Kapitola 18

Kapitola 18 – Odpočinek

     Tohle ráno bylo klidné. Co se dělo dřív na to se buď krásně vzpomínalo, nebo se hodilo za hlavu. Jak se zdálo, piráti byli zahnáni alespoň na chvíli, takže se ta velice napjatá atmosféra na lodi trochu uklidnila. Screw Hammerhead byl sice pořád trochu podezříván, ale jakmile Strong a Helm spustili pravdivou historku o tom, jak mechanik nakráčel do doupěte pirátů a půlku jich tam postřílel nebo probodl, všichni k němu začali chovat jistou formu úcty. Snažili se s ním být zadobře a to především protože pokud půjde do tuhého, bude se hodit mít vedle sebe někoho, kdo nezpanikaří a bude mít pevnou mušku.

     Většina posádky se sešla v jídelně. Dnes byli všichni na palubě. Část odešla na hlídku, ale většina byla tady dole. U snídaně se často v dobrém pomlouvali ti, kteří se v tu chvíli zrovna nacházeli mimo. Dnešní ráno byla volba na mě. Byl jsem zrovna v paláci, takže se všichni bavili na můj účet. Screw, ačkoliv se netajil nesympatiemi k mé osobě, spíše mlčel a naslouchal.

     Nejprve se probraly obecné informace, kde jsem studoval, co jsem dělal. Pak se řekly nějaké ty klepy a pomluvy z mládí a nakonec se přešlo k těm nejčerstvějším informacím. Jako první si vzal slovo jeden z poručíků. Na začátku mluvil o běžných vadách, trochu přidal pár stereotypů, které má každý šlechtic a dodal, že ačkoliv se snažím, stejně až moc vyčnívám. Pak ještě dodal:

„Na druhou stranu, nelze mu mít za zlé, že si udržuje určitý odstup. Prostě má to velení v rodině ať už chce nebo ne.“

     Na mou obranu hovořil kapitán Strong Hoof, který mě poznal z trochu osobnější stránky.

„Snaží se. Je si vědom, co může způsobit a co může ovlivnit. Nerad by zničil veškeré snažení jen kvůli své nadutosti nebo kvůli sociálním a hierarchistickým rozdílům.“

     Většina s tím souhlasila. Přešlo se na pomlouvání jiných a nakonec se to strhlo ve vyzvídání informací o těch, kteří jsou zrovna v místnosti. Jiný poručík chtěl vědět nějaké pikantnosti od Helm a Screwa. Mechanik dal jasně najevo, že na Helm mu nikdo ani nešáhne, což navigátorka důrazně potvrdila. Pak se probral milostný život všech, co byli na palubě. Většina poníků byla mladá, takže je netížily žádné manželské povinnosti. Dost jich ale mělo milenku nebo někoho milovalo. Proto byla o propustky taková sháňka. Byla ale vyhlášena pohotovost, takže propustku byly zrušené. Samozřejmě se to neobešlo bez zkažené nálady a nadávek do prázdna.

     Do jídelny pak přišla hlídka a řekla:

„Zrušili nám pohotovost, propustky platí.“

     Ozval se nadšený jásot. Dokonce i ta divná ovesná kaše, co byla k jídlu, najednou chutnala líp. Ne, že by Harvey Dale vařil špatně, ale vše je prostě najednou lepší, když se na něco opravdu těšíte. Ti, kterých se to týkalo do sebe rychle, naházelo zbytek snídaně a pak s radostí a některými osobními drobnými věcmi a hlavně s penězi opustilo palubu. Jídelna sice prořídla, ale stále se v ní nacházelo dost poníků. Po chvíli ale snídaně skončila a všichni zmizeli na svá pracovní místa nebo do kajut.  

     Strong Hoof se zašel podívat za zbrojmistrem. Jmenoval se Tarn. Popovídali si o předchozích incidentech a nakonec ho pochválil za dobrou službu. Také ho požádal, aby se domluvil se Screwem o stavu zbrojnice a aby se domluvili, kdo jí bude mít na starost. Kapitán doporučil Tarna, neboť Screw bude mít dost práce ve strojovně. Zbrojmistr slíbil, že to zařídí.

     Kapitán pak odešel na můstek. Helm byla poslušně na své pozici a znuděně pozorovala ruch na přístavišti. Z můstku tam bylo dobře vidět. Strong Hoof s ní jako obvykle zavtipkoval, co dělá ten tlustý dokařský předák, který každé ráno komanduje své podřízené a tajně upíjí z lahvinky rumu, který má schovaný za jednou bednou.

„Dneska pil už třikrát. Dostali nějaké nové dokaře, takže je z nich vynervovaný. Už několikrát tam na ně křičel a jednoho z nich dokonce praštil po hlavě.“

     Strong Hoof znepokojeně zamlaskal.

„To se jeho šéfovi nebude líbit. Představ si, že bych vás tu takhle mlátil,“ klepl kopytem o podlahu. „Dělej přece, zatoč doprava,“ pak klepl znovu. „Doprava jsem řek,“ znovu klepl. „Toč s tím plynule, co to děláš.“  Začal se smát.

