Kapitola 3

Kapitola 3 – Jak se baví ostatní

     Velice vážený vědec Crystal Clear, hřebec s šedou popelavou srstí, tmavě šedou hřívou, ožehnutým oblečením a mechanickým pravým zadním kopytem, právě dokončoval poslední pokus, který měl pro tento týden naplánovaný. Příprava mu zabrala celých 126 hodin času, což byl veškerý jeho týdenní čas vyjma spánku. Nedělal nic jiného a skoro ani nejedl. Nebyl na to čas. Jeho mechanické hodiny pomalu odtikávaly půlnoc a on věděl, že si musí pospíšit. Vzal křivuli s červenou tekutinou se slovy, barva není důležitá, a nalil jí na připravenou směs. Sloučenina začala bublat a Crystal Clear zapisoval svou magií nové poznatky. Tekutina bublat přestala, ale pak si to zase rozmyslela a nastoupila do nové akce se spoustou síly. Nejenže kotlík, kde byly obě směsi nalité, začal bublat, ale zdálo se, že se vše kolem začalo roztékat. Kotlík se roztekl a podlaha dole také. Crystal Clear bydlel v malém apartmá v okrajové čtvrti, ale pod ním bydleli další poníci, seběhl tedy schody, nepřestávajíc zapisovat poznatky a podíval se, zda byl někdo zraněn. Naštěstí nikdo, ale v téhle posteli už se nikdo nevyspí, neboť má uprostřed obrovskou díru a látka se dokonce prožrala až do skály, která byla pod domem. Jakmile byl celý bloček popsaný a experiment uzavřen jako neúspěšný, zavolal svým rohem svou domácí a stavitele. Vysvětlil, co se stalo a šel připravovat stejný experiment na další týden. Domácí to všechno komentovala:

„Jestli udělá další hokus pokus, tak tu žádný dům už brzy nebude.“

     Crystal Clear se na ní podíval s poněkud nechápavým výrazem.

„Madam, jsem si jist, že tímto kouskem se zapíšu do historie vědy a samozřejmě vás tam zmíním jako dobrého pomocníka a ubytovatele.“

     Paní domácí se na něj nedůvěřivě podívala.

„Pro mě za mě. Mně to nevadí, ale kdo mi zaplatí opravu domu?“

     Vědec se napřímil.

„Jen žádný strach, já se o vše postarám.“

     Náhodou šla kolem na večerní procházku Princezna Celestie s Princeznou Lunou. Celestie by měla správně spát, ale vzhledem k tomu, že v paláci kromě stráže stejně nikdo není, rozhodla se projít se svou sestrou. Nerada spí sama. Když uviděla zničený dům, který vypadal jako těsně po výbuchu, tak se zhrozila.

„Co se to tu děje?“

     Všichni se jí uklonili jenom Crystal Clear stále sledoval svoje nepovedené dílo. Aniž by se otočil, začal mluvit.

„Kyselina sírová zkombinovaná s kyselinou chlorovodíkovou, asi týden pomalu zahřívaná. V poměru tři ku jedné. Doufal jsem, že dostanu látku, která se jmenuje Lučavka Královská, ale dostal jsem jen…“
„…směs, která roztavila skleněnou nádobu a rozežrala ti podlahu,“ dokončila za něj Princezna Celestie. Crystal Clear se otočil se slovy: „Ach ano máte naprostou pravdu.“ A když uviděl, že ten kdo tak taktně dokončil jeho větu, byla Princezna Celestie, okamžitě padl na zem.

„Omlouvám se veličenstvo, já nevěděl.“

     Princezna mu pokynula, aby vstal.

„Nic se nestalo, drahý profesore. Naopak, ukázka vašeho zápalu pro vědu je pro mě velikým potěšením. Přijďte zítra ke mně na hrad, ráda bych si s vámi popovídala.“

     Crystal Clear se uklonil ještě jednou.

„Bude mi opravdovým potěšením.“

     Celestie pokračovala se svou sestrou a vyprávěla jí nějakou zajímavou historku, které se začala smát. Vědec zprvu nevěděl, co si o tom má myslet, ale nakonec si řekl, že takovou příležitost už mít nejspíš nebude. Šel do svého pokoje, zakryl díru nějakou rohoží a zasedl ke svému stolu, kde začal sepisovat seznam věcí, který by si na tuto expedici měl vzít.

***

    Screw Hammerhead a Helm Wane spolu trávili čas v strojovně vzducholodě jménem Aurora. Helm byla její navigátorkou a Screw byl mechanik. Této vzducholodi velí kapitán Strong Hoof. Vzducholoď čekají v budoucnu velice krušné časy, nejenom že poletí do neznámých končin, ale také bude přeplněna zásobami, přístroji a hlavně dalšími poníky, kteří se na ní dopraví do nové země.

     Helm slastně vzdechla poté, co Screw našel jedno z jejích citlivých míst na horní polovině bříška. Prohrábl se její srstí a začal jí dráždit svým kopytem. Hlavou se posunul zpět nahoru a začal jí oblizovat šíji.

