. Grey Tail k ní přišel, pevně jí objal a hladil po zádech a po ramenou. Ona se mu vyplakala do ramene a snažila se utišit ten nával melancholie a smutku.

     Ve stanu se objevil Shining Armor, uviděl Twillight jak pláče, nasupil se a řekl:

„Majore, za pět minut vás očekávám ve svém stanu.“ Kdyby stany měli nějaké dveře, určitě by s nimi prásknul tak, že by je vyvrátil z pantů.

„Musím za ním,“ řekl Grey Tail.

     Jeho družka si utřela slzy.

„Nechoď, půjdu já.“

     Než stačil cokoliv říct, tak mu zmizela. Lehl si na svou postel a dal svým svalům odpočinek. Jeho mozek ale pracoval dál. Pak si jen pro sebe řekl:

„Kdybych neměl pro co žít, dávno bych už svůj život ukončil.“

     Daniel Frold potěšeně sledoval, jak se White Wind otáčí v nepříjemných grimasách. Po nějaké době Princezna Celestie přestala.

„Hotovo,“ řekla.

„Výtečně,“ hlesl Daniel. „Co s ním uděláme?“
„Smrt?“

„Mám pro něj lepší využití. Pošleme ho zpátky k jeho jednotce, nebude si pamatovat co se dělo a až ho budeme opět potřebovat, bude snadné ho ovládnout.“

     Oba dva se na sebe usmáli. Danielovi se zableskl roh a White Wind se vzápětí objevil v lese. Přímo vedle hradu Nové Lunární republiky. Čirou náhodou se tam zrovna procházel Sparks.

„Pane?!“ vykřikl a běžel k němu. White Wind byl otřesený ale kývl mu na pozdrav.

„Musím okamžitě do hradu.“

     Sparks ho vzal na záda a odletěl s ním.

***

     Grey Tail byl povolán k Danielu Froldovi. Stále byl znepokojený ze situace s Shining Armorem, ale osobní vztahy nyní museli stranou. Jaké bylo jeho překvapení, když viděl, že vedle Daniela je i on.

„Přejete si?“ zeptal se jich.

„Plukovník Shining Armor mi řekl o vašem vztahu s jeho sestrou.“

„Já...“

„Mlčte, nedal jsem vám slovo. Já nebudu řešit, kdo se kde s kým pomiluje, pokud bude v boji podávat dobré výkony. Abyste dokázal svou čest, splníte pro mě jeden úkol. Přivedete tu pegasici z Nové Lunární republiky. Tu s kosou.“

„Dragon Rose,“ řekl Shining Armor.

„Ano, tu.“

„Ale já,…“

„Máte na to jeden den. Pak budete degradován a poslán do Canterlotu.“

     Grey Tail nevěděl, co udělat jiného než zasalutovat a odejít. Smutně přišel do svého stanu. Na jeho pohovce spala Twillight, která asi byla z celého dnešního dne vyčerpaná. Venku se začínalo stmívat. Pokud nechce přijít o hodnost, postavení a hlavně o čest a Twillight, bude muset úkol splnit. Vzal si svojí výzbroj, potichu, aby svou družku nevzbudil a vyšel ven.

     Daniel Frold také vyšel ze svého stanu. Šel zjistit jak vše dopadlo s ostatními zajatci, jaké jsou skutečné ztráty a podobně. Stačilo mu pouze dotknout se epicentra bitvy, což bylo přímo v táboře a chvíli zasvítil svýma očima a rohem. Do mozku mu začaly proudit vědomosti z matky země a on se přesně dozvěděl, kolik poníků dnes bylo nuceno prolít krev. Bohužel, Solární Impérium utrpělo porážku. Tedy, alespoň početně, neboť zemřelo jedna a půl krát více imperiálů než republikánů.
Ještě chvíli přemýšlel a pak se vydal zpět do svého stanu. Na jeho pohovce, ale ležela Rarity, která měla poměrně hezké zdobené šaty.

„Nevzpomínám si, že bych ti dovolil ležet na mé pohovce.“

     Rarity se na pohovce uvelebila ještě víc, líně se protáhla a její bílá kůže dávala svému okolí pocit lehkosti.

„Chceš mě snad vyhodit?“ zeptala se skoro drze.

„Ne, pokud mě pustíš k sobě, byla těžká bitva, potřebuji odpočívat a nabrat síly.“

     Posunula se, aby měl Daniel dost pohodlí. Začala ho hladit po hřívě a pak i po tváři.

„Canterlot je bez tebe tak prázdný…“ řekla mu tiše.

