Kapitola 6
Kapitola 6 – Utíkej, káčo, utíkej
„Budu hádat, duchové z dávných věků to asi nebudou co?“
„Ne, spíš to vypadá na únik ze Zoo doktora Frankensteina. Je to velký, chlupatý a má to dost velkej hlad.“
„Moje prateta je už dvacet let po smrti…“
„Přestaň už s tím do hajzlu, ano? Kdy pro mě přiletíte?“
„A kdepak jsi?“
„Ve ventilační šachtě nad hangárem, je to dolů aspoň dvacet metrů, nemám jak se dostat dolů. Zpátky nemůžu a dopředu nejspíš taky ne.“
Chvíli se vysílačkou nic neozvalo, ale za chvíli se Terrence opět ozval.
„Mám nápad, zůstaň tam.“
„Celá žhavá.“
Trvalo několik minut, než se moje záchranná loď objevila. Jednalo se o výsadkový člun se dvěma střeleckými věžemi na bocích. Zajímalo mě, co Terrence vymyslel, aby mě dostal dolů. Jakmile se jedna z těch střeleckých věží natočila asi patnáct metrů přede mě, uvědomila jsem si, co chce udělat a v duchu jsem ho proklela.
Věž vystřelila, podpěra držící ventilační šachtu se roztekla pod teplotou modrého laseru, přední část šachty spadla a já se skutálela až dolů. Dopadla jsem tvrdě a narazila si rameno, ale byla jsem dole. Za tohle to Terrence pořádně schytá.
Ozvalo se vrčení těch mutantů. Patrně jsem je přilákala. Ze zničené lodi, kterou jsem před tím přiletěla, začali vycházet, od úst jim padaly krvavé cáry a vypadali jako po velice neslušné bohaté hostině. Rozeběhla jsem se sprintem k tomu člunu. Dveře se otevřely poměrně rychle, ale připadalo mi to jako věčnost. Už jsem se připravovala, že vytáhnu pistoli a začnu střílet. Jakmile byla možnsot, rychle jsem vkročila dovnitř do člunu. Mutanti už byli jen pár metrů ode mě, ale už jsem je stihla pouze pořádně poslat do neslušných míst, když se dveře zavřely a do kovových slitin jen narazila těžká těla. Ještě se ozývaly rány, když se člun zvedl a vyletěl pryč z toho zatraceného hangáru.
„Kde je Terrence?“ zeptala jsem se na komunikátoru pilota.
„Na lodi. Za pár minut jsme tam.“
Po příletu jsem se ihned musela hlásit v konferenční místnosti, kde kromě Terrence byli i dva zástupci mých bohatých zaměstnavatelů. Bohužel se neprojednávaly moje prémie, tak jak moje škudlivá část chtěla, ale mluvilo se o dalším osudu té prokleté stanice. Vesměs jsme se shodli na konečném rozhodnutí, které znamenalo, že se stanice rozstřílí na kusy raketami z křižníku.
Také jsem musela odevzdat svoje PDA, aby si překopírovali stažené údaje. Můj soukromý vylepšený Firewall jim ale znemožnil dostat se mi do soukromé pošty a k některým citlivějším údajům. Po překopírování veškerá data smazali a vrátili mi PDA ve stavu před návštěvou stanice.
Pochopitelně jsem za to Terrence dost seřvala. Nedosáhla jsem ale kýženého výsledku a skoro to vypadalo, jako kdyby tuto eskapádu očekával.
Získal si za to u mě plus body. Třeba spolu nakonec i budeme vycházet.
Uviděla jsem se s ním až na večeři a k mému překvapení jsem tam byla pouze já a on. Druhé a to velice nepříjemné překvapení bylo, když mi nabídl archivní víno a drahou večeři, což znamenalo chování podle etického kodexu a to já nesnáším. Mám zálibu v luxusních věcech, ale ráda si je vychutnávám v soukromí.
„Co ode mě chceš?“ zeptala jsem se před tím, než začala jakákoliv diskuze.
„Ber to jako malou oslavu za tvé dnešní úspěchy.“
„Nesmysl, beztak tě jen trápilo, jak jsem tě na univerzitě odkopla a teď mě zkoušíš získat znovu.“
„Co si to o mně jenom myslíš, Arwen?“ hrál dotčeného.
„Nepodaří se ti,“ řekla jsem a napila se vína.
Zbytek večeře jsme se bavili jen o nedůležitých věcech, hlavně abychom nezabočovali zpět k tématu já a ty. Teprve na konci jsme zabrousili konečně k něčemu důležitému a příjemnému.
„Zjistili jste něco z těch informací?“
„Našli jsme pár míst. Poslední lokace několika únikových lodí a tam také co nejdříve poletíme.“
„A co ti další?“
„Některé už dávno neexistují, jiné jsou opravené a slouží u nových majitelů nebo u potomků uprchlíků. Všechno těžce sehnatelné a informace mohou být zkreslené, přesto si je necháváme jako poslední možnost.“
„Víš moc dobře, tak jako já, že pokud mám hledat jehlu v kupce sena, nepohrdnu žádným detektorem kovů, i kdyby byl sebehorší. Pošli někoho je hledat a to co nejdřív.“
Terrence se plácl do kolene a prohlásil:
„Arwen já ty tvoje průpovídky žeru.“