Kapitola 4

Kapitola 4 – Archiv

                Jako každý výzkumník i já jsem jako první možnost zdroje informací zvolila celofiremní archiv. Nacházel se v centru města a byl to v podstatě jeden velký mrakodrap. Přišla jsem do recepce, kde byl milý mladý muž a pomáhal všem, co zabloudili. Já se tu cítila jako doma, akorát od mých mladých let na univerzitě tu přibyla fontánka na pití. Byrokracie nejspíš konečně vyslyšela žádost tisíců studentů, kteří se museli vždy napít předem, neboť přinést si sem vlastní vodu bylo zakázané. Když mě mladík spatřil, chtěl něco říct, ale umlčela jsem ho zvednutým ukazováčkem.

„Já tu jsem častěji než ty, hochu. Tvou pomoc nepotřebuji.“

                Byl z toho celý vykulený, ale nakonec jen přikývl.

„Přeji hezký den,“ řekl skoro smutně.

                Odešla jsem do druhého patra, kde byly dějiny posledního století. Namačkala jsem údaje do vyhledávání a čekala, co mi databanka vydá. První věc byla Jupiter Supplies Factory. Nalezeno nula položek. Napsala jsem tedy do políčka vyhledávače Jupiter Military Industries.

„Zase nic,“ konstatovala jsem, když jsem viděla to proklaté kulaté číslo.

                Začala jsem tedy vyhledávat jména z deníku. Měla jsem je napsané na lístku z malého bločku, kam si běžně píši věci, které je potřeba nakoupit. Nenašla jsem nic a jakmile jsem se vzdala poslední naděje napadlo mě úplně poslední jméno, které by mohlo přinést nějaké výsledky.

„Maxwell,“ řekla jsem si pro sebe.

                Nechala jsem ho vyhledat a objevilo se mi jméno z asi měsíc starých novin.

„Mladý pilot nalezl starou loď ve vesmíru. Nové zbraně MASOX již brzy opustí montážní linky Winterstadtských továren. Nechápu jak je to vše spojené s Garettem Maxwellem.“

                Četla jsem dál. Ten pilot, co tu loď objevil je Kent Maxwell, tak proto. Našla jsem si na něj kontakt a odeslala mu krátkou zprávu, kde jsem se ho zeptala na Garetta Maxwella. Byla to malá šance, že by to byl opravdu jeho příbuzný, ne-li přímý potomek, ale jiné vodítko jsem bohužel neměla. Uložila jsem si novinový článek do svého PDA a opustila jsem archiv.

                Doma jsem se rozvalila na pohovce a dala si kukuřičné vločky s mlékem. Pustila jsem si televizi, ale spíš jen proto, abych měla nějaký šum v pozadí, zatímco budu přemýšlet. Maxwell, Maxwell, copak asi dělá ten pilot? Kolik mu je? Dvacet? Pětadvacet? Kdo ví. Na síti ten údaj není. Zkoušela jsem hledat dál, ale bez výsledku.

                Moje PDA zapípalo. Přišla zpráva od Maxwella.

„Nevím, kdo jste, ani co chcete. Garett byl můj otec, ale nic víc vám neřeknu. Pokud mi nepřestanete psát, očekávejte problémy. Maxwell.“

                Ta zpráva mi vykouzlila malý úsměv. Zeptala jsem se ho ještě na Jupiter. Je jasné, že něco ví, ale nelíbilo se mi, že mě takhle odbíjí. Odpověď mi přišla za pár minut.

„Nehodlám vám vytrubovat tyto informace. Jsem ochoten se s vámi setkat, kde se mi představíte a řeknete mi, co přesně chcete. Místo upřesním za dvě hodiny, až budu na orbitě.“

                Je vidět, že stále pracuje jako pilot. Počkala jsem si až mi dodá adresu kavárny, kde bude čekat a také čas, kdy se tam sejdeme. Vzala jsem si pěkné oblečení, zkrášlila se před zrcadlem a vzala si deník jeho pravděpodobného otce.

                Za dvě hodiny jsem byla v kavárně. Byla jsem tu trochu dřív, takže jsem si sedla do rohu a objednala si kafe. Můj pilot přišel za čtvrt hodiny a chvíli mě hledal. Zamávala jsem na něj a on přišel ke mně.

„Kent Maxwell?“ zeptala jsem se.

„Ano, to jsem já. Vy jste ta, co mi posílala ty zprávy? Myslel jsem, že je to muž.“

                Přezdívka TheScientist mě napadla opravdu dobře. Opět jsem si poblahopřála k dobrému tahu.

„Ano, já psala ty zprávy. Poprosím vás, ať se posadíte.“

„Takže, co přesně chcete vědět?“

„Vše, co víte o Jupiteru.“

                Byl docela překvapený.

„To je ale opravdu rozsáhlé téma. Mohla byste to trochu víc specifikovat?“

„Ne,“ skoro jsem odsekla.

                Začal tedy mluvit. Povídal o tom, co si pamatoval z deníku jeho otce, který jak mnohokrát podotkl, mu někdo ukradl. Kdyby tak ten hlupák věděl, že ho mám v kabelce vedle. Pak řekl i nějaké další informace o svém otci a také to, že kdysi našel jednu základnu, která ale byla plná lovců artefaktů a mutantů. Měl podezření na nějaké chemické výpary nebo něco takového. Dal mi i souřadnice. Když jsem uviděla, že víc mi už neřekne, rozloučili jsme se a já mu slíbila, že ho přestanu dále otravovat.

                Vzala jsem telefon a zavolala jsem Terrencovi. Dala jsem mu informace té základny a řekla, že sama tam nejdu.

„Jsi prostě skvělá Arwen. Hned se stav u Luciuse, já už vše zařídím.“

                Položila jsem telefon a zavolala si taxi. Během chvíle jsem byla u vily.