„Kdybych nebyl tady, tak žádný Canterlot nebude,“ odbyl jí. Hladit se ale nechal dál.

     Rarity se o něj opřela hlavou.

„Dřív bylo všechno jednodušší. Stačilo mi šít šaty a o plesech v Canterlotu jen snít.“

„Pak jsi našla mě.“

     Vydala spokojený dlouhý vzdech.

„Tehdy jsi mi ukázal svět šlechty a mně se v něm tuze zalíbilo. S tebou po boku se mi plnily všechny moje sny.“

     Daniel přece jen dostal náladu na trochu mazlení a možná i něčeho dalšího. Začal jí hladit po zádech.

„Spokojenost byla na obou stranách.“

     Rarity se nechala hladit na všech partiích a to i těch dost intimních a hlavně na bříšku, které měl vždy tak krásně hebké a jemné. Dělalo jí to dobře.

„Co říkáš na takovou malou vojenskou rychlovku?“ nadhodil jí Daniel.

„Pouze v případě, že jich bude víc a nebude nás nikdo rušit.“

     Daniel se lišácky zasmál.

„Jsi nějaká hladová. A neboj, rušit nás tu nikdo nebude. Pokud by se tu náhodou někdo objevil, tak z něj stáhnu kůži za živa a to nikdo neriskne.“

     Rarity byla touto větou uspokojená. Má ráda, pokud je trochu víc, než ostatní. A to se jí dařilo především s Danielem. Nejspíš bude něco pravdy na tom, že je nejmocnějším poníkem v Equestrii. A vybral si zrovna jí. Byla tak natěšená a slovně připravená, že vylezla z pohovky a opřela se mu o stůl. Odevzdaně nastavila své zadní partie a byla připravena. Přišel až k ní, začal jí dýchat a líbat na krk a kopytama jí stále hladil po bocích a hřívě. Vložil se do ní plnou silou, až se Rarity trochu zajíkla. Vkládal do ní hodně energie.

„Mám si tě vychutnat, ty jedna zkažená snobská manekýnko?“

     Podívala se na něj jako na boha. V tvářích byla celá červená a bylo vidět, že na takový nával vášně nebyla připravená.

„Áháhááánooo,“ vyjekla ze sebe.

     Danielův roh začal zářit. Vylezlo z něj pár magických chapadel, tvořených modrobílou jiskřivou mlhou a začaly dráždit Rarity na různých místech. Většinou na jejích citlivých partiích, bříšku, kopytech, lýtkách a na tvářích. Daniel si řekl, že dnes už víc čísel nebude. Zřídil jí dokonale.

     White Wind se procházel po temných zákoutích hradu Nové Lunární Republiky. Náhodou potkal Rainbow Dash. Nevěděl co na, říct, ale rozhodl se, že už má dost přetvařování.
„Ahoj, RD.“

„Éh, ahoj.“

„Mohl bych s tebou mluvit?“

„No, povídej.“

„Já už mám dost přetvařování RD. Já tě zbožňuju, miluju tě a dal bych za tebe život.“

     Rainbow Dash zprvu nechápala.

„Co?“

„Miluju tě, Rainbow Dash, miluju, jak ležíš v mracích, jak se směješ, nebo jak jsi pořád tak skvěle nad věcí.“

„Víš, White Winde, je to od tebe strašně milé, ale já s tebou nemohu být.“

„Pproč?“ zeptal se zdrceně.

     Modrá pegasice si odfrkla a pak ho objala.

„Zbožňuješ mě za to, jaká jsem in a volná. Jenomže,  kdybych byla s tebou, tak už bych volná nebyla, víš?“ snažila se mu vše vysvětlit. Vždyť on se může každou chvíli rozbrečet.

„Ale, já tě, … , tolik,… miluju.“

     Povzdechla si.

„Přiznám se, já tě mám taky ráda, ale já se prostě nedokážu s někým svázat, dokonce ani s tebou. Ale pokud bys chtěl, zůstaneme dobrými kamarády. Co ty na to? Budeš můj malý bráška. Pamatuj, že z bílé se dá vytvořit krásná duha a naopak. Budeme se doplňovat,“ podívala se mu do obličeje a mrkla.

„Já,…,já. Takhle jsem si to nepředstavoval.“

     Rainbow Dash nenapadlo nic lepšího, než ho políbit. Udělala to, bylo to dlouhé, ale také to byla konečná stanice. Umlčela White Winda a pak odletěla svou velkou rychlostí pryč. V mžiku tam byl White Wind sám a omámen z toho nepopsatelného zážitku, který přehlušil okolnosti před tím.