     Helm v pokračovala v této legraci a k tomu teatrálně výstražně hrozila kopytem.

„To zkus a pošlu na tebe Celestii i s Lunou. Pak tady budeš drhnout podlahu a já tě budu komandovat z můstku. No tak, rejžuj pořádně. Vylij na to tu vodu. Támhle ti spad kýbl, tak sebou mrskni. Makej ti říkám. To bys pak viděl, co dokážu, když jsem v ráži.“

     Hřebec nasadil ten nevlídnější výraz, který uměl.

„Nepotřebuju to vidět. Stačí, když slyším ty zvuky ze strojovny.“

     Navigátorka na něj koukala skoro až se strachem v obličeji. Připadala si jako malé hříbě, které jde tajně krást do spíže cukroví a je přistiženo při činu.

„My jsme slyšet?“

„No, běžně sice ne, ale včera jak tě Screw nabral na zeď, jste shodili sluchátko a ozývalo se to po celém můstku.“

     Helm se zamyslela.

„Počkej, vždyť včera mě na zeď nena…Ty jeden. Tys mi lhal!“ Helm odstoupila od kormidla a šla na Stronga. Ten se postavil tak, aby mezi nimi byl kapitánský stolek s mapami.

„No dovol, co si o mě myslíš,“ mluvil Strong stále s úsměvem na tváři. Obcházeli kolem stolku a každý čekal na svou příležitost. Helm chtěla chytit Stronga a potrestat ho za to, že jí nachytal a Strong chtěl utéct pryč z jejího dosahu. Nakonec se mu to podařilo. Proběhl těsně kolem ní a zmizel po schodech ven na palubu. Pak se proplížil do podpalubí tak, aby ho Helm neviděla. Zamířil do strojovny přímo za Screwem.

     Screw ho viděl docela rád. Pozdravil se s ním a zeptal se ho, co potřebuje.

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli je vše v pohodě.“

     Mechanik přestal pracovat a věnoval kapitánovi plnou pozornost.

„Zavřeli mě, s Helm jsem uprchl, postřílel pár pirátů a zachránil ti ocas, jak se asi cítím?“

„Já vím, jsem ti za to opravdu vděčný. Kdybys tam nepřišel, usekli by mi kopyto, a kdo ví, co ještě,“ při zmínce o chirurgické pilce s jedovatými slinami od krokodýlího mazlíčka se otřásl.

„Oceňuji, že jsi na mě nekřičel za to, že jsem utekl z vězení. Dokonce mne i překvapilo, že mě nechtěl zase šoupnout do basy, ale mít rád ho za to fakt nebudu. Bude to spíš taková tichá tolerance.“

     Kapitán pokrčil rameny.

„Hlavně ho zase nenaštvi. Ne, že bys to dělal schválně, ale snaž se trochu krotit. Nedělej to kvůli mně, ale kvůli Helm.“

     Screw se zamyslel. Chtěl nejdřív něco namítnout, ale pak nakonec souhlasil. Strong měl pravdu. Je to kvůli Helm. Těmhle aristokratům se nedá věřit a on by byl nerad, pokud by to odnesla jeho milovaná.

„Udělám to. Kvůli Helm a i kvůli tobě. Ale jestli si ten aristokratickej panchart něco zkusí, tak za sebe neručím.“

„Dobře,“ přikývl kapitán a neskrýval při tom své obavy. Rozloučil se a odešel do své kajuty. Prohlédl si svůj uklizený stůl a říkal si, co dělat dál. Napadlo ho, začít si psát deník. Stalo se opravdu dost věcí a jednou by je rád předal svým dětem. Pokud tedy nějaké bude mít. Při vzpomínce na děti se pak trochu zasnil. Už dlouho nenavštívil Jindyho Jamese. Měl by se tam zase někdy podívat, třeba i s Lordem. A proč vlastně nejít dvakrát? Jednou sám, jednou s ním. Jo, tohle je dobrý nápad.

     Nicméně aby na to nezapomněl, vyndal si ze stolu trochu větší knížku. Měla sloužit jako lodní deník, ale o ten se starala Helm. Tohle byla dokonalá kniha, navíc byla prázdná, takže se skvěle hodila pro jeho plán. Namočil si mechanické pero a začal psát. Poněvadž nebyl jednorožec, musel psát tlamou. To mu ale nevadilo. Začal psát události za poslední dva měsíce. Když se pak podíval na hodiny, byl čas na oběd. Jakmile se vrátil najedený a napitý, pokračoval ve psaní skoro až do večera. Jeho tlama ho už pak bolela a motala se mu hlava z toho, jak pořád kroutil hlavou, ale povedlo se mu všechno dopsat. Pak si řekl, že je ten správný čas pro návštěvu Scarlet Joan a Scarlet Jessi. Na Jindyho Jamese se také velice těšil. Ještě si vzal peníze a zmizel.