     Screw byl jednorožec. Jeho postava byla mohutná, měl hnědou srst a ježatou zrzavou hřívu. Také měl licousy a bradku, ale nebyly moc rozrostlé. Helm měla mechanická křídla, která díky nehodě ale nešla oddělit. Oba dva si na toto znevýhodnění již dávno zvykli a i když se za to Helm trochu stydí, v očích jejího milého jí to nesnižuje a to je hlavní. Také má pískovou hřívu, světle bílou srst a mechanickou náušnici. Oba mají znaménko vystihující jejich povolání. Screw má mechanický klíč mezi dvěma ozubenými koly, nedobrovolná pegaska má stočenou mapu pod kterou je kormidlo. Helm má ale ještě jeden handicap. Její oči mají každé jinou barvu. Zatímco jedno bylo modré jako odpolední nebe, druhé bylo zelené jako vzrostlá tráva.

     Jednorožec pokračoval dál a svým jazykem došel až k jejímu čumáku. Helm to ale nenechala jen tak a obrátila si ho na záda. Pomalu se přesunula níže, což jí Screw velkoryse dovolil. Nejprve si jen chvíli hrála s jeho předností a zajistila, aby ještě trochu povyrostl. Pak již zkušenými pohyby ho začala oblizovat. Po několika minutách už to jednorožci připadalo jako nedostatečné a taky chtěl zajistit ať z toho Helm něco má, než se jí tu vyvrcholí.

     Přesunul se a položil si jí na pohovku. Uvěznil jí ve svém podbřišku a započal svoje dílo. Nejprve jen zlehka a pomalu, pak zmnohonásobil frekvenci. Když už Helm cítila, že Screw nemůže, přesunula si ho pod sebe a zůstala na něm. Převzala iniciativu v této čestné funkci a dokonala jeho dílo. Pak se vedle něj jen spokojeně svalila a začala mu vrnět do ucha. Oba dva leželi v objetí toho druhého a nechali se hřát teplem blízkých kamen a samozřejmě sami sebou.

     Strojovna byla veliká. Bylo tu několik kotlů, ale všechny byly vyhaslé. Vzducholoď byla v přístavišti v klidovém stavu, tak nebylo třeba jejich práce. Celá strojovna byla tmavá a studená, pouze na jednom místě hřál oheň a také si tam dva poníci projevovali lásku.

***

     Lierén se schovala v temném zákoutí jedné uličky v obchodní čtvrti města. V této části Canterlotu už nebylo tak rušno jako v jiných čtvrtích. Zde bylo rušno přes den, kdy zkušení obchodníci přechvalovali své zboží a nabízeli své produkty potencionálním zákazníkům. Byla štvancem. Původně pocházela z Ib´xianu a byla trénována jako budoucí zabiják a sluha svého císaře. Stala se jednou z nejlepších lukostřelkyň ve své zemi a díky tomu má jako Cutie Mark šíp. Také má černou srst, bílou hřívu a hnědou kápi.

     Opatrně otevřela svůj deník a začala psát. Neměla roh a tudíž musela psát tlamou. Naučila se psát mnohými znaky rozsáhlé Ib´xianské abecedy. Její deník bylo to nejcennější co měla a byla ochotná se za to kdykoliv porvat. Udělala by cokoliv.

„Kdo je tam?!“ křikla hlídka. Canterlotský bílý hřebec v zlaté zbroji, s kopím a také pistolí. „Tuláctví není povoleno!“

     Lierén kočkovitě schovala svůj deník a sáhla po luku. Inkoustem si umazala svou hnědou kápi a zaklela. Voják tasil kopí.  

„Stát.“

     Lovkyně tasila luk, ale pak si řekla, že nemá cenu tohoto muže zabíjet. Vylezla po měděném okapu budovy u které se schovávala a než stačil strážný vystřelit, byla již dávno na střeše druhého domu. Ještě chvíli běžela a skákala po střechách a když si byla jistá, že jí už nikdo nemůže ublížit. Schovala se za komínem z hliněných cihel. Udělala si alespoň nějaké pohodlí a pokračovala ve psaní. Sice jí mrzelo, že musela pokračovat až na další stránce, protože jak zaklapla knihu, inkoust ještě nebyl zaschlý a vpil se do papíru druhé strany, ale nakonec měla štěstí. Nezlomil se jí její poslední brk a také jí zbylo dost inkoustu. To vykouzlilo na její tváři chvilkový osamocený úsměv.  

24. srpna 1883 Ib´xianského letopočtu

     Konečně jsem dorazila do té slavné Equestrie. Hm. Není to nic zvláštního. Vlastně - je to zvláštní. Mají tady technologie mně neznámé. Co jsem odposlouchala, říkají tomu parní stroje. Takový pokrok v Ib'xianu nemáme. Jenomže mě to vůbec nefascinuje.