Kapitola 12

Kapitola 12 – Černá děrovatá

                Dvě changelingské stráže popadli Pegasa a hodili ho před svou královnu. Byl zmlácený, potrhaný a vyčerpaný, ale žil. Královna si přečetla dopis, který byl poslíčkovi zabaven, a byla vzteky bez sebe. Z nějakého důvodu se ale stále nemohla rozhodnout, co udělat s tím poníkem a jestli ho má zabít nebo nechat žít. Znovu otevřela dopis a pozorně četla jeho řádky, dokud ho nezmuchlala a nehodila ho poslíčkovi ke kopytům.

„Za normálních okolností bych tě za takovou drzost nechala stáhnout z kůže zaživa! Tato doba ale vyžaduje neobvyklé řešení a tudíž mi nezbývá než na tuto nabídku kývnout.“

                Několik changelingů začalo neklidně přešlapovat.

„Můžeme mu alespoň vytrhnout křídla, královno. Už je nebude potřebovat.“

                Královna Chrysalis neodpověděla a její služebníci čekali na rozkaz, bez kterého si nic nedovolili. Chvíli si ho prohlížela svýma hmyzíma očima. Grey Tail neviděl rád tenhle pohled nahánějící hrůzu a ještě víc ho znepokojovala okolní krvežíznivost. Už dávno se rozloučil se životem, ale neodpustil si upínat se k těm posledním stéblům naděje.

„Nechte ho tak, jak je. Už je zřízen dost. Ačkoliv vypadá velice chutně,“ po poslední větě se demonstrativně olízla.

                Ještě naposledy ho sjela svým přísným pohledem a pak sdělila odpověď:

„Vyřiď, že dohoda platí. Připojíme se k vám, ale stejně tak doufáme, že i vy splníte svou část.“

                Grey Tailovi nepříslušelo znát, co je poníkovská část dohody. Proto jen bolestně přikývl a s ještě větší bolestí se vydal zpět do Canterlotu.

                Královna se přesunula k oknu. Bylo to zvláštní, dřív zde na stejném místě stála a snila Princezna Luna a nyní tu stojí ona, královna největšího changelingského hnízda. Přemýšlela o svém rozhodnutí. Je to až příliš výhodné pro její ne moc příjemnou situaci. Sice dokázali zvítězit a rozvrátit obě armády, ale počet zajatců nedosáhl potřebného počtu. Těžko vytáhne dostatek potravy z těch několika chudáků, kteří už skoro nemají co ztratit. Jsou bezcenní.

                Proto se rozhodla, že je vymění za určitou úplatu. Na oplátku musí spojit své síly s dosavadními nepřáteli, ale dosáhne, čeho bude chtít. A to je to, co se počítá.

***

„To tě opravdu pustili?“ zeptala se nevěřícně Twilight Sparkle.

„Nejspíš jim nic jiného nezbylo. Ale řeknu ti, myslel jsem, že mám život na krajíčku.“

                Twilight se k němu přitiskla, i když velice opatrně, kvůli svému rostoucímu bříšku. Za pár týdnů bude miminko na světě a bříško už taky podle toho vypadá.

„Nedokážu si ani představit, co bych bez tebe dělala.“

„To já taky ne, zlatíčko,“ řekl a objal ji. „Už jsi něco jedla?“ dodal poté.

                Twilight přikývla.

„Ano, armáda s sebou přivezla část zásob z tábora, takže je zase co jíst. Sice toho pořád není dost, ale už je to lepší.“

„Třeba se věci konečně zlepší,“ zkusil jí dát naději.

„Nebo se naopak všechno zkazí,“ zesmutněla.

                Grey Tail ji objal silněji.

„Nemysli na to drahá. Jsem tu s tebou a nedopustím, aby se tobě nebo tomu malému cokoliv stalo.“

„Už se na tebe moc těší. Podívej se, už kope nožičkama.“

                Pegas se usmál a sklonil.

„Mohu?“

„Kdykoliv.“

                Přitiskl tvář na bříško a pohladil ho kopýtkem.

„Máš pravdu, je tam…moje děťátko.“

***

                Nastal jeden z dalších Danielových záchvatů vzteku. Tentokrát házel porcelánovým nádobím.

„Proč se tohle dozvídám až jako poslední!“

                Bylo to spíš konstatování než otázka. Rarity se kryla za gaučem a doufala, že nezačne házet taky po ní. Házel zatím jen na zeď.

„Já…nevěděla jsem…že tě to bude…zajímat.“

                Sjel ji přísným pohledem, takže okamžitě ztichla a ještě víc se skryla.

„Moc dobře víš, co se bude dít a přesto ji vystavíš tak velkému nebezpečí! Jde tu o vše a ty mi prostě řekneš, že sis jakože myslela, že mě to nebude zajímat?!“

„Nenapadlo mě to!“ křikla.

                Další hozený hrnek, další střepy na zdi.

„Takže radši vsadíš její život i život jejího potomka, jen protože nehodláš používat tu svou palici?!“

                Tentokrát byl hozen podšálek. Dopadl naplocho a roztříštil se pavučinovitě.

„Nuže, co tedy? Co s tím uděláš?“

„Pomůžeš mi?“ poprosila ho.

„Ovšem, nevíš si rady, tak jsi s prosíkem u mě. Copak nevidíš, že mám spoustu práce?!“

                Vstala a skočila mu na záda. Zkoušela ho dostat na zem, ale on ji jen setřásl a přirazil k zemi.

Už nekřičel a jen tiše řekl:

„Tak co bude?“

„Nalákám ji sem do hradu, kde ji necháme pár týdnů schovanou. Pak už bude tvůj plán připravený a můžeme začít.“

                Usmál se.

