Kapitola 2

Kapitola 2 – První informace

Po téměř bezesné noci jsem si začala hledat dostupné informace na Síti. O Jupiteru se téměř nic nevědělo. Informace byly buď střežené, zkreslené a nebo totálně vedle. Pouze pár základů a nějaká jména byly volně přístupné. Garett Maxwell, Goliath K1, Seprom. To všechno jsou jen útržky, které dohromady nedávají smysl. Kdyby mi alespoň ten blbec Terrence nechal ten deníček. Pak jsem si uvědomila, že on ho tu opravdu nechal. Přestala jsem ho alespoň na chvíli proklínat a zkusila jí najít. K mému překvapení byl hozen pod postelí. Jak se tam dostal? Opět jsem začala svého bývalého spolužáka proklínat a po několika minutách bloumání mi došlo, že jsem ho tam omylem skopla já. Byla jsem opravdu velice unavená, deníček mi spadl na zem a já ho omylem odkopla. Sedla jsem si opět k počítači, tentokrát s deníčkem a za svitu obrazovky a zářivky na stropě jsem jím začala listovat. Samozřejmě, že se nedozvím nic moc extra nového, jen pár jmen. Arne Tarquinn, Lena Bronden, Joakchim Freebard  a další. Různá hierarchie, vědci, vojáci, úředníci, prostě různí lidé z Jupitera. Budu si to muset pročíst podrobněji a víc pečlivě, takhle z toho nic nezjistím.

„Moment,“ řekla jsem poloprázdnému bytu.

Začala jsem ta jména vyhledávat na síti a i když jsem si chtěla dávat falešné naděje, nebyla tu žádná odezva. Rozhodla jsem se tedy udělat to nejlepší, co jsem mohla. Mrskla jsem deníček zpátky pod postel s myšlenkou, že se tam neztratí a šla se osprchovat. Teplá voda do mě vlila novou energii a já alespoň přišla na jiné myšlenky. Také jsem si dala čerstvou, tedy relativně čerstvou snídani a díky přívalu živin jsem mohla ty myšlenky dobře rozvést. Nechtěla jsem k Terrencovi přijít s prázdnou. Našla jsem si tedy starý seznam a začala jsem obvolávat bývalé spolužáky a kolegy. U většiny už telefony nefungovaly, jiní zase měli spoustu vlastní práce, ale někteří mi slíbili pomoc. Trvalo hodinu, než se ozval první. Bohužel se jen omluvil, že si to rozmyslel a já ho po skončení hovoru proklela na celý byt. Teprve ten druhý mi poslal nějaké hodnotné informace. Arne Tarquinn byl Jupiterský generál a účastnil se vesmírné bitvy u tzv. Prstence, což je pás asteroidsů u jedné velké planety. Surovinově hodně zásobený. Není divu, že se tam ta bitva odehrála. V banku bylo vše a to za tu trochu rizika stálo. Vida, tohle už je hodnotné. Zavolala jsem Terrencovi.

„Tak copak jsi zjistila, zlatíčko?“

„Tyhle lichotky pro tebe znamenají totéž, co plivanec na zem, tak toho nech. Mám první jména a to jedno, našla jsem určité vodítko.“

„No vidíš, kotě. Na mailu máš informace, kde se se mnou setkáš a taky tam dostaneš účet a zálohu za tvé služby.“

„Dobře, ale žádné podrazy, rozumíš?“

„To už nezáleží na mě, ale na šéfovi.“

Než jsem stihla cokoliv říct, tak hovor skončil. Chvíli jsem nadávala tomu parchantovi, co ho zaklapnul a oblékla se do svátečního. Bude třeba udělat dojem.