Kapitola 24
Kapitola 24 – Verdikt
S tetou Celestií a mými rodiči jsem se opět uviděl až u soudu. Celé dopoledne probíhala ještě jednání a poukazování na důkazy, ale už byla jen otázka času, než se skončí. Stejně jako včera, jsme byli všichni nervózní. Tentokrát jsem byl nervózní i já a i na mém otci byly vidět známky znepokojení. Občas se na mě díval a já bych se vsadil, že se v duchu docela dost bojí. Porota nastoupila a usedla a předseda povstal.
„Velevážená porota se většinovým hlasováním shodla na následujícím verdiktu: Screw Hammerhead byl shledán vinným za zločin pirátství, ale za jeho služby společnosti, Equestrii a leteckým silám mu je trest prominut a nadále je svobodným občanem. Alistair val Hallen je shledán vinným za zločin uplácení soudu, křivé svědectví a neospravedlněnou obžalobu a je mu uměřena pokuta 10 000 zlatých. Jeho syn Frolda val Hallen je oprávněn podat na něj žalobu za způsobená příkoří a může žádat vyšší trest.“
Všichni se otočili na mě. Já jsem jen slušně řekl:
„Práva žádat vyšší trest se vzdávám. Rozsudek řečený porotou je plně vyhovující.“
Porota tedy nezměnila stanovisko a soudce byl nucen vše přiklepnout. Helm přiběhla za Screwem, který ji radostně objal a políbil. Konečně měli pokoj. Nemíchal jsem se do jejich projevu lásky a radosti a raději jsem odešel za tetou Celestií.
„Zachoval jsi se správně,“ řekla mi. Mám dojem, že to říká až moc často. Musím si dát pozor, aby mi to nestouplo do hlavy.
„Děkuji ti.“
Přišli za námi moje rodiče. Matka mě jen objala a rozloučila se, ale otec si chtěl promluvit trochu víc.
„Gratuluji ti,“ řekl smíšeně pohrdavým a pyšným tónem.
Odfrkl jsem si.
„Chceš ještě něco?“ zeptal jsem se.
„Ano,“ přikývl. „Chci říct dvě věci. S tvou matkou ještě chvíli pobudeme v paláci, ale patrně brzy odjedeme. Musím si nechat hodně věcí projít hlavou, ale jedno vím jistě. Nikdy z tebe nebude můj odkaz, neboť se vyvíjíš vlastní cestou. Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně, ale je jisté, že ti to přinese hodně potíží. Pamatuj, nic není neřešitelné a vše má nějakou cestu. Pokud ale budeš slepý, tak jako já, ztroskotáš.“
Odešel i s Princeznou Celestií, Lunou a mou matkou, patrně do paláce. Já jsem přišel ke kapitánovi Strong Hoofovi, který bokem pozoroval mě a Helm se Screwem, kteří byli pořád ve stejné pozici. Poníci se začali postupně vytrácet pryč ze sálu. Zůstali jsme tam už jen my čtyři.
„Myslíš, že tam budou ještě dlouho?“ zeptal se mě a ukázal na šťastný pár.
Pokrčil jsem rameny.
„Kdo ví? Každopádně, já bych to zabalil. Napijeme se?“
Zasmál se.
„Ty ses na Jindy Jamesovi stal prostě závislý co?“
Když přišla řeč na Jindy Jamese, opět jsem trochu sklesl. Pořád jsem měl v živé ztrátu Scarlet Joan a Lillian a tenhle večer jsem opravdu chtěl jen odpočívat.
„Hele, myslel jsem spíš nějakou soukromější oslavu, třeba v paláci nebo tak. Navíc, k Jindy Jamesovi teď moc často nemůžeme. Také pak musíme vyřešit, co uděláme s tím spiknutím, ale jak říkám, to všechno až zítra. Dnes bych rád pouze oslavoval.“
Náš rozhovor byl přerušen Screwem Hammerheadem. Přišel až ke mně a s kamennou tváří mi dal obě svá přední kopyta na ramena. Přátelsky mě objal a poplácal po zádech.
„Ještě nikdy pro mě někdo něco takového neudělal. Obzvlášť jsem to nečekal od syna mého největšího nepřítele. Já ti děkuji.“
Také jsem byl rád. Možná budu mít konečně o nepřítele míň.
„Nemohu slíbit, že tě budu vždy ctít a že se s tebou budu vždy přátelit, ale mohu ti slíbit, že na tento skutek jen tak nezapomenu a už nikdy tě nebudu vinit za něco, co udělal tvůj otec.“
Potřásli jsme si kopytem.
„Už jsem navrhoval Strongovi. Pojďme to někam zapít. Nechci tu stát až do večera.“
Nakonec jsme šli k nám do paláce. Cestou jsem se zastavil u Lillian a požádal jí, ať jde s námi. Nechtělo se jí, ale přemluvili jsme ji. Byla naštvaná, že jsem jí vytáhl nepřipravenou, ale jak jsem jí zdůraznil, mě se líbí stejně ať má na sobě cokoliv a je nalíčená jakkoliv. Když jí to pak potvrdili i ostatní, tak se uklidnila a šla s námi. Pozval jsem všechny do svého pokoje a nechal jsem si z palácové kuchyně přinést několik lahví vína a pár lahví moštu. Lillian byla taková nesvá a orientovala se spíše na mě, než na ostatní. Mezi řečí mi pak zašeptala:
„Proč jsi mě sem vodil?“
Naklonil jsem se k ní.