„Tak vidíš, že to jde. To je dobrý nápad.“

                Také se usmála. Sice ještě se slzami v očích, ale už byla z nejhoršího venku.

„Ochráníme ji tak od Chrysalis a ještě to poslouží tvému plánu.“

                Dovolil jí vstát. Dokonce i přestal házet nádobím.

„Jakmile to tu uklidíš, vydej se rovnou za ní. Chci ji mít v hradních katakombách co nejdřív.“

                Než odešla, ještě se k ní natočil a řekl:

„A zařiď, ať je ten její přítelíček nějakou dobu mimo. Nechci, aby nás rušil.“

***

„Jsem tak ráda, žes nás navštívila Rarity. Je příjemné s někým si normálně popovídat a zavzpomínat na staré časy.“

                Rarity zahrála pobavení.

„Ale drahoušku, pro tebe udělám úplně cokoliv. Navíc, už dlouho jsem se za tebou chtěla zastavit a podívat se, jak ti roste bříško.“

                Twilight se zasmála.

„Má se čile k světu. Chceš si ho pohladit?“

„Takovou možností samozřejmě nepohrdnu.“

                Chvíli se obě rozplývaly nad pohyby mladého v bříšku, dokud se nakonec Rarity nezeptala:

„Co na něj říká Grey Tail?“

„Moc se na něj těší a já docela taky.“

                Bílá jednorožka zahrála obavy.

„Opravdu vám nevadí, přivést dítě na svět v této době?“

„Ne, oba všechno zvládneme. Nebude to lehké, ale jsme spolu a to je hlavní.“

„A kde vlastně je?“

„Je vedle v pokoji. Musí si odpočinout, protože má v noci práci.“

„On chodí do práce v noci? To bych nedokázala. I když vlastně, když mě popadla múza, dokázala jsem tvořit celý den i celou noc v kuse.“

                Rarity se zasnila, tentokrát doopravdy.

„Moc mi to chybí.“

„Já vím, ale neměj strach. Třeba se k tomu někdy vrátíš.“

„Budu za to moc ráda a víš co? Připijeme si. Přinesla jsem dobré víno, i když ty asi budeš chtít čaj, viď?“

„Nemáme čaj…“ smutně dodala Twilight.

„Ale prosím tě, o to si nedělej starosti. Vše jsem zařídila.“

                Twilight byla překvapená, ale vše nechala na Rarity. Ta utekla do kuchyně, nalila si víno a připravila i čaj pro svou kamarádku. Fialová jednorožka zůstala v obývacím pokoji, takže měla pro sebe volné pole. Rozhlédla se kolem a přisypala do čaje bílý prášek, přidala ještě trochu cukru a vše zamíchala, tak, aby to nikdo nepoznal. Pak dala šálek a skleničku na tác, který magií přinesla ke stolu. Počkali, než čaj vychladne a mezitím probrali nějaká další témata, například život v Canterlotu, okolní situaci a další zážitky, které se staly od doby, co se viděli naposled.

                Twilight si vzala šálek.

„Vida, už je akorát.“

                Rarity pozvedla skleničku, ťukli si a obě se dlouze napili.

„Je sladký,“ řekla. „Ty jsi měla cukr?“

„Trochu jsem vzala z palácové kuchyně. Nikdo si toho nevšimne, neboj.“

                Twilight se začala motat hlava.

„Víš, Rarity, děkuji ti za návštěvu, ale raději si půjdu lehnout. Nějak mě to všechno zmohlo. Nezlobíš se?“

„Ale jistě drahoušku, neboj. Vůbec se nezlobím.“

                Twilight vstala, ale začala padat a byla by si natloukla nos, kdyby ji Rarity nezastavila magií.

„Teď už jen tvůj manžílek a je to.“

                Rarity opatrně vstoupila do ložnice, kde spal pegas, a spokojeně chrápal. Podívala se kolem a pak vzala polštář, který přitiskla pevně k obličeji. Poté magií vzala lano, které měla připravené v tašce a pořádně ho přivázala k posteli. Grey Tail už se probudil a začal pořádně máchat kolem a zastavit svého vetřelce, ale docházel mu vzduch a nemohl už skoro nic dělat. Jakmile byla Rarity hotová, udržela magií polštář na obličeji, dokud neutekla z ložnice pryč. Pak ho pustila, Grey Tail se konečně mohl nadechnout a bylo hotovo.

                Rarity vzala Twilight na záda a opatrně, aby neporanila dítě a nikdo si ji nevšiml, odklusala do paláce.

***

                Jakmile ji uložili na připravené deky, které nechal Daniel přinést do věznice v podzemí, Rarity zamkla mříž a zeptala se ho.

„Ochráníš ji?“

                Daniel jí neodpověděl. Vyčkával, prohlížel si svou vězeňkyni a přemýšlel, kalkuloval. Pak si uvědomil, že se ho Rarity na něco ptala.

„Co?“

„Jestli ji ochráníš, nechci, aby se jí něco stalo.“

                Daniel si odfrkl.

„Nebudu mít čas a budu hodně na cestách.“

„Ale, kdo tu s ní bude?“ zakňučela.

                Hřebec pokrčil rameny.

„Ty.“

„Já nepojedu s tebou? Zeptala se smutně.“

„Ne, nejenže nepojedeš, já tě tam ani nechci.“

                Rarity hrála ublíženou.

„Ale proč?“

                Tentokrát si Daniel i odplivl. Nesedla mu pachuť podzemí. Toužil být na výsluní.

„Překážela bys a teď jdeme.“

                Když Rarity odcházela, tak ještě zavolala na spící Twilight: „Já se vrátím, jen se neboj.“