„Počítal jsem dny, dnes večer mi máš předat třetí náramek.“
Podívala se na mě kritickým okem.
„To vydržíš do té doby střízlivý?“
Lišácky jsem se usmál.
„Ne a právě proto tě tu potřebuji.“
Povzdechla si, ale smířila se s tím. Nalil jsem jí také, ale pila raději mošt než víno. Screw začal vykládat jednu historku a na konci jsme se samozřejmě všichni smáli, neboť ji vždycky teatrálně přehrával. Já i Lillian jsme jí slyšeli prvně, ale Helm a Strong jí slyšeli už poněkolikáté a vždycky jim málem zničila bránici.
„Například tenhle. Potká se aristokrat se skleněným okem a pirát se dřevěným kopytem u baru. Chvíli spolu klábosí a pak pijí láhev rumu. Ta je dostane do náležité nálady a tak pokračují druhou láhví. Aristokrat řekne: „Tak do druhého kopyta aby se líp šlapalo ano?“ Pirát si poklepe na dřevěné kopyto a řekne: „Dobře, ale ten kdo nedohlédne na dno skleničky, platí.“ Chachá!“
Bavili jsme se dál. Pak se Lillian všech zeptala:
„To jste vždycky tak veselí?“
Jako první se zasmála Helm, pak jí Strong Hoof začal vysvětlovat, co se stalo. Lillian pak nemohla skrýt mírné zděšení a docela velkou nervozitu.
„Ach, to snad ani není pravda.“
„Obávám se, že ano, drahá,“ řekl jsem. Alkohol mi začal stoupat do hlavy a bohužel jsem použil oslovení, které jsem neměl. Chvíli se na mě dívala trochu divně, ale pak se usmála a zčervenaly jí tváře. Pak si zničehonic položila hlavu na mé rameno. Objal jsem jí jedním kopytem a přitiskl jí více k sobě. Strong mě pozoroval trochu s obavami. Vzpomněl jsem si na Joan. Zhruba takhle jsem s ní flirtoval u Jindyho Jamese, akorát tam šlo spíše o kšeft než o city.
Poprosil jsem Lillian ať se jde se mnou projít. Zamířili jsme na naše místo. Do půlnoci ještě zbývalo několik desítek minut, ale nechtěl jsem na sebe něco prozradit. Mohla by začít žárlit a zrovna dnes si to nemohu dovolit. Lehli jsme si vedle sebe a objímali se. Přitom jsme pozorovali měsíc, který byl opět v úplňku. Tenhle den každý měsíc je úplněk. Princezna Luna to tak dělá. Nádherně se to hodí k dohodě mezi mnou a Lily.
„Mohu ti říkat Lily?“
Zčervenala a usmála se.
„Jen pokud ti budu říkat Froldo.“
Začal jsem se s ní mazlit. Hladili jsme se tvářemi a po hřívě.
„Víš, miluji tě a nikdy bych tě nezradil a to za jakoukoliv cenu,“ řekl jsem jí.
Sedla si.
„Drahý Froldo, tímto ti slavnostně předávám třetí část náramku a doufám, že tuto důvěru nezpronevěříš.“
Políbili jsme se. Dlouho a sladce. Chvíli jsme ještě leželi a pak jsme se vrátili k ostatním. Strong Hoof dopíjel mošt a Helm i se Screwem byli pryč.
„Kde jsou?“
„Říkal jsem jim, ať tam nechodí, ale šli do tvé pracovny. Chtěli soukromí.“
Symbolicky jsem se praštil kopytem do čela.
„Pokud mi to tam rozhází, budu na ně fakt naštvaný.“
Podíval jsem se na Lily, která by se ještě ráda chvíli lísala. Nabídl jsem Strongovi, že tu je pokoj pro hosty, což s radostí přijal. Můj pokoj byl volný. Pracovna byla až přes uličku a pokoj pro hosty taky. Zavřel a zamkl jsem dveře. Lehl jsem si s mou nastávající do postele a začali se lísat. K ničemu vážnějšímu ale nedošlo. Na to byla polovina náramku pořád málo.
„Viš Lily, měl bych ti říct, že tady mám rodiče. Přijeli na návštěvu. Co kdybych tě jim zítra představil?“
Pokrčila rameny.
„Pokud budeš chtít. Jací jsou vůbec tví rodiče?“
Neochotně jsem jí o tom povyprávěl. O mých potyčkách s otcem, o jeho pokusech vychovat ze mě jeho nástupce a jak mě spíš vychovávala Celestie než oni.
„Mě je to jedno. Pokud tam budeš se mnou, tak to zvládneme,“ řekla pak.
Pošimral jsem jí na nose.
„To si piš, že budu.“
Mrkl jsem. Opět jsme se políbili a zůstali jsme takhle docela dlouho, než jsme usnuli.